Ako uloviť družičku

Má se obecně za to, že komedie jsou komediální a dramata jsou dramatická. Že prostě platí nějaký formy, a ty se dodržují. Problém je, že to není tak docela pravda, a třeba Nesvatbovi jsou toho dobrým příkladem, protože komediální je hlavně první půlka, zatímco druhá je spíš dramatem. Film se zhruba uprostřed zlomí a sled rozverností a zábavných flirtů najednou vystřídá celkem seriozní romantické drama. Místo svateb se začnou navštěvovat pohřby a vůbec je to najednou takový až nepřiměřeně melancholický. Zajímavý je, že úplně obráceně je tomu u dramat, který na začátku obvykle nastolí nějakou závažnou situaci, která působí celkem věrohodně, ale řešení té situace je často dosti komiksové jak z nějaký burlesky, asi nejlepším příkladem toho jsou mnohé akční filmy, kde se hlavní postavy napnou k nereálným výkonům, ale platí to pro spousty dramat obecně, kterým nezbyde než se z vážné situace vykroutit nějak filmově, nadsazeně, nevážně a šťastně. Komdie tudíž začínají jako komedie a končí jako dramata (s morálním ponaučením, proto skutečně velcí moralisti jako Tati nebo Chaplin točili komedie), zatímco dramata začínají jako dramata a končí jako komedie (se šťastným koncem a nutnou diváckou katarzí). Existuje ale pak něco jako skutečná komedie a skutečné drama? Existuje a pozná se jednoduše tak, že se uprostřed nezlomí, ale dovede věci z první půle do konce a ještě je v druhé půli vystupňuje. Příkladem takové komedie je podle mě Project X, kde se soukromá party vymkne kontrole a film místo nějakého obratu neustále nabírá obrátek, a hlavní hrdina je za celou věc dokonce ještě pochválen otcem, který měl za to, že je jeho syn loser. Co do dramatu je možný zmínit třeba to, co dělá Nolan, který používá tzv. snowball techniku, kdy nabaluje jednotlivé linky a střípky na sebe do neustále se stupňující a vzrůstající hroudy, která se valí kupředu. Je to samozřejmě riskantní strategie, protože hrozí, že se divák vyčerpá a semele to i jeho. Je to ale cesta ke skutečnému drama. Závěr z toho je ten, že i když mají Nesvatbovi status jedné z nejlepších komedií dekády, o skutečnou komedii nejde. Je to pseudo-komedie. (24.04.2013)

Bezesporu jedna z nejlepších komedií uplynulého roku, hodnocení přesto strhává morálně pojatá druhá polovina filmu, která té první (neuvěřitelně vydařené) hodně ubírá na vtipu i tempu a vrcholí jako naprostá křeč!! Vedle osvědčené dvojice, sehraní a bravurně improvizující Wilson-Vaughn, je v roli většinou "třetího u vozu" skvělá Rachel McAdams. (26.06.2006)

Plakátová, pastelově barevná, reklama na povrchní přístup k životu. Typicky hollywoodské spotřební zboží. Pěkně zabalená teenagerská komedie plná toho nejprimitivněji vystavěného humoru podle zaručeně ověřeného receptu - stavme na stereotypech, když už zkarikujeme důchodce, tak z něho udělejme naprosto cvoklou starou brécu, když homosexuála, tak podivínského geeka-pseudoumělce, když dámu v letech, tak nadrženou paničku, když soka v lásce, tak ukázkového záporáka, když donchuána, tak ujetého a z mama hotelu, když snobský život, tak okázale výstavní a prázdný...prázdný jak tenhle film. Možná bez toho povinného hollywoodského konce, kdy happyend je signalizován někdy od desáté minuty příběhu a absurdní veřejně vedený rozhovor narušující řeč oddávajícího na svatbě přítele popře všechny zákony zdravého rozumu, bych ještě byl ochoten akceptovat a přistoupit na pravidla žánru. Takhle jsem ovšem díky ulítlé hollywoodské romanci ztratil téměř 2 hodiny života. Naprosto prázdný a nudný film... (11.04.2010)

Hochům z Fratpacku rozhodně nechybí smysl pro humor, to se musí nechat. Některé scény mi přisly až montypythonovsky švihlé (například lov a debata na téma jak poznat křepelku :)), škoda jen toho závěru, kde to spadne do velmi klasické romance a odhalení kdo je správňák a kdo sviňák. Update: Ten závěr to opravdu hodně sráží. Alespoň že Rachel to fakt sluší. (10.10.2005)

Balit holky na pohřbu je jako lovit ryby dynamitem.. Fešáci Huberti Wilson a Vaughn obráží svatby za účelem najíst se, napít se a vyspat (s někým). Díky poněkud kostrbaté romantické linii a nevyváženému tempu můžu s klidným svědomím prohlásit, že pověst předcházející Wedding Crashers se ukázala jako přehnaná. Owen Wilson si měl v rámci role pořádně pročíst tu knihu s názvem Don´t jump, aby pak v budoucnu nevyváděl takové klukoviny.. (29.06.2009)