Mariňák

Ani sa nedivím, že prečo bol tento film pre Amíkov taký rozporuplný, keď im sa všetko dostáva do mozgov v tom najružovejšom obale a pochopiť to vedia iba sami vojaci. Takisto ako aj o zverstvách, čo tam páchajú. Vojaci sú pri návratoch oslavovaní za hrdinské činy, ktoré často ani nespáchali a keď aj áno, tak kvôli nim často podliajú depresiám. Ale cez to všetko skvelý film, skvelý Gyllenhaal, ktorého si začínam pomali obľubovať, a Foxx. Výborný scenár a pohľad na vojnu v zálive, ktorá mnohím, ako každá iná vojna priniesla často len obety. 75%. (24.04.2006)

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)

„Swofford!“ - „Áno, pane!“ - „Vy na mňa valíte oči?!“ - „Nie, pane!“ - „Ja sa vám páčim, Swofford?!“ - „Nie, pane!“ - „Vy myslíte že mi uniforma nepristane?!“ - „Vyzeráte v nej skvele, pane!“ - „Vy ste teplý, Swofford?!“ - „Nie, pane!“ - „Máte priateľku, Swofford?“ - „Áno, pane, mám!“ - „Hovno máte, už vám ju hobľuje nejaký iný! 25 klíkov za každé číslo, ktoré teraz robia! Na zem, hovado!“ Úplná bomba a to pokladám Sama Mendesa za preceňovaného režiséra (hlavne ROAD TO PERDITION bola dobrá nuda). Skvelý Jake Gyllenhall, skvelý Jamie Foxx, skvelé scény (futbal v plnej poľnej, kôň od ropy), skvelý Peter Sarsgaard, skvelé drsné vtipy pre dospelé publikum (od sexu po krv) a zrejme najlepší vojnový film bez vojny, aký kedy vznikol. Myšlienku o tom, aké je to celé zbytočné, šialené a kuriózne, podávajú tvorcovia tak šikovne (a s takými skvelými pesničkami a nechutnou latrínovou scénou), až dole klobúk. Nevraviac o tom, že vojenskí snajperi v skutočnosti naozaj pracujú vo dvojici, kde jeden je snajper a druhý tzv. pozorovateľ. Toto mnohé filmy ignorujú a nezmyselne odstreľovača ukazujú ako vlka samotára (ktorým síce kedysi skutočne bol, ale plus mínus v druhej svetovej vojne, potom sa to zmenilo a bol mu pridaný pozorovateľ). Cinemax Trenčín 2006 (30.03.2006)

Skupinku elitních sniperů sledujeme od příjezdu do výcvikového kempu za zvuků Don’t Worry Be Happy přes krušné chvilky na buzerplace až k nemilosrdnému vystřízlivění uprostřed zoufale vyschlé kuvajtské pouště. Tohle není válka mariňáků, nýbrž satelitních družic a neviditelných bombardérů. Přesvědčí se o tom i dvacetiletý Anthony Swofford (Jake Gylenhaal), jenž by rád potěšil svou brzy nejvěrnější přítelkyni „em čtyřicítku“. Jak se však zdá, čas strávený v Kuvajtu nezužitkuje k o moc bohulibější činnosti, než k hraní rugby v protichemické kombinéze, k debatování o rozdílech mezi Mexikánci a Kubánci, k masturbaci nebo k odstraňování pozůstatků četných návštěv provizorní latríny. Slunce sadisticky žhne, zelené mozky měknou a dokonce i seržant Sykes (Jamie Foxx) přestává doufat že si vystřelí do živého cíle. Vytrénovali si mašiny na zabíjení a teď pro ně nemají (duševní) potravu – to nevěstí nic dobrého. Mariňák je hlavně o životních možnostech mladého Američana a pak taky o tom, že války se nemusíte přímo zúčastnit, aby vás nadosmrti poznamenala. Tohle všechno nám Mendes vypráví celkem nezaujatě, očima k politice lhostejného, poměrně inteligentního vojáka. Ten se obrní Olověnou vestou, stane se součástí Čety a bude si připadat jako Lovec jelenů čekající na Apokalypsu. Snad teprve když mezi hořícími vrty střetne zmateného koně, uvědomí si, že už není nač čekat. Mendes symbolické výjevy dávkuje velmi střídmě a víc sází na vývoj odehrávající se uvnitř Swoffordova mozku. Co prožívá voják tak vzdálený od domova a podezřívající svou dívku z nevěry? Jak na něj zapůsobí „rendezvous“ s ohořelou mrtvolou „kdysi taky člověka“? Celkem prostými prostředky se postupně dovídáme odpovědi. Jde především o efekt. Skoro hodinu a půl jsem měl pocit, že je to o ničem. Ani mě nenapadlo začít se nudit, ale bavil jsem se podobným nezaujatým způsobem, jako se bavíte při sledování VyVolených, čili party dementů, jejichž životní osudy jsou vám ukradené. Lidštější rozměry nabývají silnějších kontur až v téměř surreálné pasáži s „plačící Zemi“ a hlavně pak ve zbytečně přecitlivělém závěru. Je to škoda, protože skvělí herci dávají do svých rolí skutečné maximum. Hlavně mladická nedozrálost a naivita z Gylenhaala přímo sálá a zelenění jeho mozku vám brzy ani nepřijde jako handicap. Rovněž technická stránka dokonale naplňuje šablonu malého filmu s velkým rozpočtem a dynamický soundtrack zas pomůže, kde režisér nemůže. To díky Mendesovým schopnostem není až tak často. Jen kdyby zvolené téma zpracoval odvážněji a ne tak prvoplánově. Stále však platí dvě pravdy. Ta první – Mariňák o hlavu převyšuje většinu současně zámořské produkce. A ta druhá – Stanley Kubrick něco podobného natočil před téměř dvaceti lety mnohem lépe. A nejen on. 75% Zajímavé komentáře: Marius, k212, Fr, Hopper, Honza dAve (21.03.2006)

Gyllenhaal jde jako mariňák ostřelovač do války v Zálivu. JARHEAD je pro mě o marnosti dnešního moderního ozbrojeného konfliktu, kde běžný řadový voják znamená úplné nic. Pokud jde do toho nabuzen s tím, že sejme pár nepřátel v boji za vlast a s trochou štěstí pojede s dobrým pocitem zpátky (s takovou idylickou představou bych do toho chtěl jít já) domů, tak ne. Bude se nudit, možná i ztrácet hlavu, pochybovat, přesně jako v tomto filmu. Rok budete žít jak hovado a pak je za 4 dny hotovo, aniž byste jednou vystřelil. Není to o akci, ale spíše psychologii, a tento film (ač peckou jsem ho neshledal) určitě stojí za podívání - celkově podnětné k zamyšlení, plus pár silných momentů. A zahráno hezky. 7,5/10. "The Bible says 'Thou shalt not kill.' But hear this: FUCK THAT SHIT!" (30.07.2010)