Kráľ a ja

Pozrite si Kráľa a ja po sérii experimentálnejších filmov, alebo aspoň francúzskej novej vlny. Film je totiž ukážkou pravého opaku. Neviditeľný kontinuálny strih, anti-autorstvo, prirodzene neprirodzená načančanosť. A tróni tu Yul Brynner. Hlavne to neberte ako faktografický historický film, naivita podporená a motivovaná pesničkami je súčasťou hry. Podstatná je chémia medzi hlavnými predstaviteľmi a tá je vďaka rozdielnosti ich názorov takmer dokonalá. Vrcholom filmu je Hamletovské divadlo. (25.10.2014)

Jsem moc ráda, že se divadelní hra Král a já stala filmem (resp. velkofilmem), protože jinak bychom my, později narození, byli odkázáni na remaky, které jsou v lepším případě akční, v horším animované. Verze z roku 1956 ale nemá chybu. Anna je kultivovaná anglická lady s místy až neanglickým smyslem pro humor, její zaměstnavatel je svérázný vladař pevných zásad a železné nelogiky s početným harémem i potomstvem. „Kolik dětí máte?“ „Jenom 106. Nejsem ženatý moc dlouho.“ V prvních scénách král působí jako typický orientální diktátor, brzy se však ukáže, že i přes své „barbarství“ (= neevropský původ) je to muž, který nejen přemýšlí, ale i tak trochu filozofuje, nejen vládne, ale snaží se být i dobrým vládcem. Vyžaduje, aby se mu jeho ženy i děti klaněly až k zemi a byly mu naprosto poddány, ale zároveň by byl rád dobrým manželem i otcem všem z nich (kromě těch, co jsou v nemilosti, pochopitelně). Obdivuhodné na výkonu Yula Brynnera je skutečnost, že ať je král zrovna zábavný, panovačný, škodolibý nebo krutý, každou polohu mu stoprocentně věříte. Zároveň to mezi oběma hlavními postavami fantasticky jiskří, jejich vzájemná chemie je bezchybná. Nejlepší ze všech jsou proto scény jejich slovních konfrontací. („Jak mi tedy vysvětlíte, Vaše Veličenstvo, že je tolik mužů věrných jedné ženě?“ „Jsou nemocní.“) Výprava je překrásná a kostýmy – už dlouho se mi nestalo, aby se mi ty mužské líbily víc než ženské. Dialogy jsou politicky velmi nekorektní a velmi vtipné, stopáž je delší, ale únosná, zkrátka…et cetera, et cetera, et cetera. 10/10. (více zde) (26.06.2012)

Mám slabost pro starší filmové kousky a zároveň si umím představit, že v roce 1956 to muselo být zjevení... Očima dnešního diváka to může být místy úsměvné a možná i příliš divadelní, ale mně to vůbec nevadilo... Yul Brynner je jako král Siamu úžasný, jeho ohromné a krásně mužné charisma mě dostalo, no a k němu půvabná Deborah Kerrová v roli učitelky Anny, která přináší nový vítr do plachet.. Pro mě velice příjemné pokoukání... (19.07.2022)

-2* po pár měsích od shlédnutí nejnovějšího zpracování knihy Anna a král Siamu z roku 1999 jsem zkusil pro srovnání i tuhle vyzdvihovanou starší muzikálovou verzi. A musím napsat, že tohle zpracování historického melodramatu mě nebavilo a dost mi vadila divadelní přehrávanost a tehdejší naivita, proto jsem to zvládnul jen s přetáčením. Svoje kouzlo to má a aspoň každý si může svobodně vybrat v jaké formě si tento příběh nechá vyprávět.[ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (11.09.2016)

Je pomerne málo muzikálov, ktoré si ma získali a tento medzi ne nebude nikdy patriť. V mojich očiach predstavuje rozmáchnuté honosné predstavenie, ktorých sa Hollywood dopúšťal v povojnových rokoch. Chabý dej ani nevýrazná hudba ma nezaujali a tak priemerné tri hviezdičky zachránil iba dobre hrajúci Yul Brynner. (25.10.2014)