Skafandr a motýl
Le Scaphandre et le papillon
The Diving Bell and the Butterfly
The Diving Bell and the Butterfly
The Diving Bell and the Butterfly
The Diving Bell and the Butterfly
Réžia:
Julian SchnabelScenár:
Ronald HarwoodKamera:
Janusz KamińskiHudba:
Paul CantelonHrajú:
Mathieu Amalric, Emmanuelle Seigner, Marie-Josée Croze, Anne Consigny, Patrick Chesnais, Niels Arestrup, Jean-Pierre Cassel, Marina Hands, Max von Sydow (viac)Obsahy(2)
Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než se setmí, Basquiat) se skvělým hereckým výkonem Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu diváků i odborné kritiky. Film byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle. Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval života až do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové příhodě ochrne na celé tělo. "Znovuzrodí se jako oko", je totiž schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka. Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se totiž podařilo doslova "namrkat" knihu. Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi, který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do postavy silný náboj, který navíc podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (338)
Neuveriteľne silný príbeh, ktorý som žral od prvej minúty po poslednú. Srdce mi búchalo, husia koža sa nedala na ústup, sucho v hrdle, jednoducho filmový orgazmus trvajúci skoro dve hodiny. Schnabel nám dal možnosť nahliadnúť do centra bezmocnosti a vyostril ho cez úzky pohľad oka. Nevadila mi ani neustále sa opakovaná francúzska abeceda, pretože ani v predstavách bezbrežnej fantázie si nedokážeme predstaviť, čo to znamená napísať knihu okom! ()
Dokonalá ukázka čiré filmařiny.Úžasný snímek,který občasné ztráty tempa vynahrazuje návalem emocí prakticky v každé vteřině.Kdo by to byl řekl,že muž pohybující jedním víčkem je třikrát dojemnější než cokoliv,co nám nabídl Hollywood v poslední pětiletce. ()
Moje první setkání s Mathieu(em) Amalricem a velmi příjemné. Příběh mě vtáhl do sebe a musím říct, že ačkoliv mám Deppa hodně ráda, je podle mě skvělé, že radši točil Piráty a příběh zůstal ve Francii, ve francouzštině a v evropském zpracování. Kontrast uvolněného a nevázaného života s tělem ležícím v posteli, nebo sedícím v kolečkovém křesle, nutí člověka k zamyšlení, jak se může život během pár vteřin změnit - stejně tak výlet na pláž, skotačící děti a naprosté odevzdání lidem, kteří jsou ochotni! se starat. Ačkoliv je hodně momentů v tomto filmu opravdu děsivých, nesklouzává k žádnému citovému vydírání, hlavní postava ironicky komentuje nepříjemné situace a film tak dává divákovi prostor pro jiný pohled na tuto životní tragédii, než ten slzavý. ()
Silné téma. Může připomenout podobně inspirované příběhy Moje levá noha, Johnny si vzal pušku nebo Hlas moře, ale ztvárněné je tu jedinečným způsobem. Hlavně zpočátku režisér vtahuje diváka do Baubyho situace velmi sugestivně a i když tu zkušenost samozřejmě simulovat nejde, dělá maximum pro to, aby jsme si jí dokázali aspoň trochu představit. Druhá půlka je už filmařsky tradičnější, ale protože jde o životopisný film, nestaví žádné vykonstruované dramatické oblouky (a to je dobře, hrůza pomyslet co by s tím provedl Hollywood). Přesto zůstává dostatečně působivá a některé scény mají tíhu tunového závaží. Co se týče soundtracku, Schnabel už v Basquiatovi dokázal, že umí nasadit tu správnou píseň ve správnou chvíli. Sice mě to úplně nespláchlo, ale je to výjimečný snímek a přemýšlet se o něm dá do aleluja. 90% ()
Člověk by si měl svého zdraví vážit a tenhle film je toho dukazem!Zajímavě natočený životopisný snímek,který člověka donutí k zamyšlení,že může být šťastný za to co má a co může během sekundy ztratit. ()
