Shake Hands with the Devil

Mierne ma škrie, že si autor nechal natočil film podľa seba, síce slobodne, no je to dosť neobjektívne a ako je to pravdivé, to nezistíme. Môžem preto hodnotiť len to, ako to na mňa pôsobilo, ako sa mi to zdalo hodnoverné a metódy, ktoré tam použili. To hodnotím na výbornú a film rozhodne odporúčam pozrieť ako doplnok známemu filmu Hotel Rwanda. Predsa aj ide o jeho svedomie, tak dúfam, že sa to snažil podať, čo najdôveryhodnejšie, bez zamlčovania, prekrúcania alebo klamania. Nuž svet je jeden veľký biznis v súčasnosti a platilo to aj vtedy, išlo len o záujmy a preto uprednostnili boje proti Srbom vo vojne v bývalej Juhoslávii, vlastne ani tam mierové sily, ak sa tak dajú označiť, nezasiahli, kde a kedy mali, naopak to urobili niekedy kedy nemali a tu to tak bolo tiež. Reálne zlyhanie, možno cielené, čo sa týka OSN a NATO tam, či tu alebo aj inde sú proste skutočnosti, na ktoré by sa nemalo zabúdať, lebo to stálo životy mnohých ľudí. Z filmu som necítil nijaké nadržiavanie, naopak som z toho pociťoval umeleckejšie dielo s výrazným citovým podtextom, ktorý rozhodne nevydieral, ale ukázal holú pravdu, aké sme zvery bez ohľadu na pokožku, či niečo iné. Zlé je, že sa to stále deje, dokonca aj tie masové vraždy v kostoloch, dnes sa to objavuje najmä v prevažne moslimských krajinách. Tento vraj nízkorozpočtový snímok musím pochváliť, proste splnil úlohu, zasiahol ma tým a nezostáva mi nič iné, než veriť, že to tak bolo. Keďže úplná objektivita podľa mňa neexistuje, môžme sa jej iba priblížiť, ale nikdy sa nesmieme vzdať robiť veci, čo najpresnejšie a najdokonalejšie, tak to nemienim karhať, ja to naopak odporúčam. (10.07.2013)

....a to si říkáme civilizovaný národ. Je smutné, že se něco takového ve 20st. může stát. Nejhorší na tom všem je, že se to děje stále, pouze Rwandu vystřídala " demokratická republika Kongo " (býv. Zair). Snímek líčí události z r. 1993 (kdy během pouhých 90dní bylo zavražděno na 1 milion lidí a kdy za tichého přihlížení celého zbytku světa (včetně OSN) docházelo k masovým vraždám.). Je odporné (nechce se tomu ani věřit), že celý svět zavíral před konfilktem obě oči, zuby nehty se bránil označení genocida, aby nemusel automaticky zasahovat. Tentokrát (narozdíl od snímku hotel Rwanda) to není viděno (vyprávěno) z pohledu “obyčejného” člověka, managera hotelu Paula Russesabaginy, nýbrž pohledem přímého účastníka, který měl “vše na starost” generála Romea Dallaira, díky jehož iniciativě bylo zachráněno přes 35 000 lidí ( životů). Syrové, drsné, téměř dokumentární, velice autentické, ve výsledku nesmírně působivé. R. Dupuis (coby general Romeo Dallair) ušel od Brutální Nikity pořádný kus cesty (myšleno her. projevem i vizáží) a podává naprosto strhující výkon. Umírněný, civilní, bez zbytečných patetických gest, ve výsledku nesmírně působivý. V roce 2004 na mě v kině při sledování snímku Hotel Rwanda padly nesmírně skličující pocity. Nemyslel jsem si, že by to mohlo jentak něco překonat. Stačilo 7 let a stalo se! Shake hands with the devil je pro mě osobně jeden z NEJpůsobivějších snímků (dokumentů), co jsem měl možnost shlédnout. 95% p.s. na závěr mi dovolte lehké zamyšlení. Američané to nemají jednoduché. Když nezasáhnou, je jim vždy vyčítána naprostá pasivita a bezohlednost. Když zasáhnou, je jim vyčítáno vměšování se do záležitostí, o kterých zhola nic neví a do kterých jim nic není. Na druhou stranu ( ruku na srdce) byla by válka v Iráku, kdyby nedisponoval ložiskami ropy?! Nebyla, to je myslím odpověď na mnohé….. (28.02.2011)

Myslím, že označení "historický" není moc výstižné. Jistě je to historie, ale nejsou to třeba napoleónské války. Spíš bych film označil jako hraný dokument. Co se týče námětu, je velmi silný. Dokonce jsem měl zážitek ještě silnější než u Hotelu Rwanda. Ono bohužel platí, co oči nevidí, to srdce nebolí a zde je viděno mnohé... (15.09.2010)

Já osobně mám rád spíše takováto užvaněná dramata bez většch akcí, ale i přesto velice poutavých. Genocida ve Rwandě už je samo o sobě velice poutavé téma, pokud ještě přidáte skvělé podání, doopravdy vydařenou filmovou hudbu (chvílemi mi připomínala můj oblíbený Black Hawk Down) a excelentně hrajícího Roye Dupuise, dostanete parádní dílko. Přišlo mi to lepší i než hotel Rwanda, možná že to bylo především tím, že to bylo z pohledu generála, kterého velice zasáhla bezmoc a tragédie, které musel nečinně přihlížet po rozkazu nezasahovat v žádném případě - ostatně milion mrtvých mluví za vše. Hodně silnou scénou a kdy se definitvně ve mě něco zlomilo bylo, když se generál pochází po mostě, který je plný mrtvých. Se zcela čistým svědomím plný počet a nečekaně silný film. Po delší době něco dobrého co přišlo z Kanady. (Viděno 25.02.2010) (27.02.2010)

"Jsme rozhodčí. Nejsme trenéři!" Generál Dallaire, jako správný chlap, chtěl zvládnout úkol nestranného kontrolora míru ve Rwandě. "Vychytralá" taktika z vyšších míst z něj však učinila jednoho z nedobrovolných přihlížečů vraždění civilního obyvatelstva. Rozumím tomu, že se naštvaný Dallair chtěl o své zážitky podělit s lidmi, ale mne to tedy příliš nezasáhlo a zdejší vysoké hodnocení beru spíše jako odměnu za to, že promluvil. To však nic nemění na tom, že lidstvo by si mělo pamatovat toto zvěrstvo a tradiční schopnost RB OSN vydávat nic neřešící "ostré rezoluce" by konečně mohla vést k jejímu zrušení. To se samozřejmě nestane, protože pořádný čuník si své korýtko pohlídá. (18.04.2016)