Ríša vlkov

Bože můj, jedna hvězda za prvních čtyřicet minut... Nejdřív jsem si říkal, jestli opravdu má celý film být vystavěn na už klišovité záměně tváří a podobných stokrát obehraných blbostech... Ale to byla ještě ta lepší část. Pak už jen naprosto nesmyslná pakárna, která snad měla působit jako dynamický a překvapivý děj, ale vypadá spíš jak dva až tři slepené filmy dohromady. V závěru jsem už jen čekal, kdy přiletí UFO. (27.06.2007)

Podsvětí Paříže drží pevně ve svých rukou turecká magie. Do světa plného obchodu s drogami, kuplířstvím a nelegálním přistěhovalstvím se snaží proniknout mladý policista Paul vyšetřující tři rituálně provedené vraždy na mladých ženách. Aby uspěl, požádá o pomoc policistu ve výslužbě Schiffera (Jean Reno), který mnoho let dusil podsvětí železnou rukou. V paralelním příběhu Anna trpí halucinacemi a ztrátou paměti, nepoznává svého manžela Laurenta ani si nevzpomíná na svůj dosavadní život. Záhy se však začnou oba příběhy proplétat a pravda je mnohem složitější a krutější, než-li by se zprvu zdálo. ● Film Říše vlků je natočen ve velkém stylu a nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Především postava bravurně hrajícího Jeana Rena a jeho dokonalé splynutí s prostředím, ve kterém se vyskytuje, příběh okořenilo. Ze stupínku nejvyšších film sráží možná až příliš kombinovaný děj, až zpětně po jeho skončení jsem si musel ve své mysli převíjet vybrané části, abych si zodpověděl na všechny otázky. V závěru filmu se všichni idilicky sejdou ve stejný čas na stejném místě, jak by se to určitě nepovedlo ani při organizované schůzce politiků. ║2.5.2009║ (02.05.2009)

Kdyby se jednalo o klasické béčko, mohlo být hodnocení lepší. Tady snaha o béčku určitě nebyla a také to tak dopadlo. Těch kombinací bylo opravdu dost a film tak přišel o nálepku – francouzský temný thriller. A ta bouřka po několik večerů za okny, opravdu zbytečná kulisa. No, nějak to proběhlo a dalo se na to dívat. Ale kdo vymyslel ten konec? (13.03.2018)

Film byl svými tvůrci špatně koncepčně pojat a zpracován. Díky tomu se (podle mě nechtěně a nezáměrně) vyznačuje svou velmi specifickou náladou, se kterou když nebudete souznít, budete se nudíííít. Na druhou stranu za dlouhého melancholického večera můžete mít to štěstí, že se vám film trefí do nálady a dokážete jej ocenit. Já zůstal někde na půli cesty. Tak či tak, filmu se nedá upřít žoviálně surová neotřelost francouzské thrillerové produkce, která zde ovšem poněkud zůstává viset ve vzduchoprázdnu. Osobně s povděkem kvituji absenci téměř jakýchkoliv blankytně bílých kladných hrdinů ve prospěch morálně šedých charakterů. (18.07.2012)

Ja nechci oponovat, presto se mi film i na podruhe libil. Je pravda, ze oba pribehy jsou od sebe az tak daleko, ze jsem od poprve zapomel, ze to bylo v tomhle filmu.. Nadruhou stranu mi ale prijdou ony "modre" casti, jak bych je nazval prijemne kontrastni, oproti "cervenym". Myslim samozrejme pribeh zeny, ktere vylili pamet do zkumavky, nemocnicni prostedi, zatazeno, dest vs. drsneho detektiva ve vysluzbe, undergrounodve bary, poust, pisek, rozpalene slunce. Asi tak jako mi prijde povedeny plakat, stejne tak mi proti sobe fungovali ty dva pribehy. (31.12.2008)