Červený barón

Posbírejte všechna klišé z válečných opusů a naházejte je na hromadu. Přiběhne neinvenční režisér a do hromady se zavrtá a vytáhne vše, co by měl jeho filmový potomek mít. Někteří herci se tváří jak vyoraní krtci, kteří před kamerou pronáší docela pitomá souvětí. Hlavní blonďatý hrdina s dětskou tvářičkou nijak nezaujme, ostatně ani zbytek ansámblu zvlášť nestrhne, tvůrci alespoň při vznesení digitálních letadel vzhůru lehce dokáží zaujmout. Jenže chybí to „pravé“ válečné peklo, špína, zoufalství, opravdovost, strach, krutá tvář války. Tohle skoro televizní zachycení slavné kapitoly leteckých bitev obecně nemá šanci v zaoceánské konkurenci obstát. Selhává takřka v každé rovině (historické, válečné, psychologické i romantické), přitom dělá docela velká ramena. (05.03.2016)

Film jsem plně ocenil až napotřetí. Primárně očekávaný napínavý akčňák plný leteckých soubojů se nekoná, něco soubojů sice užijeme, ale těžiště děje leží v psychozrání mladíčka von Richthofen, kdy z rozmazleného floutka pomalu vyrůstá zodpovědný muž. K tomu mu napomáhá vztah se zdravotní sestřičkou a postupná smrt všech jeho kamarádů z letky. V tomhle filmu se americké přímočarosti nedočkáme, je tu znát spíš frustrace z porážky a tíha viny. Potěší i spousta českých herců a lokací. Myslím, že tenhle film se vcelku povedl, kéž by evropská produkce stvořila ještě mnoho aspoň takových filmů, jsme své historii mnoho dlužni a ty americké splácaniny to nenahradí. 70% (10.07.2011)

To jsem se takhle zas jednou probudila ve 4:30, přede mnou víkend a já ne a ne znovu zabrat. Pustila jsem tedy televizi a jediný snesitelný program nabízel kanál Film+, ve 100 let starých uniformách tam pobíhala banda nesympatických německých ksichtů a Til Schweiger, ba dokonce i nějakého toho českého ksichta se mi podařilo zahlédnout. Von Richthofen byl pro mě zatím pouze jméno, spojené s přezdívkou Rudý baron a leteckými souboji dvojplošníků. Tak proč si nerozšířit obzory, nedozvědět se o tomhle legendárním letci víc? No, například proto, že tenhle film je převážně nudný, nepříjemně roztříštěný, zajímavé události přeskakuje a v nezáživnostech se nimrá, předhazuje neexistujícího židovského pilota coby přítele z nejlepších... Kromě toho samotná postava hlavního hrdiny postrádala charisma, Rudý baron mi byl táááákhle volný a vzhledem k pitomě ustřiženému závěru snad nemohla uronit slzičku ani ta osoba, které se slaďoučký, slizoučký von Richthofen přece jen líbil. Nicméně našlo by se i pár kladných dojmů, nejsilnějším z nich je gentlemanství a fair play, hodnoty, jaké se v dnešní bezohledné době příliš nenosí. Leteckých soubojů mohlo být o něco víc, zpracovány byly obstojně. Do třetí hvězdičky pro tento film se musím hodně nutit, je totiž doslova esencí průměrnosti. Dalo se to snést, ovšem podruhé se dívat určitě nebudu. 50% (24.11.2009)

Sebejistě a kvalitně natočená tuctová výprávěnka, která se osobnosti a životu Manfreda von Richthofena kupodivu věnuje méně než čajíčkové romantické linii a apelu na zrůdnost války v kontrastu s noblesou a rytířskostí prvoválečných vzdušných soubojů... Lacině vypadající plakát klame, Rudý baron je řemeslně velmi povedený snímek, který jednoznačně patří na velké plátno. Letecké souboje jsou zvládnuty výborně, oproti akčně laděným Rytířů nebes se mohou chlubit větší elegancí a realističností (krom lepších triků mě potěšilo i mnohem pěknější snímání pilotů v kabinách), jenže je jich jen pár, jsou krátké a pro příběh nepodstatné. Netuším proč tvůrci vypustili Richtohofenovy souboje s nepřátelskými esy, zato vím jistě, že jim za to nikdo pravicí potřásat nebude. O čem ten film má vlastně být, když se Richthofenova osobního života dotýká jen velmi povrchně a důležité zvraty v jeho působení jakožto vojenského pilota odmítá ukazovat? Vždyť se tak stává filmem zhola zbytečným, což mě s přihlédnutím k velkému počtu Čechů ve štábu (v Česku se to celé i točilo) a k nesporným filmařským kvalitám opravdu mrzí. (30.11.2008)

Že nesouvislý příběh? Netradiční možná, ale šlo přece o jakýsi portrét Rudého barona, část jeho života (chyba je, že film nenese podžánr biografický). Normálně bych dala tři h., ale za pacifismus, který bych rozhodně v Německém válečném filmu z 1. sv. války nečekala, a za krásná letadýlka (a taky ten pocit, že se neřídím kritiky vyštudovaných žurnalistů - juchů!) přidávám směle čtvrtou. (30.08.2008)