Obsahy(1)
O lehkomyslném vodníkovi a jeho žárlivé ženě. Máma vodnice kolébá malé vodníčky, zatímco záletný táta vodník se na břehu veselí s rusalkami a vyhrává na mandolínu milostné písně víle z vrby. (Anifilm)
Recenzie (7)
Spíš cosi jako kolekce zacyklených animovaných GIFů než film; místy hezky ulítlé nápady, s doprovodem šikovného pianisty v biografu to mohla být docela vděčná lidová zábava, z dnešního pohledu je to ovšem koukatelné čistě jen jako historická kuriozita. Řekněme **1/2. ()
Z dochovaných kousků a pokusů o český animovaný film po roce 1920/5 zatím nejskvělejší záležitost. Vypadá to jako Fleischerovic ujeťárny, které mám ostatně z proto animací vůbec nejraději. Tohle má navíc skvělý děj, humor a nápady na gagy. Hermína nechává ožít kdejaký detail, kytaru transformuje v hada posměváčka, podvodní svět si zas nezadá s nápady doby kamenné v podání Hanny a Barbery o půl století později. Skvostné. ()
Začátky animovaného filmu u nás - jak to hodnotit? Jako snahu s velmi precizně okopírovanými vzory z Ameriky. Čeští vodníci vypadají jak parta černochu z Harlemu, i s tou nápadnou pusou. Hodně gagů je v opakující se smyčce, aby se ušetřilo a natáhlo. Ale je tam, kromě velmi plošné animace, i pokus o perspektivu (vodníkova žena přichází z dáli) a větší prokreslenost plochých figurek (mají stíny). Na tu dobu, na ty poměry - dost dobrý pokus. ()
Zamilovaný vodník je roztomilé animované dílko ze znovuobjeveného počátku filmové tvorby Hermíny Týrlové. Ona sama, společně s Karlem Dodalem, spáchala i vizuální podobu rozverných a škádlivých hrátek neunavitelného, lehkomyslného a nebývale potentního záletníka s jeho o početné potomstvo starající se chotí. Zábavně ztřeštěné to kreslení! ()
Myslím, že toto dílko se nedá nějak objektivně hodnotit jako film. Ael rozhodně se tomu nedá upřít historická a dokumentární hodnota. ()
Jako film to hodnotit moc nelze, protože... Protože to moc nefunguje, je to spíš takové cvičení. Ale tu a tam jsou neskutečné vizuální vychytávky, které stojí za shlédnutí. ()
Animovaná němá groteska u které jsem nechápal co se tam děje za příběh. Když jsem zjistil, že k tomu není žádný zvuk, tak jsem si jako doprovod pustil z youTubu "Silent Film Score compilation - The Old Times" a i když jsem stále nechápal jaký se tam odehrává příběh, skvěle jsem se bavil. Ta hudba k němým filmům tomu dala grády, dokonce často seděla i ke střihu scén. Mám pocit, že asi existoval nějaký mustr na dělání hudby ke groteskám, aby se dala hrát u jakéhokoliv němého filmu. Z hudbou je to úplně něco jiného, i ty otravné opakující se pohyby na ni skvěle sedí a dávají smysl a člověk se baví. ()