Nebezpečné názory

Pohádka s dávkou naivity a klišovitými scénami, ale taky s perfektní Michelle Pfeiffer. Celkově to člověka nenudí a to je samozřejmě plus. Chování jednotlivých členů třídy paní Pfeifferové je často k pousmání, občas dost nucené a přehrávané, ale jak řikám, film je vcelku zábavný a příjemně plyne. Asi nemá smysl rozebírat konkrétně problematiku těchto témat, tedy těch co se v tomto snímku vyskytují. Je to na delší rozbor a zde to vše bylo ukázáno a ztvárněno dosti povrchně. Za vidění to ale stojí... (28.12.2011)

V pubertě mě tento film doslova uchvátil, chytil za duši, možná i ovlivnil. S odstupem více než 10 let mě prudce zklamal. Zase ta myšlenka, kdy se bílé učitelce podaří zcela nemožné, oslovit a zkrotit národnostně smíšenou a sociálně slabou třídu. Je jednou z mnoha či jednou z mála? USA opět o sobě podávají falešný obrázek, diskriminují a zase diskriminují. Zákon ulice je víc než zákon psaný. Holý život je víc než středoškolské vzdělání. Samotným teenagerům v celém filmu chybí motivace, jejich inteligenci udusává chudoba ekonomická a emoční. Michelle Pfeiffer z nevědomosti naráží na překážky, než zjistií, že je třeba nějakým způsobem pozitivně oslovit kápa celé třídy, který však ke konci filmu umírá. Mohl žít, kdyby splnil základní pravidlo a to že na dveře ředitele se klepe. On nezaklepal a vešel. Nebyl vyslyšen pro porušení onoho pravidla a možná proto zemřel. Každý má možnost volby, jak deklaruje film. Hudba je asi na celém snímku to nejlepší, Gangstar´s Paradise nemá chybu, stejně tak pouliční taneční přehlídka černošského komparsu. (10.02.2008)

Když hispánský student z ghetta řekl své středoškolské učitelce, že "učitelé jsou chudí", a já se cestou z kina zamyslel nad svou výplatní páskou, pochopil jsem, že aspoň v jedné věci se naplnilo bolševické heslo Dohnat a předehnat Ameriku. Co se týká samotného filmu, vždy jsem ho považoval za matnou nápodobu Společnosti mrtvých básníků (můj vůbec nejoblíbenější "učitelský" film), kterou drží nad vodou jen přítomnost M.  Pfeifferové. (18.08.2022)

Hodně dlouho jsem se nemohl rozhodnout mezi čtyřmi nebo právě třemi *****. Nakonec jsem se přiklonil ke třem. Důvodem je zejména provařenost tématu. Možná, že v době vzniku tomu tak ještě úplně nebylo, ale dnes filmů s podobnou tématikou najdeme bezpočet. Byť tento má velkou oporu v Michelle Pfeifer, která do úlohy učitelky s velkou touhou předávání vědomostí dále, padla dokonale. Byla uvěřitelná. To se přiznávám jsem úplně neočekával. Pfeifer je zde po pohovoru o práci v místní škole, kde jsou jak lidé europoidního původu, tak i afroameričané (nevím jak lépe to nazvat, aby to bylo v současné době korektní), hozena trochu nevědomky do nejhorší třídy. Každý normální člověk by se za těch pár šupů za tu práci na to vykašlal. Ale ona díky své potřebě vzdělávat a vychovávat druhé, to nevzdá a naopak díky svým praktikám ignorující didaktické zásady a osnovy školy, se jí podaří z odepisovaných studentů udělat něco “víc”. Ano, příběh a jeho klíčové obraty jsou již provařené až běda. Ale je to fajn natočené, herci taktéž dobří (ikdyž studenti už pár let tedy jako studenti nevypadají, ale nu což). Snímek sice nejde příliš do hloubky, ale díky své střídmé délce a pro mě bližšímu tématu to uteče rychle a i to pobaví. 6/10. (03.02.2021)

Což takhle dát šanci přísňácké Michelle Pfeiffer, která by si ohledně jejích Nebezpečných myšlenek na ČSFD zaloužila mnohem více hodnocení? Být pedagogem není vůbec žádná legrace. A v jedné americké zvláštní třídě, v níž spolu do lavic zasedají vesměs barevní žáci, to potom platí dvojnásob: specifický žánr "učitelských filmů" má podobně jako např. snímky s vězeňskou tématikou to kouzlo, že svého diváka často kompletně pohltí. Tak adrenalinovým dokáže být. (08.01.2014)