Réžia:
Michael CurtizKamera:
Arthur EdesonHudba:
Max SteinerHrajú:
Humphrey Bogart, Ingrid Bergman, Paul Henreid, Claude Rains, Conrad Veidt, Sydney Greenstreet, Peter Lorre, Dooley Wilson, Joy Page, John Qualen (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Jeden z najkultovejších hollywoodskych filmov všetkých čias sa odohráva počas II. svetovej vojny na neokupovanom území Maroka, v Casablance. Tá sa stala prestupnou stanicou pre utečencov a členov odboja, ktorí sa pred hrozbou nacizmu snažia utiecť z Európy. Casablanca je však aj rajom pre špiónov, zradcov a podvodníkov, snažiacich sa vyťažiť čo najviac z vojnovej situácie. Centrom nočného života mesta, ale aj miestom, kde sa vybavujú dôležité obchody, predávajú víza, dokumenty a informácie, je Rickov bar. Jeho majiteľom je Američan Rick Blaine, muž, ktorý sa obrnil cynizmom, aby dokázal na tomto kolotoči ľudských osudov prežiť a zostať pritom nad vecou. To sa mu však darí iba dovtedy, kým do jeho baru i života opäť nevstúpi Ilse, s ktorou kedysi v Paríži prežil osudovú lásku. Ilse ho pred ich plánovaným útekom z okupovaného Pariža bez vysvetlenia opustila. Teraz sa s Rickom znovu stretáva a chce jeho prostredníctvom získať tranzitné víza. Ilsa totiž do Casablancy pricestovala so svojím manželom Victorom Lászlóm, vodcom odboja, ktorý musí utiecť do Ameriky. Rick tak zrazu stojí pred dilemou: riskovať krk kvôli žene, ktorá ho v minulosti zradila, alebo zachovať si vlastnú neutralitu? Situácia sa však pre zmení, keď zisťuje, aké dôvody pred rokmi Ilsu viedli k úteku z Paríža. Film získal troch Oscarov - za najlepší film, réžiu i scenár - a vďaka charizme svojich postáv i melodramatickému príbehu sa natrvalo zapísal do zlatého fondu kinematografie. (STV)
(viac)Recenzie (720)
Bohužel jsem tento film neviděl v době jeho vzniku. Ve své době to musela být fakt síla, tudíž chápu, že se leckdo unesl a prohlásil to za největší romantiku všech dob. Casablanca má atmosféru i milostnou zápletku, krásné herecké výkony, ale pořád mi tam chybí trochu více záběrů z exteriérů. Je to v podstatě jen kavárenské dobrodružství. A trochu méně sentimentu by též neškodilo. No a když už jsme u romantických černobílých filmů tak Prázdniny v Římě jsou mnohem lepší :-) ()
Jestliže se bezostyšně nahrnou všechny archetypy na jednu hromadu dosáhne se homérovských hlubin. Dvě klišé jsou směšná, sto klišé nás uchvátí svou dojemností. Nebot v člověku náhle vznikne pocit, že ta klišé spolu hovoří a slaví svátek znovushledání. Tak jako absolutní bolest hraničí s rozkoší a největší perverze s mystickou energií, nejpovrchnější banality poskytují vhled do vznešenosti. Cosi tu mluví místo režiséra. Když nic víc je tento fenomén hoden obdivu a úcty. Umberto Eco o Casablance. ()
Na Casablance je archetypální snad všechno - zápletka, postavy, hlášky - všechno tu bylo v nějaké podobě před Casablancou a ještě nejmíň stokrát po ní. Natočené je to na svou dobu pěkně a ještě lépe zahrané, ale jediné, co Casablancu skutečně odlišuje, je aktuálnost. A ta přecejen po desetiletích bledne. 7/10 ()
Vždy jsem u tohoto filmu přemýšlel o jeho alternativním konci a myslím, že by byl asi nejlepší tento... Hlavní hrdina (H. Bogart) napráská Lászlóa nacistům a shrábne odměnu, to spolu s penězi co poctivě vydělal ve svém baru, mu umožní, že uteče s Ilse (I. Bergman) do Mexika či Argentiny. Tam jí po čase až se jí nabaží, vymění za místní mladší a levnější model. Krátce co jí opustí a nechá s holým zadkem v nějaké díře, jí pošle dopis. Má milá, já na tom nádraží čekal jak idiot, teď si vychutnej tu slast, kterou jsem cítil já! Takový konec je jistě spravedlivější, než se dívat , jak odlétá letadlo s ženou, kterou miluje (nebo nenávidí) a přitom vědět, že vedle ní sedí blbec, co si o sobě myslí, že má patent na spásu celého světa a který jí bohužel pidluje místo něj... Ještě emotivnější, než v tom to filmu, je scéna z nádraží zahraná ve Žhavých výstřelech 2. Topper tam dostane od Ramady snad ještě větší jobovku a ta jej odvede do Thajska, ale to je již úplně jiný příběh... ()
Neuvěřitelná slátanina, kterou povýšili Bogart a Bergmanová na klasiku. ()
Klasika všech klasik. Bogart srší svým cynickým charismatem a Bergmanová perfektně zvládá tajemnou krásku. Film oplývá takovou tou sladkou naivní aurou starých filmů a kouká se na něj moc příjemně. Snad jen první polovina by zasloužila trochu popohnat, ale jak se příběh rozhýbe, je to paráda. A finále je dokonalé. Dneska je to už možná překonané, ale stejně by to měl nakoukat každý, kdo to myslí s filmem trošku vážně. Už jen kvůli těm ikonickým hláškám. ()
