Obsahy(1)
Příběh beze slov vyprávěný prostřednictvím obrazů, vizuálního dojmu a hudebního doprovodu. Úsporná klasická animace provedená v černobílé - pouze tužkou, pracující s kontrasty ploch, světlem a stíny. Bohatý a mocný muž onemocní a k uzdravení potřebuje světlo, slunce. Stovky jeho dělníků postaví na kopci za městem stavbu, do které milionář ukryje slunce, aby svítilo jen jemu. Budova však taje a praskne pod obrovským žárem. Slunce se odkutálí pryč a malinká holčička jej svým vláčkem dopraví zpět na oblohu. (mau)
(viac)Recenzie (36)
Wolkrova myšlenka sociální rovnosti se odráží v jeho baladách. Své základní krédo "Kdybych já měl miliony, co bych si s nimi počal? Lidských žalů a bolů vysušil bych močál." rozvádí i v této "pohádce", kterou nastavuje zrcadlo zbohatlíkovi. Ve svém debutu dokázal Zdeněk Miler zachytit wolkerovsky baladickou atmosféru. ()
Jelikož znám onu Wolkerovu baladu, byla jsem zvědavá i na tenhle počin. Bohužel mě zpracování příliš nenadchlo a raději si ji příště zase přečtu, než abych se na ni podívala. To, že to bylo ponuré, by mi ani nevadilo, ono to k tomu tak nějak patří. Ani vlastně nevím, co přesně mi na animaci nesedělo, ale něco to bylo...a proto jen 3*. ()
Zatímco mráz nespálí kopřivu, slunce zase nespálí malé holčičky, zato na nenasytných milionářích si pošmákne. Zaujalo mě, jak práce v továrnách závisí na slunci, když ho milionář ukradl, okamžitě se přestalo kouřit z komínů. Konec snímku byl ukázkově proletářský, člověk by čekal, že po vrácení slunce na oblohu všechno kolem radostně rozkvete, a ono nic, jen z miliónů komínů začal opět vystupovat hustý černý kouř. Smutná scéna. ()
Jako sci-fi docela zajímavé (the best of je holčička s vozíčkem), ale jako podobenství nevím. Čekal bych, že milionář zjistí spíš to, že když není den, ty jeho námezdné síly nepracují. A od námezdných sil jsem čekal, že už do těch fabrik nepůjdou (jako jasně, šli komunisticky budovat "pro sebe", ale přece jen...). vlastně je to takové vachrlaté, ačkoliv animace je značně atmosférická a depresivní, zvláště ty nemocniční vidiny. Jenže příběhově, poselstvím je to dnes tak nějak poněkud mimo mísu. ()
Na svou dobu něco mimořádného a nadčasově mravního. Ideologii dotoho nezatahuji. Citlivě snímání a úsporná černobílá animace umožňují působivou obrazovou výpověď tušových perokreseb s grafickým rukopisem. Snímek je opravdu silně depresivní, což podtrhuje i jeho ozvučení. Milerův první samostatný počin který získal ve své době i Zvláštní cenu předsedy Biennale prof. Pontiho - v Benátkách v roce 1948. ()
Galéria (3)
Fotka © Krátký film Praha
Zaujímavosti (1)
- Film je inspirován stejnojmennou pohádkou od Jiřího Wolkera. (zdeny99)
Reklama