Ako uloviť družičku

Na romantickou komedii parádně razantní rozjezd, kde je humor zdařile namíchaný z žánrové klasiky i ujetých gagů a občas ostřejších hlášek. I když v druhé půlce tempo zvolní v meandrech typických pro klasickou romantiku, i tady se občas objeví skvělý moment, který náladu rozvíří výborným vtípkem nebo hláškou. V jednu chvíli ke konci jsem se sice začínal bát, že to celé zahučí do protahovaného nehybného voleje, naštěstí včas dorazil Will Ferrell. Ustřední dvojka super i když jsem měl většinu času pocit že Wilson na Vaughna těžce nestíhá.. Nicméně s pomocí skvělých háčků Rachel a Isly, nakonec oba hladce dojeli až do mé naprosté spokojenosti. "Víš, uvažoval jsem, že by se náš vztah měl posunout o krok dál." - "To je skvělé, myslíš třeba zkusit trojku, miláčku? Nebo co třeba ta brazilská dvojčata?" - "No, měl jsem na mysli spíš zásnuby, ale tohle zní taky skvěle." (14.07.2012)

Pohodová, příjemná, veselá, nápaditá, originální a hlavně zábavná komedie, která mě i teď po třech letech dostala. Může za to opravdu sympatická dvojka "nesvatbů" a svižné tempo nastolené od začátku do konce. Pár hlášek a situací jsou unikátní a na své si přijdou i citlivější povahy, ve smyslu romantickém :-). Svatba nebo pohřeb? Co vy na to...? :-) 85% (02.11.2008)

Stejně jako ta plechová slepička na klíček napřed zobe kadencí kulometu, pak cvak, cvak, škyt a je tuhá, "žije" tato komedie, kde jeden vtipný gag stíhá druhý, pak zvolňuje a dává prostor romantice, aby v předposlední křeči ještě "škytl" trapný Will Ferrell, který mi doslova vyrval počáteční nadšení, a nakonec vytuhne tradiční "veřejnou katarzí", jaké jsme, bohužel, svědky snad v každé druhé romantické komedii. Chtělo to zkrátka v půlce ještě trochu "zatočit klíčkem" a šla bych třeba na 5. (11.04.2006)

Na amerických (a iných) komédiách (ktoré ale skoro vôbec nepozerám) mám rád, že majú akceptovateľnú stopáž. Preto je ťažké akceptovať takú, ktorá nepísané pravidlo hodiny a pol presiahne. Nesvatbovi tak mohli byť svižnejší aj v prípade, že by neboli až tak vydarení. Čo nakoniec neboli. Taktiež nie som žiaden mega fanúšik Frat packu, skôr mám rád ich členov samostatne vo filmoch, kde nemusia vehementne dokazovať svoj zmysel pre humor. Takže Vaughna rád nemám, Wilsona hej, tým pádom to môžem tentokrát zpriemerovať na solídnych 60%. Videl som dávnejšie a opakovačka nebude. (02.01.2013)

Má se obecně za to, že komedie jsou komediální a dramata jsou dramatická. Že prostě platí nějaký formy, a ty se dodržují. Problém je, že to není tak docela pravda, a třeba Nesvatbovi jsou toho dobrým příkladem, protože komediální je hlavně první půlka, zatímco druhá je spíš dramatem. Film se zhruba uprostřed zlomí a sled rozverností a zábavných flirtů najednou vystřídá celkem seriozní romantické drama. Místo svateb se začnou navštěvovat pohřby a vůbec je to najednou takový až nepřiměřeně melancholický. Zajímavý je, že úplně obráceně je tomu u dramat, který na začátku obvykle nastolí nějakou závažnou situaci, která působí celkem věrohodně, ale řešení té situace je často dosti komiksové jak z nějaký burlesky, asi nejlepším příkladem toho jsou mnohé akční filmy, kde se hlavní postavy napnou k nereálným výkonům, ale platí to pro spousty dramat obecně, kterým nezbyde než se z vážné situace vykroutit nějak filmově, nadsazeně, nevážně a šťastně. Komdie tudíž začínají jako komedie a končí jako dramata (s morálním ponaučením, proto skutečně velcí moralisti jako Tati nebo Chaplin točili komedie), zatímco dramata začínají jako dramata a končí jako komedie (se šťastným koncem a nutnou diváckou katarzí). Existuje ale pak něco jako skutečná komedie a skutečné drama? Existuje a pozná se jednoduše tak, že se uprostřed nezlomí, ale dovede věci z první půle do konce a ještě je v druhé půli vystupňuje. Příkladem takové komedie je podle mě Project X, kde se soukromá party vymkne kontrole a film místo nějakého obratu neustále nabírá obrátek, a hlavní hrdina je za celou věc dokonce ještě pochválen otcem, který měl za to, že je jeho syn loser. Co do dramatu je možný zmínit třeba to, co dělá Nolan, který používá tzv. snowball techniku, kdy nabaluje jednotlivé linky a střípky na sebe do neustále se stupňující a vzrůstající hroudy, která se valí kupředu. Je to samozřejmě riskantní strategie, protože hrozí, že se divák vyčerpá a semele to i jeho. Je to ale cesta ke skutečnému drama. Závěr z toho je ten, že i když mají Nesvatbovi status jedné z nejlepších komedií dekády, o skutečnou komedii nejde. Je to pseudo-komedie. (24.04.2013)