Poslední traper

Postupující civilizace žene horaly spolu s jejich světem čím dál víc do hor a tento dokument je jedinečným svědkem, že nezkrocená příroda je hodně divoká milenka, avšak její náruč by nikdo z horalů za nic jiného neměnil. Částečné nahlednutí do radostí a strastí posledního trapera. Ne vážně, tohle vás ve skautu nenaučí. (06.07.2011)

Tak toľko, čo hlavný hrdina, sa nenacestoval ani Frodo s prsteňom - smer Mordor. Krásnym na tomto diele je, ako režisér využíva rozpohybované obrázky. Sú ako obrazy umelcov, ale dynamické. V tomto prípade mi vôbec nepekážalo, že chýba akákoľvek zápletka a scenár a že dialógy starých známych sú také bezcitné, ako by sa tí ľudia videli druhý krát v živote. Čo mi ozaj vadilo sú poľovnícke keci o tom, ako je človek potrebný v prírode a udržiava rovnováhu divočiny. Predsa to, či nejaký živočíšny druh prežije nijako neovplyvní fakt, že niekoľko jeho kusov odstrelí lovec. On v skutočnosti nevyberie najslabšieho jedinca, sám sa v obchode chválil, že ulovil veľkého rysa. Príroda sa reguluje sama. Prežijú najzdatnejší jedinci každého druhu, z predátorov najlepší lovci a predátor nevrhne viac mláďat, ako by ich revír dokázal zasýtiť. Človek je v prírode na obtiaž, je to parazit. Myšlienku - vziať si toľko, koľko z prírody potrebuješ - s tou sa stotožniť viem. Scenár je v tomto taký slabý, že si v týchto dvoch tvrdeniach odporuje. Ako psíčkara ma tento film hrial pri srdci. Nenechajte sa ale opantať romantickou predstavou, že husky bude kráčať desať krokov za vami. Je to nezávislé plemeno, so silným loveckým pudom, ktoré si rado robí prechádzky bez dovolenia... (08.12.2013)

Samozřejmě že tohle není vůbec žádný dokument, ale hraný film se scénářem, dialogy a promyšlenou kamerou, který má jako dokument tak trochu vypadat. Nechci a nebudu se tedy ušklíbat nad nešikovnou vyumělkovaností některých scén, i když si o to přímo říkají, ale namísto toho radši vychválím hypnoticky čarokrásné záběry severské divočiny a hlavně příběh, který by si určitě spousta civilizovaných měšťáků ráda (aspoň načas) osobně prožila. Já tedy určitě. Mít pěknou indiánskou ženu, postavit si vlastníma rukama srub u aljasšského jezera a celé dny se toulat jako lovec po okolních kopcích, by se mi (aspoň načas) taky líbilo. Jen škoda, že francouzský režisér celý film pojal příliš strojeně, afektovaně, zkrátka příliš po francouzsku. Dal bych přednost větší syrovosti, opravdovosti a menší porci patetických a stokrát omletých žvástů o životě v souladu a rovnováze s přírodou. K postavě Normana Winthera: Skvělý chlap a sympaťák každým coulem, který se role sebe sama zhostil dobře a jeho schopnost přežití v divočině mu (i jeho ženě) věřím i mimo kameru. Jen by mi přišlo jaksi přirozenější a optimističtější, kdyby radši on a jeho mladá žena vyráběli jednoho mestice za druhým namísto toho, aby se neustále nezdravě věnovali jen smečce uštěkaných čoklů, kteří jsou sice jistě skvělí pomocníci, ale ne potomstvo. Tenhle model mi neblaze připomněl podobné neblahé modely z mého okolí a z naší současnosti vůbec. (10.07.2015)

Nádherné záběry drsné kanadské divočiny, dokonalá symbióza obrazu a zvuku a poeticko-dokumentaristický styl dělají z filmu čarokrásnou a poutavou podívanou. Najít si cestu k hlavní postavě není úplně snadné. Aspoň pro mě nebylo. Ale má krásný hlas. Závidím mu ten nádherný kanadský srub, pejsky i koně, tu přírodu všude kolem a tu svobodu. P.S.: Nesouhlasím s názorem, že by měl člověk na světě tak výsadní postavení. Jsme jen hovno na podrážce planety Země, která by nás bez většího úsilí smázla, kdyby se o to pokusila. (08.12.2013)

Vskutku krásný film, který pojednává o propojení človéka a přírody na bázi harmonického vstahu. Je to taková labutí píseň o tom, jak se člověk odklonil od této harmonie díky honu za ekonomickým růstem, penězích atd., a jak by mělo tohle pouto vypadat. Dějová stránka filmu nebo i herecké výkony nejsou nijak oslnivé, ale o to tady vůbec nešlo. Film se snaží ukázat, že je tu i něco krásnějšího než v drtivé většině pro nás známý konzum dnešních dní. Krásný snímek - 80% (03.06.2010)