Pleasantville

Tohle je ORIGINÁL! Ačkoliv to, že se někdo dostane přes ovladač do televize není nic nového, to zpracování je okouzlující! Reese je úžasná jak v roli nespoutané a drsné Jennifer, tak v roli roztomilé Mary. Stejně tak Tobey Maguire, kterému jsem jeho nadšení opravdu věřila. Hlavní je ovšem ten příběh a zpracování. Není to jen o nějakém seriálu.. Film má mnohem hlubší myšlenku.. Ukazuje, jak se někteří lidé navenek bojí změn a nových věcí, i když někde uvnitř po nich touží stejně jako ostatní.. Film podle mě upozorňuje například i na diskriminaci a možná i rasismus, to musím chválit! :) Jinak to barevné pojetí je prostě balzám pro duši, je to nádherné a jak se ten svět pomalu mění z černobílého na barevný, začala jsem si uvědomovat, jak jsou ty všechny barvy nádherné! To je prostě krásný film :)) (14.04.2012)

Tenhle snímek je velice podobný filmu Interstate 60, kdy oba filmy velice nenásilně nesou poselství zabalené ve velmi příjemné atmosféře. David je upnutý šprt, který se se svojí sestrou (školní dávačkou) dostane pomocí kouzelného ovladače do idylického sitcomu z 50. let. Nejedná se o žádnou parodii na podobné seriály. Film jim svojí stylizací vzdává holt. Seriálové postavy jsou správně omezené a vykrystalizované. V městečku Pleasantville padne každý míč do koše, každý je hodný, vše je tak krásné, že by i Walschovi záviděli. Jenže David a Jennifer začnou městečko měnit, když přinášejí poznatky, které seriálové postavy neznají. Film bojuje proti rasismu, stereotypu a omezenosti, ale opravdu vám nic nevnucuje. Herecké obsazení je velice sympatické. William H. Macy se pro tuhle snad narodil. Ovšem nejvíce zaujme skvělá vizuální forma, která prolíná černobílé s barevným. Chytrá oddechovka, která nemůže zklamat. (29.04.2007)

Pôvodne sa Pleasantville tvárilo ako prostoduchá komédia o návrate súrodeneckej dvojice do akéhosi seriálu z 50tych rokov. Aké však bolo moje prekvapenie, keď sa film postupne začal plynule prelievať do vydarenej drámy s komediálnym podtónom a dokonca s hlbokou myšlienkou. Tu som doslova videl, čo je to nenávisť voči farebným :) Navyše kontrast niektorých farebných a niektorých čierno bielych postáv v jednom zábere má neskutočné čaro a príjemne nostalgicky na mňa zapôsobil. Bez debaty film, ktorý stojí za pozornosť. (01.12.2009)

Nápaditá paralela k přímočarému rasismu padesátých let by z filmu - vizuálně velmi zajímavému - dělala prospěšnou agitku, jenomže on má na víc. I když je tu zjevná a doslovná inspirace segregací světa bílých a barevných, tak se to dá vztáhnout na mnohem širší okruh: odmítání zajímavějšího světa ze strachu, že by se námi vyznávané autority staly jen nezajímavým šedým pozadím na mnohoznačné pestrosti. Já chápu ty černobílé postavy a jejich uboze marný boj za rozpadající se hodnoty. ___ Člověk by měl být otevřený i názorům, které jsou mu vzdálené a které do jeho vnímání přinášejí cizí, neznámé barvy. Zároveň by si měl ale uchránit vlastní kontinuitu a trvat si na zásadách, kterým věří - což je mnohdy neobhajitelné, přiblblé a zastaralé. Ale kudy vede ta hranice mezi omezeností a pravdou, která stojí za to být hájena? V tomhle si musí každý namalovat vlastní mapu. A překreslovat ji neustále, protože hranice na ní se stále mění. Tohle je nikdy nekončící boj. ___ A film mě překvapil i nenápadným a přitom velmi zasahujcícím ztvárněním oidipovského komplexu - zatímco vztah k dívce je až přímočaře banální - vztah k /ne/matce má tu sílu, že hlavnímu hrdinovi změní barvu. (16.03.2013)

Na spíďu s blondýnkou mi po Městečku Pleasantville nezbývá než pět chvalozpěvy. Reese jim to tam pěkně zavařila, ale dyť to ty chudáci potřebovali. Dělali každej den jenom, co měli naučený, barev neznaje a pak jim tam přijde kráska "zvenku" a najednou je růže červená, z obličejů se ztrácí šeď a všechno je eště zajímavější než na začátku... (12.08.2008)