Oliver Twist

Üžasné zpracování Dickensova románu bralo dech. Polanskému se dokonale podařilo vystihnout Londýn devatenáctého století. Možná zde si Tim Burton bral inspiraci v Ďábelském holiči co se týče exteriérů.... Londýn páchl zatuchlinou, mlhou, smradem a kouřem z tisíců komínů deroucích se z křivolakých střech mezi věžemi kostelů... Tam níž v opršelých domech chudáků u skrovných ohníčků či krbů se zimomřivě krčilo chudé obyvatelstvo této světové metropole. A ještě níž v zabahněných ulicích plných krys máme možnost sledovat našeho hrdinu, kterému osud nerozdal právě nejlepší karty do začátku. Devatenácté století byla doba plynových lamp, kočárů, gentlemanů ve vysokých cilindrech, dlouhých pláštích s vycházkovými holemi, dam vychovaných anglickým stylem výchovy, sirotků, zlodějíčků, policistů i šibenic... Zástupce Olivera byl vybrán skvěle, stejně tak ostatní herci skvěle hráli své postavy. Už jen ty kostýmy! Všímal jsem si i detailů, kdy např. když Olivera pronásleduje vrah kolem stoky na které je vpovzdálí zakotvena velká plachetnice (soudě dle vykukujících stěžňů) ozve se z paluby lodi Jejího Veličenstva bocmanova píšťalka . Prostě celý film je vypilován do detailu. Příběh je notoricky znýmý takže jej zde nebudu rozebírat. Velmi jsem si film užil. * * * * (30.12.2012)

Roman Polanski se pokusil zachovat charakteristické znaky Dickensových románů vycházejících na pokračování, takže i jeho film se nejdříve věnuje několika pro samotnou zápletku podružným epizodám, které končí de facto otevřeně (přesunem hlavního hrdiny někam jinam) a postupně konstruují obraz nevinného hrdiny zmítaného osudem. Komplexně rozvíjený narativ tak začíná až kolem čtyřicáté minuty s příchodem do Londýna, kdy se film dostává na nový začátek a divák se může konečně začít orientovat v prostoru, v čase a v postavách. Na jejich spletitých vztazích je film postaven a všechny jsou ve skutečnosti mnohem důležitější než sám hrdina, který svůj osud není schopen ovlivňovat, ale je jím sám zmítán. Vzhledem k předchozím Polanského hrdinům, kteří se vždycky snažili změnit svůj osud, Oliver Twist je zajímavým popřením hlavní postavy ve vztahu ke zdánlivě vedlejším persónám kolem, jejichž spletitými vztahy je Oliver vlastně průvodcem. Nedokáže ovlivnit svůj osud (když se o to pokusí, je postřelen), ale radikálně ovlivňuje osudy všech ostatních a nutí je dělat fatalická rozhodnutí, která s sebou většinou nesou tragické důsledky (vražda, šílenství, oběšení), ačkoliv dosud žili v poměrně klidném stavu bez konfliktů. Oliver Twist představuje především katalyzátor událostí, hitchcockovského „McGuffina“. Přes všechnu pasivitu a naivitu budí malý Oliver Twist diváckou spoluúčast, především skrze bezmocnost a nespravedlnost: neustálé křivdy, kterých se Oliverovi pořád dostává, když do jeho nevinné (chtělo by se říci prázdné) mysli padouchové vkládají vlastní uvažování. Křivdy, bezmoc a nesmyslné přívaly násilí jsou tu prezentovány jako nedílná součást života, před níž nelze utéct. Nádherně natočený film navíc vsugerovává podobně intenzivní pocit identifikace s prostorem, jaký Polanski vytvořil v Pianistovi. Evidentními digitálními triky nezploštělý Londýn (postavený v Praze) podobně jako v Pianistovi žije se svými postavami a kopíruje jejich momentální rozpoložení. (30.06.2010)

Jímavý příběh podle románu klasického anglického spisovatele si viditelně předsevzal co nejlépe ztvárnit a na filmové plátno převést nesnadno uchopitelné mravoličné líčení, převyšující ovšem minimálně o hlavu dobovou produkci data svého vzniku důrazem na prokreslení základních, ne právě lichotivých charakteristik tehdejší hospodářsky nejrozvinutější a nejmohovitější země světa. Tento Polanského tah-záměr, který dovádí s až neúprosnou, pedanticky pojatou akríbií do krajnosti byť i sebemenších detailů, je ovšem právě tak obdivuhodný jako lehce napadnutelný. Přesto však "totojenřemeslo" naznačuje nespornou tvůrcovu velikost. Projevuje se to jak ve vynikající stavbě kulis, přesvědčivosti i sebemenších závěrů interiérů, a následně kamery, jež se s nimi až mazlí, tak ve vesměs nadprůměrných hereckých výkonech, jimž nesporně vévodí Ben Kingsley jako Fagin, padouch se srdcem, které je alespoň občas na pravém místě, a Barney Clark, kterého si Polanski, když už ho nemohl stvořit, musel alespoň vysnít; tento sen se posléze stal skutečností stříbrného plátna. Vůle po šťavnatých a důsledných charakteristikách opravdu dodává tomuto dílu šťávu. Šťávu, která je nejen pro mne - jak jsem alespoň přesvědčen - nektarem i ambrózií nevšedního diváckého zážitku a prožitku. (10.06.2009)

Nechápu, proč si po triumfu s Pianistou vybral Olivera Twista, kterýho stejně nemoch natočit líp jak Dejvid Lín před padesáti lety, fakt nechápu, proč nevyužil toho úspěchu a nenatočil něco úplně jinýho, todle je zaslouženej propadák, na kerej si dneska už nikdo nevzpomene. Jesli se nudil, tak moch natočit rači třeba sekvel k čemukoli, co natočil dřív, stokrát rači bych viděl Rosemarys bejby 2, čajnatauna 2, tenanta 2, frantika 2, devátou bránu 2 než TODLE! (30.09.2019)

Žiadnu adaptáciu slávnej knižnej klasiky klasík som ešte nevidel, nepočítajúc akýsi seriál z mladosti, kde som bol platonicky zaľúbený do jednej z postáv. Takže nemám s čím pororvnávať a je to dobre, pretože som v podstate o deji nič nevedel a tak som si ho mohol užívať bez toho, aby som sa zaoberal myšlienkou, čo Polanski vynechal, alebo pozmenil oproti predlohe a iným adaptáciám. Púšťal by som ho deťom na školách v rámci "povinného čítania" namiesto povinného čítania z knižiek. (25.06.2012)