Harry Potter a Fénixov rád

Po Newellovskej rutinérskej a efektami nabitej štvorke mení Yatesov piaty diel notu na rádoby psychologickú konverzačnú drámu s prvkami kritiky diktátorského vzdelávacieho systému. Fenomén HP ide ťažko mimo mňa, napriek tomu si každý rok nájdem čas na to, aby som si pozrel na čom tá dnešná mládež fičí. Ale k filmu-Yates rozhodne natočil lepší film než bola vyprázdnená Ohnivá čaša, nanešťastie opäť plávame na vlnách lásky, dobra a spravodlivosti, ktorá vždy vyhrá. Istá snaha o vnútornú prepracovanosť charakteru hlavného hrdinu tu je, bohužiaľ momentov v ktorých si uvedomuje že svet ani ľudia nie sú dokonalí (terorizovanie mladého Snapea) je ako šafranu. Yates utlmil dve najvýraznejšie vedľajšie postavy Hermionu a Rona na úkor ostatných spolužiakov, ktorí za tento priestor vďačne prekrývajú známejších hrdinov. To platí najmä o predstaviteľke Luny Lovegood, Evanne Lynch, ktorej výstupy sú potešením pre oko i ucho diváka. Ide totiž o jednu z mála originálne a zaujímavo napísaných postáv v tomto filme. Omnoho viac diváckeho záujmu vzbudia postavy na strane Temného pána (ktorý stále vyzerá ako nedovyvinuté niečo a je skôr na smiech), a to Lucius Malfoy a sesternica Bellatrix Lestrange. Jason Isaacs tu konečne nepôsobil ako idiot (na rozdiel od Newellovho počinu) a akonáhle sa na plátne zjaví pani Burtonová (pardon, Helena Bonham-Carter) budete mať pocit, že Voldemort je len nastrčená bábka. Helena je skrátka skvelá a i za tie dve minúty čo je na plátne zatieňuje všetky ostatné postavy. Problém s piatym Harrym je ten, že sa snaží o ničo čím nikdy nemôže byť. Rozprávka o boji dobra so zlom pre mňa nikdy nebude plnohodnotnou drámou, pri ktorej by som si hrýzol nechty ako to celé dopadne. Neakčné prvé tri štvrtiny filmu nám naservírujú len pár zaujímavých scén ( opäť sa vraciam k Lune Lovegood, či scénam so Snapeom), zbytok je len balast priemerných dialógov. Čo ale stojí za to je záverečná štvrtina v Oddelení záhad. Tu Yates rozpútal výborné magické akčné peklo, na ktoré môže byť hrdý. Čo mi však na Harrym nekonečne lezie na nervy je to, že vždy keď má veľký problém (tj. vždy v závere každého dielu), spomenie si na svojich rodičov a priateľov a nie je toho, kto by nad ním vyhral. Sorry, ale z tejto „originálnej“ ilúzie som vyrástol asi v šiestich rokoch. 8/10 (06.08.2007)

// Nyní, po "vychladnutí" můžu konečně říci, že Fénixův řád zůstal nepokořen. Byl, je a navždy (doufejme) bude tou nejlepší adaptací slavného knižního kouzelníka. Sranda prostě skončila, tady nastal přelom, zde se o všem rozhodlo, odtud se všechno odvíjí. V žádném dalším (ani předchozím, ne ani ve trojce!) není tolik vyhrocených situací jako právě zde, Yates tak ždímá ohromné množství emocí a divák prakticky nemá chvilku oddych. Díky perfektnímu finále tak nakonec servíruje vynikajicí kombinaci dramatu se zaměřením na postavy a trikového blockbusteru, který svým nejlepším soubojem tohoto kouzelnického světa naprosto podtrhává můj skvělý dojem. Tady by asi Gandalf a jeho svítící hůl moc nepochodili. (12.12.2011)

Nutno připomenout, že ze všech minulých i nastávajících adaptací je Fénixův řád JEDNOZNAČNĚ tou nejobtížnější, jak svou délkou, tak množstvím příběhových linií. Yates byl chtě nechtě nucen osekat příběh na samotnou dřeň a detailní, komorní scény si mohl dopřát jen v nepatrném množství. Za to, že to zvládl slušně mu patří uznání, přestože mě pojetí mnoha z nich ne třeba uplně potěšilo (Brumbálův odchod z Bradavic, Snapovi vzpomínky na mládí atd.) Pro mě osobně se filmový Potter stává čím dál tím víc otázkou personálního obsazení a hereckých výkonů. Ústřední trojice v čele s Radcliffem je čím dál lepší, u zbytku je to pro mě složitější - na jedné straně stojí typově přesní a vynikající Rickman/Snape a Oldman/Black, na druhé straně mě čím dál víc mrzí, že se dokonalý Richard Harris nedožil o pár let víc. Gambon se sice snaží, ale k mé představě Brumbála mu chybí hromský kus charizmatu, nadhledu a neochvějného klidu. Do budoucna důležitá herečka Ginny mi bohužel připadá - herecky - dost těžkopádně, což na druhou stranu vyvažuje vynikající Lenka Střelenka. Mno, závěrečný verdikt - mohlo to dopadnout líp, ale taky zatraceně hůř. Zábava vás nemine a pokud jste potterofil, nemáte co řešit (což vám nemusím říkat, eh?) 70% (08.08.2007)

Things at Hogwarts are far worse than I feared... David porazil Goliáše, Yates předsudky, Radcliffe sám sebe a Fénix vstal z Newellova kašovitého popela. 138 minut krátká psychologizující adaptace má ten správný švih, britský říz a strhující tempo, takže i vášnivý ctitel předlohy jako má maličkost se nechá okouzlit prosekaným stromovím příběhu a absorbuje se do plátna na vlně téměř gondryovských průletů. Harryho patnáctý rok je ztělesněný zlým snem... stojí proti němu sedmá velmoc, stádo nacisticky vyhlížejících Smrtijedů, růžová pedagogická ropucha se sadistickou úchylkou, která mu názorně předvede, že učení JE mučení, v rámci nitrobrany nechává do své tajemné komnaty vkročit Snapea a last but not least, v jeho ostříhané hlavě se ozývají temné hlasy...Každý režisér vtiskává do tváře potterovské série svůj odraz, nejvýraznější obrat Fénixova řádu spočívá v introspektivním důrazu na osobnost hlavního hrdiny. Důmyslnými turboprůniky sledujeme vnitřní svět Harryho Pottera, namísto famrpálu a akčních parádiček z dílen trikových kouzelníků zaostřujeme na vzpomínky, přání, myšlenky, obavy. Místy tahle sonda zaplouvá do depresivních hlubin, ale celý příběh je hustě prošpikován nenásilným humorem, škádlením i ironií a vizuálně i hudebně létá na křídlech testrálů..:-) Asi jsem pořád jen dítě zapomenuté v kouzelném světě, ale ten podceňovaný televizní režisér složil téměř všechny NKÚ s nejvyššími známkami a zaslouží si Merlinův řád první třídy- za kouzla s herci. :) P.S. Osmička je provizorní, viděno v Imaxu s dabingem. P.P.S. V originálním znění zvyšuji na 85%. Za Rickmanova Snapea. (04.08.2007)