Návrat na Brideshead

Hayley Atwell s helmou Kazisveta úplne zapadla na skostnatený vidiek a Goode silne podobajúci sa na Ironsa z verzie 1981, čo ťažko považovať za výhru v lotérii. Film o ťažkostiach ateistu v spoločnosti, kde sa od neho žiada veriť. A potom už len trojuholník od hetero až po platonické homo. Film s jasným protikresťanským nádychom, pri ktorom Weinstein od Atwell žiadal, aby schudla, lebo má parametre prasaťa. Nakoniec on sám prasák skončil tam, kde patrí. (13.01.2024)

Britsky zdrženlivý mnohoznačný film o lásce a náboženství. 1) Základním znakem filmu je ambivalence. Vztah Sebastiana a jeho matky, kterou nesnáší, vyhýbá se jí, ale neustále jí podléhá. Vztah Sebastiana a Charlese, od vzájemné přitažlivosti až k pozdějšímu odcizení. Vztah Charlese k náboženství (zde katolictví), od počátečního radikálního odmítání (Charles se definuje jako ateista) až po explicitně nepřiznanou touhu po víře na konci. Konec konců ambivalentní je i můj vztah k filmu - navzdory nudným pasážím (zejména uprostřed filmu) mě film (i když možná spíše Waughův román, musím si ho ale přečíst) přiměl přemýšlet, diskutovat, zaujímat stanoviska._____ 2) Dalším typickým znakem je nejednoznačnost. Vlastně jasně nevíte, na čem jste, a tento stav trvá i po skončení filmu. Je Charles gay anebo není? Jaké povahy je jeho vztah k Sebastianovi? Jaká je vlastně jeho motivace, pokud jde o Sebastiana, Julii i Brideshead? A jaký je jeho vztah k náboženství? Copak takhle se chová ateista? O čem vlastně ten film je? Určitě není o homosexuálech._____ 3) Spisovatel Evelyn Waugh (navzdory svému křestnímu jménu muž) píše čtivě a zajímavě a v Anglii patří mezi základní školní četbu. V jeho díle jsou zřejmé autobiografické prvky (zde např. pobyt na Cambridge, holdování alkoholu, vztah k náboženství, patrně i homosexuální zkušenost)._____ 4) Nekončící dětství Sebastiana (osmadvacetiletý Ben Whishaw s podmanivým úsměvem) se střetává s požadavky dospělosti, kterou Seb podvědomě nechce přijmout - nabízí se domněnka, že se nachází v jakési zamrzlé homosexuální fázi dospívání (o dominantní matce nemluvě). Ani u Charlese (přitažlivý, třicetiletý, britsky zdrženlivý Matthew Goode) není příliš jasné, jestli více než Sebastiana či Julii nemiluje představu, že sám je na jejich místě. Tehdy vysoce populární Freud (zemřel v Londýně 1939) by měl z koncepce postav určitě radost (knihu napsal Waugh v roce 1945, Talentovaný pan Ripley od Patricie Highsmithové, který možná také divákovi vytane na mysli, je až z roku 1955)._____ 5) Knihu jsem nečetl, neviděl jsem ani britský miniseriál a proto nemohu srovnávat. Zdá se, že nové pojetí dodalo vyznění příběhu nový rozměr jakési nejednoznačnosti, což nemusí být na škodu. Přestože film zřejmě představuje značně seškrtanou verzi románu, je zejména ve své střední části zdlouhavý a nudný. Vrcholnou scénu filmu kazí mizerná latina kněze. Zámek Howard u Yorku je fakt překrásný. Jsem zvědavý, jak se mi film bude líbit při dalším zhlédnutí. (13.09.2009)

