Ďábel

Historická šílenost plná nahoty, sexu, incestu, znásilňování, symboliky, krve, řezání břitvou, nenormálnosti, charakterové pokroucenosti, bláznovství a krásně excentrického Wojciecha Pszoniaka v roli namlouvajícího a pošťuchujícího "Ďábla". Ač to nemá horrorovou atmosféru, krvavé scény, podivně nenormální taneční kreace, neustálý křik, zajímavá kamera a dost brutálně nechutný a nepříjemný hudební doprovod z toho vytváří depresivně temné horrorové pokoukáníčko. Možná je to ale až zbytečně moc dlouhé. (27.01.2011)

V podstate stejny salek kavy jako Treti cast noci, u mne i stejne hodnoceni. Narativni linka je v tomto pripade ponekud citelnejsi, nicmene i tak je treba Zulawskeho filmy vnimat nikoliv racionalne, ale z hlediska atmosfery, formalnich prvku (vyrazne pohyby ramu, ostry, mnohdy nekontinualni strih, expresivni barevna slozka, intenzivni hudebni doprovod atd.), a atmosfery. Je treba oddat se silenemu a takto autorovo dilo vnimat. Zulawski totiz je a byl magor. (03.09.2012)

Film, který jsem viděl před několika lety na projekci v kině Art, ale jakkoliv jsem se snažil zpětně rekonstruovat fabuli, dostal jsem se nakonec vždycky jen k tomu, jak hlavní hrdina začne na základě „Mefistových pobídek“ (budeme-li tak nabízení břitvy nazývat) vraždit lidi. Pamatuji si, že mě snímek svou narativní i stylistickou repetitivností (z dalších scén, kde pořád dokola někoho vraždil, si výrazněji vybavuji jen scénu s kopáním hrobu) otravoval a co zpočátku vypadalo jako neotřelý experiment, zlomilo se do únavné manýry. I přes to ale Zulawski do výčtu zajímavých polských filmařů patří a už jen na základě jedné z finálních scén Šamanky od něj chci vidět v budoucnosti co nejvíc filmů. A stejně by mě hrozně zajímalo, co se dělo v těch zapomenutých nemálo minutách Ďábla. :) (22.04.2007)

Expresionistický tanec o duši človeka. Zmietanej rozorvanou dobou, pokušeniami, neustálymi zradami a ruinami spomienok. Krásne ženy v extatickom vytržení, pripomínajúcom epileptické záchvaty. Muži tancujúci prazvláštne figuríny. Uväznenie v neustále nastražených pasciach, kde sa skutočné úmysly pokušiteľov i pokúšaných vyjavia vždy ako tie najhoršie možné. Istoty a tradície vyvrátené z pántov. Očisťovanie zhnitých pokleskov mordami. Všetko v sprievode mimoriadne znepokojivej hudby. Ale napriek všetkému veď - svet stále ostáva rovnako krásnym. Stromy, kvety, záhrady a šťavnaté ovocie sú opakovane mlčiacimi svedkami toho istého. Vtedy a aj dnes. A obeťou sa stáva veľký čierny pes. Tak nech si pozostalí zatancujú okolo jeho mŕvoly. A vzdajú hold tomu, čo znie tak hrdo: človek. (09.07.2021)

Tenhle film je hodně zlý. Nejde ani tak o to, o jakých událostech pojednává a symbolice, kterou Zulawski použil, ale zejména o vlastní provedení. Všechny postavy v tomto filmu jsou nemocné, pološílené nebo naprosto šílené. U některých, zejména ženských postav máme neustálou obavu, zda v následující chvíli nezačnou chrlit pěnu a škubat se na zemi v epileptických křečích. Prvotní úlek jistě přivodí již scéna Jakubova příchodu do domu, kde se za chvíli bude konat svatba a spatří tam svoji bývalou snoubenku. Tady opravdu během notné části filmu ženské postavy blouzní s nepřítomným vyvráceným pohledem a zmítají se v tranzu - jinak pro srovnání viz např. i scéna s Isabelle Adjani v podchodu z Zulawskiho pozdějšího opusu Possession. Celý film je pak mistrným ztvárněním tlaku a teroru na lidskou mysl, který za sebou nechává lidi absolutně zlomené nebo totálně šílené a schopné čehokoli. Celý film jsme vlastně provázeni škálou hrůz. Je to docela hodně syrový a temný zážitek a upozorňuju též že ne úplně nejstravitelnější. Samostatnou kapitolou je hudební doprovod, ten mne více než překvapil, velice podivná kombinace klasické hudby historických filmů, rozladěného kvílení elektrických kytar a četných hromů a úderů. Velice zajímavej a syrovej film, doporučuju hlavně náročnějším divákům. (08.11.2010)