Shake Hands with the Devil

,,VÁLKA MÁ STRAŠNÉ NÁSLEDKY. JE VELKOU VÝZVOU JI ZASTAVIT. S ODVAHOU A ODHODLÁNÍM SE TOHO DÁ DOSÁHNOUT! MLUVÍM ZDE Z POVĚŘENÍ OSN“..... /// To tenkrát, když opičáci slezli ze stromů a vzali si pušky a mačety ..... zajímá vás pozadí Rwandské genocidy? Zase je tu trochu jiná válka. Film o misi, která byla spíše hrou. S velmi špatným koncem. RWANDA JE JEN MALÁ AFRICKÁ ZEMĚ a kdyby zde nedošlo ke genocidě, hovno nás zajímá, co se tam děje. Prostě jen další AFRICKEJ BORDEL. BORDEL! BORDEL!! Generál je (jestli nekecá) statečnej chlap a jeho vyprávění je velmi uvěřitelný. A tam mezi mrtvolama se stejně jako on ptám: PROČ? Jeho zpověď a výpověď o snaze chránit nevinné, o svém soukromém Titaniku, o selhání lidskosti. LIDSKOSTI? HOVNO - SELHALI LIDI!! Další z filmů, ve kterým nejde ani tak jak, ale CO ukazuje. Solidně zahrané, natočené, ale HLAVNĚ dobře napsané. Klidně to berte jako hranej dokument. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neumím číst, proto jde autobiografie generálporučíka Romea Dallaireho mimo mě. 2.) Obsluhoval jsem generála mise UNAMIR. 3.) Něco strašného se blíží (z vedlejší vesnice). 4.) Co se dá najít ve Rwandě pod mostem (to je fakt, to žádný překvápko není). 5.) Přemejšlím kam vyrazit na rodinnou dovolenou. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (11.06.2011)

Zaslouží si vůbec lidstvo žít na této planetě? Ať už nahlédneme do kteréhokoliv desetiletí různých staletí, vždy najdeme válečné konflikty, při nichž z nejrůznějších lidských rozmarů umírali nevinní lidé. Na konci 20. století, na počátku 21. století, stále se lidé zabijí a nedovedou si říct prostou větu: "Vždyť jsme všichni lidé!" Nevím, kdo řekl, že život má největší cenu tehdy, je-li prožitý v míru...Každopádně je to moudro, kterým se nedokážeme řídit. -- Sakra, to se ale opakuji! Přesně tohle jsem psal už u filmu Hotel Rwanda! Po krátkém rozmyslu dávám i tomuto počinu 5*, protože nad otázkou, kde se v lidech bere taková zrůdnost, nepřestává rozum stát a při každém naturalisticky zpracovaném snímku na základě skutečné události znovu vyvstává na mysl. Obdivuhodný výkon Roy Dupuise v roli Dallaira, obdivuhodná to postava dějin. Některé scény (most s mrtvolami, kostel plný těl, uklouznutí na kaluži krve,...) zůstanou v divákovi dlouho. (30.01.2014)

Výhodou nedostatku času je, že si člověk pečlivěji vybírá, nač se bude koukat. Díky tomu jsem objevila tenhle nepříliš známý klenot, který u nás bůh ví proč nikdy nevysílali a který může směle zaujmout místo po boku ceněného Hotelu Rwanda. Téma je totožné, úhel odlišný, zděšení nad tím, co jsou lidi (nejen místní milice, ale i kapitální hovada v OSN) schopní dělat, úplně stejné. "Když se člověk dopustí hříchu, učiní pokání a všechno je odpuštěno. Když selže, je po všem, jako by se zavřely velké ocelové dveře." Chápu, proč se tak generál Dallair cítí, bez ohledu na to, že je hlavně jeho zásluhou, že umřelo alespoň o pár lidí míň. A i to se při takhle šíleným masakru počítá. Dupuis válí, hudba (a Rwanda) je tak překrásná, až se to snad v tomhle případě ani nesluší. Neskutečná síla... (08.11.2010)

Nepodávej ruku ďáblu, celkem příznačný název pro tento film. Film, který umožňuje po Hotelu Rwanda, další pohled na genocidu, probíhající po více než 3 měsíce ve Rwandě. Svět hrál mrtvého brouka, modré přilby zase statisty a na místě zatím umřelo milión lidí. Nahnal bych tam všechny ty pohlaváry, kteří tohle dopouštěli a nechal jim zakusit chladné ostří mačety. To by to potom mělo úplně jiný průběh. Vždy rozhodoval vyšší zájem, lidský život byl bezcený, hlavní bylo zůstat nestraný a nikoho si nerozlobit. Tohle mne vždy vytočí, tak jako v Bosně, kde byli pro změnu za kašpary Britové a jejich mírový kontingent. Jak slyším pozorovací mise, tak je mi z nich na blití... (07.01.2016)

"Jsme rozhodčí. Nejsme trenéři!" Generál Dallaire, jako správný chlap, chtěl zvládnout úkol nestranného kontrolora míru ve Rwandě. "Vychytralá" taktika z vyšších míst z něj však učinila jednoho z nedobrovolných přihlížečů vraždění civilního obyvatelstva. Rozumím tomu, že se naštvaný Dallair chtěl o své zážitky podělit s lidmi, ale mne to tedy příliš nezasáhlo a zdejší vysoké hodnocení beru spíše jako odměnu za to, že promluvil. To však nic nemění na tom, že lidstvo by si mělo pamatovat toto zvěrstvo a tradiční schopnost RB OSN vydávat nic neřešící "ostré rezoluce" by konečně mohla vést k jejímu zrušení. To se samozřejmě nestane, protože pořádný čuník si své korýtko pohlídá. (18.04.2016)