Hodnotím bez znalosti knihy. Pro mě byly nejsilnější jednak ty záběry z vlastního pohledu, dva zprostředkované telefonáty s otcem a milenkou a rekonstrukce nehody. Zde se sešla kamera s hereckými výkony a dobrým scénářem. Především co dokázal von Sydow za svých pár minut je hodné obdivu...Bohužel ten zbytek je horší... Možná že snové pasáže a metafory hrály prim v předloze, pro mě však ve filmu absolutně nefungovaly. Další scény pro mě spojuje nepříliš zajímavá konvenční vata. Tím se postupně můj zážitek z filmu zřeďoval a konec to úplně nezachránil. ()
Veľmi silný a smutný príbeh. Teraz by som nechcel naznačiť nič z príbehu – pozrite sa na to – film obsahuje niekoľko veľmi silných scén (napr. telefonát otca so synom). Priznám sa, že na konci som plakal. Fantastická práca muža s menom J. Kaminśki, ktorý opäť ukázal, že s kamerou dokáže kúzelné veci. Zatiaľ životný výkon M. Amalrica. PS. Ja by som asi nemal takú výdrž ako Jean-Do. Osobné hodnotenie: 91% (*****) ()
Technicky dobre zvladnute, nicmene zbytecne dlouhe... skoda. ()
Tento bolestny osud cloveka upoutaneho na luzko je zfilmovany s jistou inteligentni krasou a zaroven citlive, rekla bych skoro az laskave... Pro mne jeden z nejkvalitnejsich filmu posledni doby a to nejen po vizualni strance.. ()
Výborné drama natočené na základě skutečných událostí. O úspěšném šéfredaktorovi časopisu Elle a otci dvou dětí, kterého jednoho dne postihne těžká mozková mrtvice. Po té co se dozví diagnózu, tak by Jean-Dominiques Bauby snad raději zemřel. Přesto se nevzdává a bojuje s celkovým ochrnutím, uzavřen doslova ve ,,skafandru". Jediné co mu zůstane je paměť, představivost a mrkání oka.......... ()
Z hodiny na hodinu se může všechno tak kolosálně posrat. Neuvědomujeme si jaký vlastně máme štěstí a jaký jsou naše každodenní problémy zcela banální. ()
Nahla tragedia, kruty osud a nazmurkanie knihy lavym okom. Cely film sledujeme od prebudenia v nemocnici, pricom o postave samotnej nevieme nic (a vlastne ju zo zaciatku ani nevidime). To sa postupne dozvedame z flashbackov. Za najvacsie pozitivum povazujem kameru, vdaka ktorej velmi casto vidime svet ocami (pardon, okom) Jean-Dominiquea. Jeho vnutorny hlas (casto ironicky aj voci nemu samotnemu - scena zapajania telefonu) nas sprevadza celym filmom a spolu s kamerou sa snazi priblizit divakovi vnutorny (a navonok neviditelny) svet hlavnej postavy. ()
Čekal jsem mnohem silnější emocionální trhák, ale nemile mě překvapila plochost vyprávění. Prázdné a emočně nezajímavé. Vývoj příběhu mi byl tak trochu šumák, což pro tenhle typ filmu není moc dobrá vizitka. 55%. ()
Jeden z najväčších a najsilnejších zážitkov, ktoré som mal možnosť zhliadnuť na veľkom plátne vo filmovom klube... http://www.youtube.com/watch?v=oWtBDlDBaQ4 ()
Já jsem kulturní barbar. Poezii ani klasiky světové literatury nečtu a i tenhle film byl na mě až moc umělecký a hlavně moc lyrický. Ač se film snažil sebevíc, tak až na pár vyjímek ve mně žádné zvláštní emoce nevyvolal. Tímhle hodnocením se nechci vysmívat osudu, který postihl Jean-Dominiqua Baubyho, ale mě se ukázalo, že kvalitní námět nemusí vždy předcházet do pro mne v pohodě zhlédnutelnému filmu. Omlouvám se všem tvůrcům, ale já se po většinu doby sledování tohohle snímku nudil... aspoň, že v něm hrály sympatcké herečky. ()
Nejlepší lék na to, když má člověk pocit smutku a beznaděje z něčeho malicherného... Vidět ten film jednou je málo... Bylo to sice poprvé, ale už vím v čem hledat sílu, když člověk cítí že padá níž než na kolena a přitom ví, že MUSÍ i tak jít dál... Už teď miluju to smíření, klid, co z toho vyzařuje... Jsem nadšená z kamery, hudby.. Z pocitu, že to je dle reálných událostí... Vidět jednou je málo... <3 ()
Film, na který už nikdy nezapomenete. Tak silně dokáže působit pohled zevnitř, pohled z úhlu člověka bezmocného a plně odevzdaného do rukou okolí. Komunikace je téměř nemožná, jen díky obrovské trpělivosti lidí kolem sebe je nešťastný totální invalida schopen naučit se domluvit pomocí mrkání oka, což je jediný sval, který ovládá. O to působivější je příběh, uvědomíme-li si, že je natočen podle skutečné události. ()