Návratu na Brideshead by seděla o něco kratší stopáž, jelikož mi přišel film pocitově delší, než ve skutečnosti byl, protože se snažil pojmout relativně velký časoprostor. Ve filmu se stýkají zejména dvě dějové linie - vztahová a náboženská - které se v průběhu děje navzájem prolínají a ovlivňují. Co se hereckého obsazení týká, tak mě nejvíce zaujaly postavy ztvárněné Emmou Thompson a Benem Whishawem, jejichž pojetí se snad nemohlo více lišit. Vizuálně líbivé, ale příběhově až příliš roztahané romantické drama z historie. (28.03.2020)

Předchozí seriálový epos "Brideshead Revisited" s Ironsem jsem bohužel neviděl a tak nemohu kvalitu jednotlivých snímků vzájemně porovnat. Tento novější počin je však dle ohlasů jistým odklonem a zjednodušením nejen od předešlé minisérie, ale především od knižní předlohy. Vizuálně je film pěkný, oplývá poetickými záběry na sídlo Brideshead a jeho okolí, Oxford nebo také Benátky. Brideshead Revisited je především o sociálních vztazích rozdílných společenských vrstev, katolické víře, které pojí závazky učiněné bohu a v neposlední řadě o spoustě tekoucího vína, cigaretách, lásce, zradě, homosexualitě a tehdejší společnosti. Emma Thompson hraje velice zdařile, Ben Whishaw je trochu zvíře a už v Perfume: The Story of a Murderer se mi jako herec zalíbil, Hayley Atwell je můj ročník a stále přitažlivá mladá dáma, zato Matthew Goode je nevýrazný, snad až nesmělý a bez emocí. Zbytku postav není ve filmu věnováno většího prostoru a je vidět, že na to 133 minut dlouhá stopáž opravdu nestačí a asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že některé pasáže byly zcela vynechány. Druhá polovina filmu je děravější než ta první a výsledný dojem ve mně zanechaný je tak slušné britské drama, avšak trochu nedotažené. (6/10) (28.01.2009)

Tak v tomto případě velmi váhám s hodnocením. Předně bych rád podotknul, že nemám příliš v lásce filmy, jako je tento, tedy filmy s velkým procentem šlechticů. Zde to však je od začátku do konce velice příjemný film, jehož dokonalost tkví v jeho chladu a odměřenosti. Já jako divák jsem měl jakýsi odpor k zámku Brideshead ihned, jakmile se objevil v záběru. Z tohoto sídla jako by vyzařoval i skrze televizní obrazovku chlad a odměřenost, a za celou dobu na mě tento zámek ani chvilku nepůsobil nějak lidsky, natož domácky. Ale to byla ta správná cesta, jak mě donutit, abych se do tohoto filmu zakoukal a se zaujetím ho dokoukal až do konce. Ztotožnil jsem se totiž zcela s postojem mladého lorda Sebastiana, který nakonec před tímto zámkem a před jeho a matčiným zničujícím vlivem uprchl do Maroka. Naopak jsem nechápal nadšení Charlese ze zámku Brideshead, ale to bylo evidentně o tom, že toužil patřit do těch nejvyšších společenských vrstev a zámkem i jejich majiteli byl fascinován. Jak je mezi zdejšími komentáři uvedeno, tento film končí s tím, že v divákovi zanechává mnoho nezodpovězených otázek, ale asi je to tak dobře. Ono přece jen bude něco pravdy na tom, že na světě i v každém znás převládá více otázek nežli uspokojivých odpovědí. Každopádně tenhle film mi svou chladnou a odměřenou atmosférou připomněl jiný vynikající film z Nizozemska Pokrevní bratři. Taky se odehrává několik desetiletí zpátky, taky je v hlavní roli rozlehlý dům se zahradou a je to stejně chladné, stejně depresivní, stejně odměřené. A proto nakonec své dilema, jestli udělit čtyři nebo pět hvězd, řeším tím, že stejně jako v případě nizozemského filmu i zde uděluji čtyři hvězdy. Ale film to byl opravdu úžasný a převládá spokojenost. (05.04.2010)