Scenár:
Claire BarréHudba:
Paul KoulakÚčinkujú:
Olivier Minne (moderátor), Jean-Pierre Castaldi (moderátor), Sophie Davant (moderátor), Patrice Laffont (moderátor), Tomer Sisley, André Bouchet (viac)Obsahy(2)
Tento pořad je soutěžní show, ve které spolu soupeří dva týmy v různých úkolech. Na splnění daného úkolu mají obyčejně časový limit a vítěz vyhraje právo vstoupit do tygří klece, aby získal peníze. (TV Spektrum)
Recenzie (409)
Kult mého dětství, tuhle soutěž jsem doslova žral každým dílem. ()
Pevnost Boyard. Jako stavba unikátní kousek (byť už v době dokončení zbytečný), jako soutěž legendární - samozřejmě ne pro generaci zvyklou na Fear Factor, ideově z Boyardu čerpající, ale jdoucí "o skok dál", aby to vůbec někoho zaujalo. Po řadě let jsem v televizi zaslechl tu nezapomenutelnou znělku, a úplně mi přeběhl mráz po zádech - výzva, odhodlání a určitá osudovost a nevyhnutelnost, pořád to v sobě má. Jinak co k tomu říct? Podle mě je to týmová soutěž s jedním z nejchytřeji a nejvšestranněji vymyšlených herních modelů - fyzická zdatnost, obratnost, adrenalin, překonávání strachu, a - dnes při už vzpomínaném Fear Factoru, ale i Wipeoutu, Ninja Faktoru atpd. už atribut zcela nemyslitelný - mozek:) To napětí, když stroj v pokladnici chroustal heslo, ale i když u jednotlivých úkolů modrá tekutina mizela nikoliv v dámských hygienických potřebách, ale spodní části hodin, olalá, to byla prostě bomba. O tom, jaká legenda i zásluhou charismáče Patrice Laffonta a mikádové královny Sophie Davant Boyard je, svědčí i to, že se téměř každý rok dělá zvláštní vydání obvykle pro nějakou - a zdaleka ne jenom francouzskou - charitu. Nemůžu prostě jinak, 80%. ()
Pěkné a dobrodružné. Nejvíc se mi líbily zápasy žen v bahně ;-) ()
Jak jsem spatřil zápas v bahně se spoře oděnou amazonkou, okamžitě jsem začal shánět přihlášku. ()
Neexistuje lepší soutěže než byla Pevnost Boyard. (10/10) ()
Soutěž mého dětství. Neskutečná podívaná, která mě pohltila při každém sledování. Nic jsem nesledoval tak pravidelně možná s výjimkou milovaných Her bez hranic. Ještě dnes si vybavuji dokonalou hudbu a všechny různé postavy z celého putování soutěžících po nádherné pevnosti někde u Francie. Kdo neviděl, tak pro mě není člověk... ()
Zajímavá soutěž v zajímavém prostředí. I když se soutěže opakovaly (no nějaké obměny by tam byly, ale ty hlavní stále zůstávaly), bylo to moc zábavný. Ony úkoly byly některé jednoduché (houpačka), některé nesplnitelné (kluzká stěna, případně točící se válce, které snad nikdo nikdy neudělal...), jiné nechutné (hadi a pavoučci, mezi které tvůrci tak rádi vypouštěli vřeštící děvčata, kterým jsem hlavně kvůli plazivým společníkům opravdu nezáviděl), některé ve mě už od pohledu vyvolávaly pocit klaustrofobie (ano, roura), jiné zase tak trošku závratě (houpačka na bungee lanech), a další byly příjemné (bitvy slečen v bahýnku). Pak tu byla hádanka otce Fourase, kterou skoro nikdy nikdo neuhádl, takže někdo další (nebo to byl ten, co to u otce Fourase pomrvil?) podstoupil nezbytné lovení klíče z moře. Když to takhle píšu, sám nechápu, co mě na téhle soutěži tolik fascinuje (možná to byla Leonka Machálková, která v jednom díle soutěžila :-), ale je to prostě tak. ()
Jeden z najlepších TV programov môjho detstva, keďže TV nepozerám od roku 2009 patrí mu jednoznačne druhá priečka. ()
Božinku, kedysi som to pravidelne v sobotu doobeda pozeral ako nažhavený na Nove: ošarpaná pevnosť uprostred neromanticky (ale o to realistickejšie) vyzerajúceho mora, jej temní obyvatelia (ľudskí i zvierací - had, pavúk, tiger...), záhadný charizmatický storočný Hádankár (až v dospelosti som zistil, že to bol herec v maske, tragicky to mnou otriaslo, vedel som, že Dedo Mráz neexistuje, ale otec Fouras!?!?!?), napínavá akcia a pomerne inteligentné rébusy. Markíza v roku 1998 vysolila pekne mastný balík za slovenskú verziu. 80% za nostalgiu. Objektívne nie som schopný ohodnotiť. ()
Pá pa pa pá pá pá, pam - pa padada dam... Snažil jsem se nevynechat žádný díl. To se bohužel nedařilo. Ale kolikrát tahle soutěž strčila do kapsy sebelepší thrillery, akční filmy a nervy drásající dramata! ()
Poslechněte si to nádherné hudební téma: http://www.youtube.com/watch?v=ov7oVTiyXmQ Ale nestačí vždy jen sedět ve studiu... ()
V dětství mi nesměl utéct ani jeden díl tohoto úžasného dobrodružného seriálu...... ()
Za otce Fura a jeho myšlenky dne, no ale hlavně za sympatický dojem z celé soutěže. ()
Další ze "seriálů", které jsem kdysi pravidelně sledoval. Asi nejlepší reality show. Žádné hloupé problémy rádoby zpěváků, ani sledování ponorky ve vile. Tady šlo o adrenalin a byla to zábava. I když dnes už by to ztratilo lesk, mělo to svoje kouzlo a já bych se na pár epizod kouknul bez váhání i dneska. ()
Ta hudba. Ta mě neopouští do dnes :) ()
Teď koukám, co se všechno tady v databázi nenajde. Já jsem svého času koukal na Boyard rád, v zahnívajícím žánru televizních soutěží jde o originální koncept, ale dnes bych si to už nepustil. V každém případě - odvaha se cení. A to byla myšlenka dne. ()
Jeden z mála seriálů mých dětských let, který pro mě i po tak dlouhé době, neztratil nic ze svého osobitého kouzla. ()
Jo. Tohle byla soutěž mého mládí společně s Po stopách Xapatanu. Od epické hudby na začátku, přes příjezd, úkoly, napětí, jestli začnou padat peníze, až po otce Fourata a Tyriona - pardon, Paklíče. Soutěž, kde soutěžícím člověk opravdu fandil, držel jim palce a okusoval si nehty, protože tady byl potřeba vedle fyzické zdatnosti i mozek. A taky mi bylo náct... :) ()
V Napoleonově námořní tvrzi poblíž La Rochelle už kamery jedou, mince se sypou a Paklíč s Pačesem při tom neustálém křepčení po pevnosti musí udělat šest kroků tam, kde ostatním stačí jeden.. Nostalgická soutěžní vzpomínka, která by v současnosti už asi tolik nezabodovala. A myšlenka otce Fura pro dnešní den? „Raději zhynout v pekelných mukách, než mít den co den stále víc olezlou hubu od latexu..“ ()
tak toto byla nejcool nejdrsnejsi nejsuper hra. Vzdy sem se u ni potil, jak prase. takove napeti neni ani u vetsiny normalnich filmu. Francouzi jdou borci ()
Reklama