Mariňák

Tohle mi zkrátka sedlo. Možná je to tím, že jsem byl ve stejně znuděném a přemýšlecím rozpoložení jako Swoff a nebo taky ne. Teď je mi to celkem jedno. Podstatné je, že Mendes dokázal zachytit přesnou podstatu příběhu nepříběhu o psychologických tlacích na hlavy mariňáků v Perském zálivu. Těžko si člověk může představit jaké to je, když je přes půl roku v holé poušti a ani nemůže využít svůj výcvik. A aby toho nebylo málo, je po návratu odstrčen na okraj společnosti. Díky Jarheadovi jsem si jakousi představu vytvořil a popřemýšlel jsem si. Takže spokojenost. (13.01.2007)

Kudy z nudy v Perském zálivu? Masturbace? Silácké řeči? Čištění kvéru? Počkat, až vyrostou parohy a jít si ho zase vyhonit..? Nemohou se dočkat, až půjdou do boje. Pak si přejí, aby ta hrůza skončila. A když pak sedí doma u televize, chtějí zpět, protože jen tam něco znamenali. Alespoň pro sebe… Inspirace konceptem Full Metal Jacket je více než patrná, i když celokovový plášť s výjimkou závěrečné střelby na hvězdy, neopustí komoru a Mendes hraje podle již kýmsi kdysi napsaných protiválečných not svou symfonii deziluze války s rutinérským přehledem. Bohužel, věren svých tradic, někdy až moc velkým.. Reklama na dieselové Ferrari je vskutku mystickou kamerovou orgií, ale mě mnohem více zaujalo setkání s vietnamským veteránem v autobuse, kde ta parta zranitelných puberťáků konečně spatřila pravou tvář války. Vždycky stejné a pokaždé jiné.. (30.11.2010)

Jarhead začíná tak trochu jako Full Metal Jacket, úvod patří drsnému "gay" instruktorovi Fitchovi s knírkem v uniformě s kloboukem buzerující vše, co se jen pohne. Mariňáci projdou drsným fyzickým i psychickým výcvikem, stráví měsíce v poušti, válka v Zálivu konečně začne, ale nakonec si vlastně ani nevystřelí. Co zaujme, je především Mendesovo vizuální zpracování a kamera, noční scéna postupujících vojáků po poušti s pršící ropou a hořícími ropnými vrty v pozadí nebo záběr na koně potřísněného ropou jsou syrově dokonalé. Film však chce ukázat něco jiného, předhazuje nám téma USA a jejich militantní politiky, tuny $$$ nalitých do války v Perském Zálivu na přelomu let 1990-1991 a studuje morálku vojáků v praxi a zobrazuje vliv válečné atmosféry na jejich psychiku. Jake Gyllenhaal je skvělý už od dob Donnieho Darka a opět potvrzuje své kvality. Snímek má výborné hlášky a celý film doprovází vnitřní hlas hlavního představitele Swofforda. Ke všemu přispívá Newmanova hudba i pestře vybrané skladby podporující tamní atmosféru. Vynikající Mandes sáhl na potřetí sice do úplně jiného soudku než předtím, ale opět zabodoval a to především díky vizuálnímu podání, scénáři, hereckým výkonům, dialogům, hudební stránce, kritice i vtipu (pálení latrín je kapitola sama o sobě). (9/10) (31.01.2006)

Jsem nadšen. Trochu jiný, ale neméně zajímavý pohled na válečný konflikt, který jde cestou zobrazení pocitů a frustrací, jaké asi musí zažívat chlapi, vycvičení v elitních jednotkách a kryjící pouze záda svým kolegům nasazených přímo ve válečně vřavě. Vidíme jejich nadrženost na boj ve scéně, kdy při promítání bombardování vietnamské vesnice v Coppolově snímku Appocalypsa Now freneticky skandují a ječí nadšením, stejně tak úplně na vlastní kůži jsem cítil frustraci jednoho z hrdinů, že se "toho" nemůže zúčastnit. Působivá scéna, kdy se zoufalstvím v očích škemrá u svého nadřízeného o zastřelení aspoň jednoho vojáka, má větší sílu a výpovědní hodnotu, než půl hodiny nepřetržité akce. Když hlavní hrdina blije mezi spálenými těly, vnímavějšího diváka zamrazí. Apokalyptický obraz s koněm, umaštěným po celém těle od ropy a do tmy zářícími hořícími ropnými vrty v povzdálí, nabývá i díky sugestivní kameře až jakési mystické krásy. Jake Gyllenhaal roste do herecké osobnosti a podává famózní herecký výkon (slušela by se oscarová nominace), spolehlivý Jamie Fox to zezadu jistí. Od dob Russellova filmu Tři králové tady nebyl tak cool snímek s válečnou tematikou. (02.03.2006)

Velmi zajímavý film. Neválečný film o válce bez bojových scén, o nudě během moderního válečného konfliktu, osvětlující příčinu a vznik postbojových syndromů, které postihují vojáky současných válečných konfliktů. Už žádné bojové hrůzy Coppolovy Apokalypsy, strhující sledy válečného běsnění Stoneovy Čety či bezvýchodnost drilu Olověné vesty, tady se hrůza skrývá a dovedně maskuje v nekonečném čekání na cosi, co stále nepřichází a co by naplnilo obecně sdílené představy o válce a boji. Archetypální podvědomí se v moderní válce zcela míjí s její realitou, adrenalin vyprodukovaný výcvikem a očekáváním se nemá kde spalovat, válka zaměstnává nakonec jen vyšší nervový systém a oči vojáků. Nekonečná vlna stresu vzedmutá nenaplňováním bojovníkových očekávání. Obrovský tlak, který trvá nekonečně dlouho. A dokonce ani není fyzického nepřítele. Na to není žádný z těchto mužů připravený... (03.01.2007)