Policajt

Francúzska drsná škola nie je charakteristická iba zameniteľnými zápletkami (skoro vždy však zmysluplnými), ale najmä výrazmi jej aktérov. Drsné nehybné tváre bez úsmevu, dlhé baloňáky a ruky v ich vreckách. Ťažko potom niekedy rozpoznať autorský rukopis, nevyjímajúc aj ten Melvilleov. Zápletka tuctová, ale stále napínavá, najmä v jednotlivých sekvenciách. Áno, problém s vláčikmi a helikoptérami na diaľkové ovládanie je patrný a bohužiaľ sa nedá odpustiť. Aj napriek tomu, že som sa tak rád kedysi s vláčikmi hrával. Ten vrtuľník som ale nemal. Richard Crenna je každopádne viac ako rovnocenný Delonov protivník a statočne sa snaží nedostatky filmu zakryť. (02.06.2014)

Tenhle Melvillův počin neoslní na první pohled. Sama jsem ho docenila až časem. Chladné barvy, mnohaminutové scény bez jediného slova, minimalistické a perfekcionisticky vybroušené dialogy, postavy, hrající především očima, odtažitá kamera a napětí, vybudované bez využití tradičních prostředků. Zkrátka Melville. A pořád nevím, jestli postavu transvestity hrála žena nebo muž. P.S.: původní znění nutné. (více zde) (21.03.2011)

Francouzská drsná škola ve svý době přinesla plno podobnejch kriminálek, ve kterejch se většinou točili Delon, Belmondo, Gabin či Ventura. Tahle mezi nima nijak nevyčnívá, na druhou stranu ani nezapadne. A v porovnání s tím, co ze země Galskýho kohouta přichází nyní, je to přímo lahůdka, připomínka dob, kdy se ještě politicky nekorektnilo. Na pomezí 3 a 4. (09.07.2011)

"Když to klapne, necháme tě." A když to neklapne, tak ti nafackujeme a zavřeme tě. To je sice poměrně stupidní informace, ale francouzští kriminalisté to evidentně mysleli vážně. Já se tedy přiznám, že jsem se chvílemi poměrně slušně nudil, protože nemám rád filmy, ve kterých musím čekat dlouhé minuty na jakýkoli hovor. Tady se sice pořád něco dělo, ale asi to na můj malý mozek bylo příliš velké umění. Ale abych jen nehaněl, tak známé trio padouchů ve složení Drcal, Sběrač a Zmizík mě celkem pobavilo. (28.11.2018)

Melvillovu labutí píseň plnou šedi a mlhy jsem si po většinu času užíval jako výborný akční thriller, s pomalým rozjezdovým tempem, ve kterém pan režisér opět vybudoval tajemně ponurou atmosférou. Dlouhá pasáž se vzájemnou akcí letadla a vlaku, kombinující velmi rychlý pohyb obou vozidel a současně do detailů precizní, minimalistický výkon zločince v podání Richarda Crenny uvnitř rozjetého vagonu, je zde naprosto fascinující... toť nezapomenutelná scéna č. 1, které předcházel rovněž poutavý vývoj děje. Jen jsem dlouho nemohl přijít na to, proč se snímek jmenuje Policajt, když mnohem více prostoru ve filmu dostal zločinecký tým na čele s Crennou, zatímco Melvillův "dvorní" Delon (Osudový kruh), tentokrát na kladné straně zákona, zůstával déle jakoby v pozadí celého dění. Ale pak film postupně spěl ke konci, v zdánlivě ryze kriminálním příběhu vyplavalo na povrch silné morální dilema, a já pochopil... V závěru přišla nezapomenutelná scéna č. 2, s dlouho doznívajícím výstřelem a velkým tichem nad náhlým, neuváženým a minimálně podle mého názoru zbytečným činem, která definitivně rozhodla o plném hodnocení z mé strany. Finále možná proběhlo až nečekaně rychle, ale rozhodně dává obrovský prostor divákovi pro zamýšlení a vyložení si završení celého příběhu zase jedné originální francouzské kriminálky "zlaté éry" po svém. 90% (31.07.2020)