Dokfa nai meuman
Mysterious Object at Noon
Réžia:
Apichatpong WeerasethakulScenár:
Apichatpong WeerasethakulKamera:
Sayombhu MukdeepromHrajú:
Djuangjai HirunsriObsahy(1)
Celovečerní debut thajského umělce Apichatponga Weerasethakula se stal, společně s totálně odlišným barvotiskovým retrowesternem Wisita Sasanatienga Fah talai jone (Slzy Černého tygra, 2000), jedním z prvních thajských filmů uvedených na některém z velkých evropských festivalů (zde konkrétně MFF Rotterdam). Již tímto prvním filmem si režisér získal mezinárodní uznání a Tajemný předmět o polednách zároveň v mnohém naznačuje témata a styl jeho pozdějších hraných děl.
Snímek se pohybuje na pomezí hraného filmu, dokumentu a pseudodokumentu, přičemž mezi těmito třemi základními vyjadřovacími formami neustále osciluje. Dokumentární záběry thajského venkova a dialogy s obyvateli země se prolínají s mystickou aurou prostupující celým filmem, který je zároveň záměrně značně nestabilní i co se žánru týče (pohádka, road-movie, horror, sci-fi, muzikál). Dichotomii každodenního života v současném Thajsku a tajemných prvků zakořeněných v dávných pověstech či animistických příbězích (která bude jedním z dominantních témat Weerasethakulovy filmografie) naznačuje již název, v němž se propojuje nejasná formulace („tajemný předmět") s jasně daným časovým určením („o polednách", tedy v poledne). Název je zároveň autorovým „darem" kritikům, kteří všechny jeho další filmy rádi a často označovali termínem „tajemné předměty".
Film byl natočen v amatérských podmínkách na černobílý 16mm materiál (poté byl překopírován na 35mm) a jeho příběhu dominuje princip improvizace. Štáb cestuje Thajskem od severu k jihu a vyzývá protagonisty k improvizovanému rozvíjení ústředního příběhu paraplegického chlapce a jeho domácí učitelky Dogfahr (její jméno se dokonce objevuje v původním názvu filmu). Tajemný předmět o polednách tak navazuje na surrealistický princip exquisite corpse, který praktikovala skupina kolem André Bretona a Marcela Duchampa. Jednalo se o hru, v níž každý zúčastněný rozvíjel dané téma bez vědomí toho, jak toto téma pojal předchozí hráč. Na konci hry vznikl text složený z jednotlivých příspěvků tvořících koláž na dané téma. - Jan Jílek
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (7)
Weerasethakulov debut je experimentálny film. Niekoľko postáv rozpráva príbeh o postihnutom chlapcovi a ten sa stáva skutočným??? Neviem. Veľmi sa mi páči príchuť niečoho nadprirodzeného hoci je film natočený na digitál a neobsahuje žiadnu výraznu vizuálnu scénu - teda priestor pre mágiu je tam nulový. Na druhú stranu je plný motívov aké som mohol vidieť už v Blisfully Yours takže predpokladám, že sa tu ukazujú náznaky tém s akými bude tvorca neskôr pracovať. Celý film mi príde ako vystrihnutý z nejakých dávnych dôb kedy žiadne problémy neexistovali ale rovnako neexistovala žiadna dráma. Všetko bolo všedné a nezaujímavé. Tak si začali ľudia rozprávať príbehy. Bez rozdielu koľko mali rokov. Toto sa snažil Apichatpong zachytiť + ešte partiu hrajúcich sa detí. Veľmi zvláštne ale v tom pozitívnom zmysle. ()
Tajemný předmět o polednách v sobě zahrnuje všechna témata, kterým se Apichatpong Weerasethakul ve svých pozdějších filmech věnuje. Určitou formu nemoci, iluzornost vnímání, symbol božstva, prezentovaného ať už jako ducha, osoby nebo nehmotného fluida. V podstatě se dá Tajemný předmět chápat jako manifest jeho tvorby. Mnohem hlubší a výživnější čtení jeho filmů zpřístupňuje alespoň povrchní znalost buddhismu. A jako buddhisté mají možnost svým chováním ovlivňovat svoje budoucí vtělení, tak i Weerasethakul kontroluje tok jednotlivých vyprávění. Ač se to na první pohled nemusí zdát, propojenost a kompaktnost vyprávěných příběhů v Tajemném předmětu je až zarážející. ()
Film jsem viděla v rámci LFŠ v Uherském hradišti. Jde o černobílou road movie napříč Thajskem plnou bizarních úkazů a příběhů. Lidé z různých koutů Thajska nezávisle na sobě vyprávějí příběh o klukovi na vozíčku a klukovi z vesmíru. Některé výpovědi jsou uvěřitelné, některé bláznivé, jiné velmi zvláštní, další fakt divné a děsivé, ale všechny dohromady jsou dokonale autentické a plné života. Příběh nabírá na rychlosti a nabývá opravdu nečekaných rozměrů. Divákům nezbývá než jen nevěřícně zírat na plátno s otevřenou pusou. Velmi nevšední zážitek. ()
Velice zvláštní film, obzvlášť pro člověka s malou diváckou zkušeností. Něco, co zpočátku vypadá jako běžný hraný film na motivy trochu neobvyklé legendy o invalidním chlapci a jeho učitelce, se brzy ukáže být experimentem na hranici dokumentu, kde spíš než o samo vyprávění příběhu (které je postupně svěřováno nejrůznějším lidem a příběh tak nabývá na bizarnosti) jde o co nejvěrnější zachycení současného Thajska. ()
Funguje tak trochu jako Příběhy tisíce a jedné noci. Vyprávěcí koncept je naprosto otevřený a volný. Dokument je především nositel arbitrárních podnětů k fikci. Skutečné příběhy se prolínají s bláznivými nápady a sny. Pamět a kolektivní nevědomí si nevybírá - všechn je stejně relevantní materiál ke zpracování. ()
Galéria (6)
Reklama