Mariňák

Narukuj! Strýček Sam si tě žádá! Bude ti u nás dobře, zastřílíš si, zabiješ pár neamerických parchantů, svou vlast ochráníš a i najíst ti dáme... A nebo ne? Nuda v poušti neboli Sam Mendes potřetí. A opět o něčem jiném a zcela jinak než ve svých minulých počinech. Tentokrát přichází se sugestivně syrovým pohledem na život mladého mariňáka během první války v Iráku. Ten nejdříve projde drilem a celý natěšený je nasazen do války kde se nic neděje a jeho vysněná akce nepřichází, jen hlídkuje uprostřed písečných dun a čeká a čeká... A čeká. Film je sice jen slepencem jednotlivých scének (zvláště ta kdy se vojáci dívají na Apokalypsu mi jen tak z hlavy nezmizí, ostatně jako spousta dalších), ale i tak či právě proto je působivý. Navíc je do celkového vyznění přidána řádná dávka sarkasmu a satiry. Technická stránka je precizní (ano, kamera je skoro neskutečná; scéna s koněm uprostřed hořících naftových polí je dokonalost nejdokonalejší), použitá hudba taktéž. Herci jsou, jak již je u Mendesových filmů dobrým zvykem, do jednoho skvělí. Mendesova režie opět dokonalá, invenční a hýřící nápady. Kapitola sama pro sebe je Jake "Donnie Darko" Gyllenhaal, který opět dokazuje, že je jedním z největších talentů současné zaoceánské kinematografie. Pohled na nudu uprostřed moderního válečného konfliktu a dopad, který to zanechalo na jeho účastnících je o to zajímavější a mrazivější, že stejný pocit dokáže aspoň z části přenést i na diváky. (20.02.2006)

Velmi zajímavý film. Neválečný film o válce bez bojových scén, o nudě během moderního válečného konfliktu, osvětlující příčinu a vznik postbojových syndromů, které postihují vojáky současných válečných konfliktů. Už žádné bojové hrůzy Coppolovy Apokalypsy, strhující sledy válečného běsnění Stoneovy Čety či bezvýchodnost drilu Olověné vesty, tady se hrůza skrývá a dovedně maskuje v nekonečném čekání na cosi, co stále nepřichází a co by naplnilo obecně sdílené představy o válce a boji. Archetypální podvědomí se v moderní válce zcela míjí s její realitou, adrenalin vyprodukovaný výcvikem a očekáváním se nemá kde spalovat, válka zaměstnává nakonec jen vyšší nervový systém a oči vojáků. Nekonečná vlna stresu vzedmutá nenaplňováním bojovníkových očekávání. Obrovský tlak, který trvá nekonečně dlouho. A dokonce ani není fyzického nepřítele. Na to není žádný z těchto mužů připravený... (03.01.2007)

Netradiční válečný a protiválečný film, ne nepodobný Olověné vestě, bohužel ale dost obtížný pro běžného diváka a přiznávám, že i pro mě. Totální nuda v poušti sice není totální nuda na plátně, ale do stoupajících traumatů vojáků jsem nedokázal zcela proniknout. A filmová válka bez výstřelů prostě napínavá není. (14.08.2006)

Netradiční válečnej kousek, který jsem neprávem dlouho opomíjel a důkaz toho, že když umíte jako Sam Mendes, vyleze z vaší práce procítěný, pískem nasáklý survival, ve kterém hlavní hrdina nevystřelí ani kulku, přesto sžitý s následky války a je to na něm vidět. Podobných životopisných dramat jsem viděl spoustů, žádné však nebylo takto poeticky novátorské...80% (31.12.2015)

Je radosť sledovať, ako je každý Mendesov film iný. Spoločenskú satiru American beauty a vizuálnu dokonalosť gangsterky Road to Perdition, obe v pomalom tempe, vystriedal rozjuchaný ironicko-sarkastický pohľad na účasť radových pešiakov v Púštnej búrke. Mariňák je film o nude nasadených pešiakov v predvečer krátkej operácie na oslobodenie Kuvajtu a postupnom mäknutí ich zelených mozgov v saudskoarabskej púšti. Mendes ukazuje reakcie jednotlivých vojakov na patovú situáciu čakania, zároveň necháva priestor pre prezentáciu rôznych názorov na samotnú operáciu, pričom sa neprikláňa na žiadnu stranu, iba popisuje. Cituje klasické diela vojnového filmu, napr. Apocalypse now, či Lovca jeleňov (toho ale vo verzii uncut&uncensored ;-) ) aby ukázal obmedzenosť radových vojakov , i rozdiel medzi postavením pešiaka vo vojne Vietnamskej a vo vojne v zálive, kde úlohou pešiaka prestáva byť nasadenie v prvej línii. V čom sa ale Mendes nenormálne zlepšil je použitie piesní vo filme. I keď to už medzi komentármi odznelo, skutočne to pripomína chvíľami až tarantinovsky výstižný výber hudby pre konkrétnu scénu. Jake „Donnie Darko“ Gyllenhaal týmto filmom stráca svoju DD škatuľku a nebyť politickej „nekorektnosti“ a nevhodnosti Mariňáka pre Oscarovú noc, isto by sa mu, podobne ako Jamie Foxxovi, nejaká tá nominácia ušla. Mariňáka treba určite vidieť ešte z jedného dôvodu. Keď si uvedomíte, na aké býkoviny sa vynakladajú peniaze z rozpočtu USA, menej vás zamrzí ake kraviny sa platia z rozpočtu našich malých krajín. Silných 9/10 (27.02.2006)