Cestujúci v daždi

Psychologické thrillery byly na přelomu 60. - 70. let v diváckém zájmu a jelikož se režisérovi komerčně nepoštěstilo s jinak oceňovaným válečným vlasteneckým eposem ´Paris brûle-t-il?´ (1966), sáhl pro jistotu právě po takovém žánru a zdařilo se. Snímek se ukázal svou přesvědčivou osobitostí dokonce i coby pocta Alfredu Hitchcockovi. Dějství plného záhad nejen co se týče případu, ale především v charakterizaci postav a vzájemných vztahů, je stavěno na pevných hereckých výkonech, které chtě nechtě Marlène Jobert a Charles Bronson zvládli na jedničku. Ono to celé není ani tak na událostech, jako převážně na konverzacích, ve kterých se skrývá mnohé k odhalení. A aby to zase nebylo až tak jednoduché, milostný motiv vše ještě více zamíchá. Vysoce inteligentní film v emocionální rozpravě veškerých záhad a nejasností narážející na misogynii a co je či není hlavním katalyzátorem daných skutků. Co není vyřčeno, to je nějakým způsobem naznačeno a dobře se toho využívá i zneužívá. Tady všechno souvisí se vším, což znamená, že nic není náhoda, tudíž vždy je nebo bylo něco ovlivněno něčím. Scénář je tímto v rámci psychologie člověka a jeho chování zpracován mistrovsky a byť se atmosféra může zdát být nudná, je potřeba během sledování pozorně naslouchat každičkého vyřčeného slova ke správnému uchopení celého příběhu. Vcelku film složitý, ale silný už ve svých základech. (24.06.2022)

Rozjíždí se to fakt zajímavě a ten psychopat na začátku vypadá opravdu jako psychopat, kterýho by asi nikdo nechtěl potkat někde v tmavý uličce. Prostě vypadalo to zase na jeden poctivej oldskool thriller. Jenže postupně se z toho stane úplná slátanina. Charles Bronson tam začíná rozjíždět nějaký divadýlka, kecá tam pořád něco o nějaký tašce, ale děj se prakticky nikam neposouvá. Pořád jsou tam akorát nějaký odbočky a kličky a mě to přestalo bavit. Pak se ta slavná taška konečně najde, tak jsem doufal, že třeba film dostane nějakej novej náboj, ale nic. Nuda pokračovala až do závěrečnejch titulků. Dávám 2 hvězdy za úvodních cca 30 minut a obstojně hrajícího Bronsona. (05.02.2015)

Nemůžu si pomoct a musím dědkovsky zareptat: Dneska to sekaj' jak Baťa cvičky a všecko je to na jedno brdo. A pak člověk náhodou po čase zapne bednu a uvidí tam thriller udělaný jinak. Jak osvěžující. — Co jsem tak koukal, opakují se vůči tomuhle filmu dvě výhrady: Že je pomalý a že je misogynní. Pomalý je, to ano, jak už bývají filmy, které nestojí na zahlcování diváka smrští podnětů, ale nechávají mu čas na vlastní duševní pochody, víc k tomu asi není co dodat. Zajímavější je to s tou misogynností, měla by mi vadit taky, na ponižování holek jsem fakt citlivej, ale tady mi nic takového na mysl nepřišlo (krom scén s tím jejím sladkým víš-co-by-ti-za-tohle-udělal-můj-táta manžílkem, pořád jsem čekal, kdy ho konečně někdo odpráskne), snad proto, že její postava byla vystavěná naprosto uvěřitelně, jako navenek konzistentně podřízená slepička, která ale dokáže dosáhnout svého – kdysi se tomu říkalo „ženské zbraně“. Zobrazit děvče na plátně tímto způsobem se dneska nenosí, což ovšem neznamená, že takové ženy neexistují (aneb nechci se vysmívat tzv. politické korektnosti, považuju ji za dobrou věc, ale nad takovýmhle filmem člověk začne přemýšlet, jestli jsme náhodou s vaničkou nevylili i dítě). A když i renomovaná kritička zůstane ve své reakci u povrchního konstatování, že se jí film už odedávna nelíbí, protože se nedrží žánrových klišé, bijou v něm holky a hlavního „klaďase“ hraje nesympatický Bronson – není to vlastně tak trochu známka, že je udělaný opravdu působivě? (16.10.2012)

Keď som videl film ako trinásťročný, bol som z neho úplne hotový. Keď som ho videl ako dvadsaťročný, ničím ma už nezaujal. Odvtedy som ho nevidel a keby ho niekedy dali v tv, určite by som si ho z nostalgie pozrel, minimálne preto, aby som ho mohol objektívnejšie ohodnotiť. Mne ten Bronson ale stále nejako nepasuje. Videné po ďaľších mnohých rokoch: Tak áno, je to dobre napísané, najmä tá trochu detská postava Marlene Jobert. Chovanie chlapov k ženám bude a spôsoby ich reakcií sa zdajú byť hlavnou témou filmu. (04.10.2012)

Trautenberk říkávál, že to kyselo je moc kyselý, a já říkám, že ten film je moc umělý. Pokud točíte psychologický thriller, tak byste měli v maximální možné míře dbát na hodnověrnost psychologie postav a propracovanost jejich charakteru. Tohle je od začátku až do konce vystavěné na efekt a jak už napsala moje oblíbená uživatelka Aelita, strašně manýristické. Póza čiší z většiny scén. Tam, kde by mě ta hra na kočku a myš měla napínat a lákat svým rafinovaným závěrem, tam mi byla s postupujícími minutami čím dál víc protivná a nudná. Rozmýšlel jsem se mezi dvěma a třemi hvězdičkami, ale snímek s tak vysokým hodnocením moji pomoc nepotřebuje. Marlene Jobert a Charles Bronson jsou zajímaví ani ne tak jako postavy, které hrají, jako spíš skutečné hvězdy, kterými oprávněně ve své době byli. Kdyby si tak režisér nehrál na velké umění a natočil klasickou kriminálku bez těch rádoby psychologizujících kudrlinek, mohlo to slušně fungovat. Celkový dojem: 45 %. (31.10.2012)