Réžia:
Ivan RajmontKamera:
Vratislav DamborskýHudba:
Miki JelínekHrajú:
Miroslav Donutil, Karel Pospíšil, Jana Janěková ml., Petr Pelzer, Vilém Udatný, Miluše Šplechtová, Alexej Pyško, Jan Novotný, Hana Igonda Ševčíková (viac)Obsahy(2)
Miroslav Donutil v hlavní roli Goldoniho komedie o tom, že sloužit dvěma pánům je věc velmi ošidná. Jedno z nejpopulárnějších představení Národního divadla. Děj se odehrává v Benátkách, kam přijíždí Beatrice v převlečení za svého mrtvého bratra. Hodlá ve městě najít svého snoubence Florinda, který naneštěstí v souboji jejího bratra zabil a musel uprchnout. Beatricin sluha Truffaldino se ve městě potká s Florindem, o jehož totožnosti nemá ponětí, a dá se z vypočítavosti do jeho služeb, protože dva platy jsou víc než jeden. A záměny, převleky, komické střety a gagy mohou začít… Premiéra dnes už legendární inscenace Goldoniho Sluhy dvou pánů se konala v Národním divadle v roce 1994 a hrála se s velkým úspěchem přes dvacet let. Titulní roli mazaného a vychytralého sluhy Truffaldina tehdy vytvořil Miroslav Donutil. V průběhu času se hit proměnil ve stálici a v rekordmana v dějinách Národního divadla. A zatímco v mnoha rolích se už změnilo obsazení, Truffaldino byl stále týž. Když Miroslav Donutil se svým Truffaldinem začínal, bylo mu 43, a když po šedesátce končil, stále ho jeho trochu zmatený a trochu vypočítavý sluha nepřestal bavit. Stejně jako diváky. Slavné a divácky veleúspěšné představení skončilo šestistou reprízou v prosinci 2016. V České televizi jej měli diváci možnost poprvé vidět 15. 12. 2001. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (344)
Když jsem včera psal komentář k doktoru Martinovi, netušil jsem, že budu večer doslova donucen sledovat další donutilovinu. Co jsem ale mohl dělat? Na jiných televizních stanicích nedávali už vůbec nic, ostatně jako každou sobotu, dokonce i nikdy nezklamávající Tv Šlágr po odchodu Vratislava Měchury nestojí za nic. Mimochodem mám pocit, že včera na ČT art (!!!) pouštěli tu verzi z 2010, ovšem na druhou stranu, ty fotky zde v galerii odpovídají tomu včera viděnému, a csfd se snad nemýlí. No každopádně, protože se jsem rytíř bez bázně a hany, fouknu odpad a tenhle komentář k oběma verzím. Odpad je možná trochu nefér k ostatním účinkujícím, protože v těch chvílích, kdy ze scény zmizel šišlající a přehrávající Donutil, se na představení dalo relativně i koukat. Ovšem těch chvil bylo bohužel pomálu. Obecně mě fascinují lidé, kteří se považují za kulturní či za něco víc proto, že chodí do divadel. Já byl naposledy v divadle 19.8.2016 na Romeovi a Julii v rámci Shakespearovských slavností (kde jsem jako jediný na konci nezatleskal, chachá!) a pak jsem po pěti letech viděl tohle další přestavení. A musím říct, že jsem se ve svém názoru jen utvrdil. Ti, co chodí do divadla, jsou povětšinou pokrytci, kteří by tleskali i Babovřeskům, pokud by je Troška napsal jako jevištní přestavení. ()
Výkon Donutila byl opravdu výjimečný. No ale co ten zbytek? Za prvé, tohle mělo být to naše Národní divadlo? Vrzající prkna, divná akustika? (ano, nikdy jsem tam nebyl a vypadá to, že spíš než o divadelní zážitek tady jde o historickou hodnotu a vlastenectví). Dále celé to zpracování - chabé kulisy, běhání ze strany na stranu, hudební stránka. To všechno mi přišlo takové ledabylé. A pak samotná hra - nevím, jestli to bylo psané tak, aby se divákům neustále sdělovaly vnitřní pochody, myšlenky a vysvětlování souvislostí. Ono vlastně všechno, kde nebyl Donutil, mě nebavilo - výběr ostatních herců docela zklamání. A i ten pitvořící, gestikulující Donutil časem docela omrzel. Na druhou stranu tam byly dobré momenty, kdy se dalo od srdce zasmát. Pudlik a komunikace s publikem, slovní hříčky a jiné vychytávky sedící přesně k Donutilovi. Takže je to pro mě takové poloviční. Z jedné strany na mě kouká Donutil, bez kterého by ta hra byla ztracená, z druhé strany ten zbytek, který to celé umrtvoval. Dám 3, ale vidět to už nepotřebuju. Aspoň jsem konečně viděl, jak vypadá dabér Bruce Willise. ()
Jednu hvězdičku dávám jenom za to, že mě zaujalo, kolik lidí se při divadle bavilo, a já ne, protože mě to přišlo nevýslovně naivní a trapné. Už tolikrát jsem tyhle kousky viděl a smát se jim ? Pro mě nebylo čemu. Ve své době (snad tu a tam i po ní) mohla tahle divadelní hra vyvolávat smích, dočasně, jako každý dobrý vtip. Ale opakovaný vtip, některý, se přejí. ()
9.10.2007 v 18:00:00 v Národním divedle sem ještě netušil takřka co mě čeká, sice jsem měl určitý představy, ale nemohl sem vědět že se další 3 hodiny budu smát. Kam se hrabe film proti divadelní hře, to je umění...Zanechalo to ve mě silný zážitek, jsem si jistý že sem na tom nebyl naposled...neuvěřitelné a nezapomenutelné... ()
Naprosto perfektní divadelní hra. Má nejoblíbenější... Kdykoliv mám náladu se zasmát, okamžitě po ní sáhnu a směju se znova a znova těm výborným vtipům a hláškám. Miroslava Donutila jsem neměla moc ráda do té doby, než jsem uviděla tuto hru v televizi. Ale poté jsem ho začala jako herce, hlavně v komediích, brát. Předvedl zde naprosto excelentní výkon. Samozřejmě i ostatní herci byli skvělí. A musím dát poklonu i pánům muzikantům. Nejlepší scéna se dá těžko vybrat, protože nejlepší jsou všechny. Ovšem pudink ala pudlík a ratlík je nezapomenutelný... "No krásně to stojíte, opravdu grandiózně. Já se vám do toho nechci vkládat, ale kdyby tudy náhodou nedejbože šla bouřka, dejte ten kord takhle." Někdy jsem měla pocit, že M. Donutil improvizoval podle reakcí ostatních herců, což ale hru dovedlo k dokonalosti. Nejlepší divadelní hra a hned po ní následuje Matka v režii Františka Laurina z roku 1985. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (3)
- V představení docházelo během let k častým změnám v obsazení, od samotného začátku až do druhé poloviny roku 2011 zůstal jenom Miroslav Donutil v roli Truffaldina a Jan Novotný jako Brighella. (kosticka7)
- Premiéra se uskutečnila 22.9.1994, s úspěchem se hraje dodnes a představení se stalo nejúspěšnějším v historii Národního divadla v Praze s více než 500. reprízami. (kosticka7)
Reklama