Nepohodlný

Po Městě bohů, které jsem viděl ve stejný den musím uznat, že opět výborná režie, kamera a scénář, z filmařiny nemám moc co vytknout, Rachel je úžasná a Fiennes se také snaží, ale film je pro mne nezajímavý, moc mě neoslovil zdlouhavý příběh, který poukazuje na více globálních problémů, takže 3in1. Kvalitní drama o pvysoké politické hře po všem stránkách, ale ta délka, není stejně vyvážena kvalitou. (17.03.2008)

Postavit se drzosti "vyspělého" světa, který si osobuje právo cokoli si beztrestně vůči bezmocným dovolit, je aktivita hodná chvály. Přesto, že v počínání Tessy a hlavně jejího manžela, který je tak zaujat zahradničením, že nepostřehne, jak celé dny tráví čas jeho všetečná manželka, je mnoho naivního (např.otázky jsou kladeny sice správným lidem, ale ve špatnou dobu a na špatných místech, informace nemají jen špičky, ale i malé rybky, jen manžel ne), mě blaží pocit, že Meirelles nakalkuluje a nevyhrocuje na efekt, naopak cítím upřímnost a naléhavost. A pak ještě nelze nezmínit skvělou kameru a přesvědčivý výkon Ralpha Fiennese. (25.04.2006)

Vůbec jsem nevěděl, co mám od Nepohodlného čekat, a popravdě řečeno jsem na to nepřišel ani po prvních třiceti minutách, kdy jsem si v kolotoči časového prolínání a skoro autentických afrických pasáží připadal trochu nepatřičně. Ovšem následně Meirelles rychle naznačil, jakým směrem se chce vydat, nechal příběh plynuleji ubíhat a v poslední třetině mi připravil jedno z nejpůsobivějších lidských dramat za hodně dlouhou dobu. Na jedné straně pohled na aktuální problém, zobrazení africké bídy a špinavosti naší společnosti, naproti tomu láska dvou lidí, jejichž kroky vedly právě tam, kde se v očích vyšší moci automaticky stávají nepohodlnými. A to všechno skloubeno tak dokonale, s velkým citem a hlavně myšlenkou, že i přes nudnější rozjezd jsem byl nakonec nejen absolutně spokojen, ale možná i trochu dojat. Rachel Weisz je opravdu výborná, možná jedna z nejlepších hereček současnosti, ale v mých očích byla přeci jen trochu zastíněna Ralphem Fiennesem, jenž opět celý film táhne výhradně na svých bedrech, a minimálně oscarová nominace by byla také na místě.. Rozhodně doporučuji každému, komu není současná africká situace vyloženě lhostejná. (02.11.2012)

Diplomat Justin ve službách jejího veličenstva se seznámí s mladou a naštvanou Tessou a krátce na to (trochu mi to připomnělo The Girl in the Café) spolu odjíždějí, už jako manželé do Keni. Krásná příroda a všudypřítomná chudoba země, která nutně potřebuje pomoc a léky. Země, ve které je jeho žena brutálně zavražděna. Zoufalý a zmatený Justin se probírá vzpomínkami. Byl podváděn? Nebo někomu jeho žena překážela? A rozhodne se pravdu zjistit. Prvotřídní herci ve výborně natočeném sociálně politickém thrilleru. „Všude se najdou farmaceutické firmy, testující své léky na lidech, kteří jsou podle nich postradatelní.“ „Nezabíjíme je, i bez toho by byli mrtví. Koukni se na statistiky. Nikdo už je nepočítá.“ (30.01.2006)

To je typický příklad filmu, který se vyplatí vidět jen jednou a pak už si na něj ani nevzdechnete. Mám stále rostoucí antipatie k herectví Ralpha Fiennese, které se mně ani trochu nezamlouvá. V jeho roli bych si dovedl představit sto jiných herců a možná by film získal punc zajímavějšího filmu. Jenže to by se ještě muselo odbourat utahané tempo a vdechnout filmu atraktivní pojetí. Obojí citelně schází, ale fajnšmekr přes pomalé filmy a přemýšlivé dialogy, bude s výsledkem spokojenější. Mě to moc nepřesvědčilo. 50% (26.11.2011)