Džamila

Pomocí úsporných dějových prostředků vystavěné poetické vyprávění s kouzlem ani čistě mužského, ani ženského příběhu, které Ajtmatovovu známou předlohu převádí do filmové romance, zjednávající kirgizské kultuře na pomezí tradic a jen naznačeného moderního světa "tam někde" rovnoprávné místo. Citlivá role vypravěče, krásné propojení s výtvarným uměním, smyčcové aranže (N.Sidelnikov), střídání černobílého a barevného materiálu, ale také občas zaostávající technická stránka kamery. Při správném naladění klidně 4* (09.02.2015)

Poetické filmy mám poměrně v oblibě, ale Džamila zrovna nepatří mezi ty, které by mě přímo uchvátily. Některé scény i tak vnímám bez přehánění jako úchvatné (projížďka na vozech s koňmi ve dvou, převláčení pytle nasnímané z převráceného podhledu) a filmařsky je Poplavské snímek na vysoké úrovni, jen za srdce mě jako celek nechytil tolik, jak bych očekával. Možná to bude hodně odlišnou kyrgyzskou kulturou, kterou je film protkán a kterou nám bohatě představuje (přiznám se, že do letošní Challenge Tour jsem o nějakém státu Kyrgyzstán snad ani neměl ponětí, resp. patrně jsem na jeho existenci od dob středoškolního zemepisu už zapomněl). Když to srovnám s Karlem Kachyňou, který taky ve své tvorbě často nabízel dobu 2. světové války očima dětí, Kachyňovy filmy mi nejen zůstávají blížší, ale mají třeba i daleko víc fascinující řešení kombinace černobílého a barevného vizuálu (i jiných vizuálních filtrů), kdežto Poplavskaja možná až příliš jednoduše klade do černobílého filmu řadu prostřihů na barevné malby. Což zejména v závěru na mě působilo až trochu uměle. 65% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (29.03.2021)

Zaujímavý príbeh z kirgizských polí o chlapcovi a jeho tajnej láske. Vyhovovalo mi osadenie príbehu do vojnových čias, napriek tomu, že film žiadne vojnové scény neobsahuje. Je to obdobie, keď je väčšina mužov na fronte a na poliach i v domácnostiach sa musia obracať hlavne ženy. Film je prevažne v ruštine, sem tam zaznie nejaké to kirkizské nárečie. Postava Džamily je výborná. Je to sympatická, pracovitá a sebavedomá mladá žena. Určite si budem pamätať scénu naháňania na koňoch, kde by mal vyhrať muž, ale vyhrala Džamila, no a potom nevydarený vtip s ťažkým vrecom obilia. Nesadol mi záver s kreslenými obrázkami, ktorý film zbytočne zjednodušil a sťahuje ho do detskej kategórie. Hra s farbami pôsobí aspoň na mňa ako nevydarený pokus o umenie. Škoda toho, inak fajn film. 70%. (05.07.2017)

Příběh z mého milého Kyrgyzstánu, podle knihy Čingize Ajtmatova, namluvený Ajtmatovem samotným. Čekal jsem od něj hodně. A nebylo to dost. A to si myslím, že jsem viděl hodně filmů z dalekých krajů, v hodně podivných kabátech - a přesto jsem měl u Džamily pocit, že to všechno vidím poprvé. "Nejkrásnější romance na světě", jak řekl Louis Aragon, je na plátně přehlídkou pomalosti a zběsilého tempa, záběrů někde experimentálních, někde naivně jednoduchých, ale pořád a pořád krásných, tak jako je celý příběh. Příběh dálek a smutků. (04.08.2008)

Príbeh zasadený do kirgizských polí a stepí poetickým sposobom rozpráva o nevinnej láske mladého chlapca na pozadí vojny. Výnimočným sposobom sú riešené výtvarné fragmenty a chlapcove obrazy ( sú farebné, zatiaľ čo film je čiernobiely ), taktiež je efektným sposobom natočená scéna krotenia koňa. Na film treba mať náladu, nie je pre každého, napriek krátkej stopáži je dostatočne zviditelnený sposob života domorodého obyvateľstva, jeho zvyklosti a tradície , čo nemusí každého baviť. (09.10.2013)