Nestárnoucí snímek, ze kterého mnoho novějších filmů cituje. Od začátku dokonce mistrovské dílo, postavené na perfektních hereckých výkonech. ()
Až budu starej budu u tohodle příběhu lásky fakt řvát dojetím. ()
Co bylo tohle ? Tahle hloupost nebyla věrohodná ani za kultovní film. Rozpolcený majitel restaurace Bogart, ze kterého se stane superklaďák- vzdá se své lásky, riskuje svůj život kvůli lásce k Ingrid Bergman, aby mohla odjet s jeho milostným soupeřem. V casinu dá Bogart vyhrát uprchlíkům, nechá hrát proti vůli nacistů ve svém baru Marseillaisu, tolik opravdové lásky je v tomto snímku. Pak tu máme Ingrid Bergman, která Bogarta ve všem poslechne, profláklá deštivá scéna, v které dostává Bogart milostné psaníčko, že je konec. Neuvěřitelně natahovaná zápletka s Laszlem- cožpak by se nacisté párali s nějakým odbojářem ?Scénář se snaží být o krok před divákem (vyhrožování velitele gestapa Laszlovi, zavření Rickovi restaurace) ale stejně to nefunguje, protože nacisté nikdy nebyli váhaví střelci, nestáli na místě, byli zkrátka rozhodní. (naštěstí ve své rozhodnosti prohráli válku) Jakýkoli příběh přece musí vypadat alespoň trochu autenticky (nebo si divák zjevných nesmyslů nesmí všimnout) Sentimentální jazzový klavírista, sentimentální odbojář, přecitlivělá Ingrid Bergman, hosté, trhovci, převaděči uprchlíků, různí kšeftaři. V tomhle filmu jsou sentimentální všichni, ale divím se, že i fašouni neuronili slzu za Ricka. Připadá mi, že tenhle film chtěl asi něco trhnout na válečném úsilí spojenců. Vybavuje se mi scéna z Goddardova "U konce s dechem", kde Belmondo křečovitě napodobuje Bogarta a nebyl ten Bogart taky jen křeč hormonů ? I když i já mám své oblíbené hrdiny, ale nemusí vedle nich hrát jazzový klavírista se slzou v oku. ()
Silný příběh o vášni, vzpomínkách, migraci... a životě jednoho cynického chladného muže, který jak se později ukázalo má jednu úchylku vlastnící noční podnik v ještě neokupované Casablance. Poprávu velmi oceněný film se skvělým Humphreym Bogartem, králem 40. let a neprávem nedoceněný skvělý výkon začínající Ingrid Bergman. Tohle je společně s dílem "Život je krásný" vládce starých časů a jeden z průlomů (snad ve všech kategoriích) starého filmu, který odemkl zapeklitý zámek. A za dveřmi se skrývají ty dojemné romance, které všichni milujeme rovněž jako Rick miloval Ilsu. 80% ()
Překvapivý závěr je opravdu vynikající, jinak je to ale pomalé, utahané až nudné. ()
Opravdu důsledná hladivá věc. Svou prostotou a dokonalou linearitou (až na jeden flashback), nám vkusně servíruje nesmrtelný romantický příběh. Je vidět, že kontinualita záběrování nebyla tehdy ještě tak úplně na úrovni a herecká akce, zvlášť na konci příjde možná trochu moc nečinný, indiferentní, ale herci byli charizmatičtí...velmi ()
Nebýt Červeného trpaslíka, tak se na tohle nikdy nepodívám. Ani bych netušil, že to existuje. V letech nultých šlo o starou, překonanou nudu. Nyní, na počátku let dvacátých, už je příběh o odvaze a obětování opět aktuální. Tak, jako byl v době vzniku. ()
Velký rest konečně dohnán a já jsem spokojen. Skořápka své doby (na kterou bychom neměli zapomínat, abychom chyby předků neopakovali) naplněná existenciáním archetypem. Navíc výborně zpracovaným, s pravými hereckými talenty. ()
Nejlepší béčkový film co jsem viděl. Krása. ()
Nic než zábava. Acšak čistá, krásná a stylová.Již samo herecké duo... ()
Legendarní dílko, ikdyž mě nějak moc nezaujaly scény Bogart - Bergmanova, spis by se dalo říct, že všechno okolo je o dost zajímavější. Už ůvodní scéna, kde marocká policie hledá záškodníky je i dnes dostatečně akční. Film má celkově pěknou atmosféru, k tomu navíc přispívají i docela pěkné písničky z baru :) Každopádně to všechno stojí za víc než jedno skouknutí, což je podle mě určitě důležitý. Bogart hraje zas takovou svou klasickou postavu. Zajímá ho jen vlastní bar a vlastní prospěch, neudělá nic co by ho mohlo poškodit... ale ten kdo viděl i konec tak mi dá za pravdu, že jeho charakter se vyvíjí... A zajímavá scéna? Určitě zatýkání v baru, nebo jak v baru přezpívávají němce, to fakt stojí za to... a jak už sem napsal, dobrá je taky scéna ze začátku filmu "Sir may we see your papers ? " ()
Král filmů. Je dobře, že si vydobyl takovou slávu, protože si jí po právu zaslouží. Dobrý vtip a romantika, to jsou věci, které nikoho neurazí. ()
Je to mé srdce nebo to buší zvony? ach jo.3,5* ()
Reklama