Brat Slnko, sestra Luna

Kdoví ... možná v oněch dávno zavátých časech, nezřetelně vystupujících ze stínu zapomnění, mohli dojít opravdového štěstí jen blouznivci a snílkové, nicméně ... nejsem si úplně jistá, zda bylo opravdu nutné vylíčit svatého Františka z Assisi a všechny kolem něj jako partičku pomatenců. Neboť drobný zpěvný opečenec dozajista nemusí sít ani sklízet: Vystačí si s několika bobulemi, aby - nasycený - náledně směle vzlétl k nebi a zpíval tam k větší slávě Boží. (Nezapomínejme přitom, že může být poháněn i o poznání přízemnějšími a jaksi pragmatičtějšími důvody, jakými jsou kupříkladu vytyčení hranic vlastního území nebo upoutání pozornosti téhož opeřence opačného pohlaví.) Nicméně lidstvo by s takovým přístupem k životu z větší části vymřelo, léčba malomocných by dodnes spočívala v omývání jejich ran kontaminovanou vodou a nebylo by kde a z čeho upéct jim chléb náš vezdejší. Na druhou stranu mé osobní názory, jakkoli nekorespondují s vyzněním příběhu, nemají tentokrát vliv na moje hodnocení, neboť kompozice vyprávění je úchvatná a dává mu vyšší smysl i řád. Kromě toho: Pravdivé vyobrazení čistě materialistických základů, na nichž stála (a stojí) církev svatá i všechna světská moc, je vpravdě k nezaplacení. (03.01.2019)

František z Assisi je jeden z mála křesťanských světců, ke kterému cítím sympatie. Ne snad že bych ho obdivoval, ale líbí se mi, že ve své pomatenosti nikomu neubližoval a snažil se skutečně pomáhat. Nicméně Zeffrelliho idealistický a rádoby meditativní, navíc k uzoufání nudný, obraz, prokládaný příšernými skladbami a sérií unylých pohledů hlavního hrdiny, nedokážu pozitivně vstřebat. Líbily se mi kostýmy i pár sekvencí (zejména závěr), ale to je strašně málo a to je historický film mým nejoblíbenějším žánrem. Jsem velmi zklamán. 30% (30.07.2012)

Už veľký Ramakrishna písal, že na vrchol tej istej hory sa dá dostať mnohými rôznymi cestami. Nech už človek uctieva akékoľvek božstvo, primárna musí ostať univerzálna morálka a súcit so všetkým živým. Aj ľudská spiritualita môže byť rôzna. Niekto nájde spiritualitu v premrštených a opulentných obrazoch Terrenca Malicka, jeho veľkom tresku a dinosauroch, iný nájde spiritualitu v minimalistickom filme ako je tento (áno, Shadwell, táto úvaha je adresovaná priamo Tebe). Viac ľudí sa ale dokáže stotožniť práve s Františkovou spiritualitou, to sa odráža aj na hodnotení. Predpokladom veľkého duchovna je hlavne antimaterializmus, no a ten bol v jeho živote naozaj podstatný. Asi by sa chudák František veľmi divil, keby videl františkánsky kostol v portugalskom Porte, od podlahy až po strop zdobený zlatom a drahými kameňmi. To však nemalo byť predmetom tohto komentára. (06.08.2017)

Ja som vďaka tomuto filmu asi pochopil hlavný rozdiel medzi kresťanskou filozofiou a ľavicovým, rovnoprávnym zmýšlaním. František sa vzdáva všetkých materiálnych vecí, stáva sa dobrovoľne žobrákom a miluje všetkých ľudí. Ľavičiari chcú byť rovnoprávni tým spôsobom, že im vlády budú rozdávať štedré podpory, výplaty a odmeny a budeme všetci skvele materiálne zabezpečení. To keby mi chcel niekto tvrdiť, že tento film je nejaký ľavičiarsky manifest. Lenže pre mňa je problém skôr v tom, že zatiaľ čo "životopisné" filmy o Kristovi (respektíve fantasy príbehy) ukazujú nositeľa revolučných myšlienok ako sebavedomého muža s charizmou, ktorý to má v hlave v poriadku a prichádza s vlastnými názormi, František je nevýrazný, jeho prejavy vyznievajú naivne a hlavne on a jeho nasledovatelia (čiže všetci skutoční kresťania) sa potrebujú chovať podľa myšlienok ich veľkého vzoru, pretože ich hlásal, namiesto toho, aby tieto myšlienky boli nám všetkým prirodzené. Kresťanstvo je dobro, cirkev bola zlá. Zeffirelli je doslovný, ale s tou druhou polovicou sa aj napriek čiernobielosti jeho podania ztotožňujem. Myslím, že filmu by asi viac prospel realizmus, v ktorom by bol natočený dnes no a samozrejme nebolo možné sa nezamyslieť nad tým, kde zrovna dovolenkoval zápaľ plúc, keď sa stavitelia premávali po stavbe v snehu bosí. Ale to som asi nedostatočne asertívny voči meditatívnemu charakteru filmu. (18.08.2013)

Film, který mne zasáhl již v raném mládí a měl velký podíl na mém světonázorovém (čili duchovním) vývoji. Výňatek ze života svatého Františka z Assisi vyřčený bohatě rozrůzněným imaginativním jazykem plným symbolů. Patos ušlechtilosti se zde spojuje s humorem pokory. Čirá oslava Života a Lásky. Ne na okraj, ale přímo do středu stránky ještě pár úvodních Františkových veršů z jeho Chvály tvorstva: "Nejvyšší, všemohoucí, dobrotivý Hospodine, / Tobě náleží chvála, sláva, čest a všechno požehnání. / Jedině Tobě, Nejvyšší, náleží, / a nikdo není hoden jmenovati Tebe. // Buď chválen, Hospodine, vším tvorstvem Tvým, / zejména panem bratrem sluncem, / které nám ve dne rozsvěcuješ, / a které jest krásné a zářící velkým leskem, / Tvé vznešenosti nesouc podobu. // Buď chválen, Hospodine, hvězdami a sestrou lunou jasnou, / kterým dal jsi záři vzácnou a krásnou." (05.03.2008)