Tak tohle mě fakt nepotěšilo. ()
Výborně natočený snímek o člověku, který je rukojmí vlastního těla. Janusz Kaminski exceluje, jeho práce s obrazem se musí vidět na velkém plátně. ()
Súvisiace novinky
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (viac)
Angelina špiónkou a Bondův protivník
Zní to jak z dob otrokářské společnosti, když si přečtete, že nějaké filmové studio zakoupilo life rights, tedy práva na život nějaké skutečně žijící osoby. Samozřejmě to není důkaz o všemocnosti… (viac)
Velice realisticky podaný obraz toho, jak se žije člověku po mozkové mrtvici, po které mu odumře mozkomíšní kmen. Nemůže se absolutně vůbec pohybovat a jediná živá část na jeho těle je levé oko. Hlavní postavou je Jean-Dominique Bauby, šéfredaktor francouzského časopisu Elle. Kdysi býval velice charismatický a úspěšný, ale mozková příhoda to přerušila. Hned na začátku se Jean probudí z kómatu v jedné francouzské nemocnici. První lékař je celkem optimista a předpovídá mu plné uzdravení, druhý je ovšem realista a sdělí mu, že má locked-in syndrom, kdy je uzavřen ve svém těle, ale duševně zůstává naprosto v pořádku. A také mu zašije pravé oko, takže mu pro zbývá to levé, kterým může komunikovat. Slyšíme Jeanův vnitřní hlas a vidíme svět jeho pohledem, kdy se může rozhlížet jen pomocí koulení oční bulvy. Jeanovy vnitřní myšlenky jsou však okolnímu světu naprosto neznámé, i když to občas vypadá, že mu doktoři rozumí. O Jeana se starají dvě krásné ženy - jedna logopedka, druhá fyzioterapeutka. S logopedkou vyvine systém komunikace, ve kterém ona čte jednotlivá písmena a on jednou mrkne okem, jakmile zazní správné písmeno. Fyzioterapeutka jej chce naučit hýbat ústy a polykat a sama mu to předvádí, což jeho oku lahodí. V další části filmu vidíme Jeana také z pohledu druhé osoby, hlavně na balkoně, kde jej navštěvují známí, matka jeho dětí a také děti. Také vidíme Jeanovy vzpomínky, například na návštěvu poutního a léčebného místa jménem Lurdy, kde byl s matkou svých dětí a nevěřil v místní zázraky. Jean hodně fantazíruje, představuje si hory, pláže, císařovnu Eugénii a také různé erotické fantazie. Ještě před svou nehodou uzavřel Jean dohodu o napsání knihy podobné Hrabě Monte Christo, akorát z ženského pohledu. Tuto knihu se rozhodne napsat se ženou z nakladatelství, se kterým měl smlouvu, pomocí vyčerpávajícího způsobu se čtením písmenek a mrkáním. Ve knize Jean vysvětluje, jaké je to být uzamčen ve svém vlastním těle, které vidí jako ve staromódním hlubinném potápěčském obleku s mosaznou helmou, který se francouzsky nazývá scaphandre. Ostatní okolo něj vidí jeho živého ducha jako motýla. Odtud tedy pochází název filmu a knihy - Skafandr (tělo) a motýl (duch). Jean postupně odhaluje své vzpomínky na předchozí život, na své děti, jejich matku, na svou krásnou milenku, na jeho přátele a také otce. Byl prostě velice úspěšný, lehce arogantní a vše se mu až moc dařilo, až do jednoho dne, kdy jel se svým synem autem a ptal se ho, zda mu rostou chlupy na pinďourovi. Ve svých vzpomínkách vidí svého přítele, který jej také navštívil v nemocnici a který byl unesel v Libanonu a vězněn po dobu čtyř let, a také svého otce, který je příliš starý na to, aby mohl opustit svůj byt - je uvězněn ve svém bytě. V jejich osudech vidí paralely se svým ochrnutím. Jean své dílo dokončí a vyslechne si reakce kritiků, načež onemocní zápalem plic a zemře. Vyléčit se mu bohužel nepovedlo. Dalším motivem jsou rozpadající se neboli telící ledovce, které padají do mořské vody. Ty jsou vidět na začátku a také na konci filmu. Byl to tedy dost smutný a depresivní film, který ve mně oživil myšlenku, že člověk se může v životě snažit jak chce, ale stačí jedna událost jako nehoda nebo onemocnění a všechno je v okamžiku ztraceno a nelze to vrátil zpět. Byla tam jistá naděje na uzdravení a v jednom okamžiku (při rozhovoru se svou milenkou nebo svým otcem) to vypadalo, že promluví, bohužel žádné slovo z jeho úst nevyšlo. () (menej) (viac)