Golfová palica

Na Kimove filmy mám doposiaľ pozitívne reakcie a inak to nezostalo ani po tomto. Nikdy by som nepovedal, že ma dokáže tak zaujať film takmer bez slov, kde výpovednú hodnotu celej pointy a príbehu určuje len konanie postáv. Kamera a hudba sú nosnými prvkami, ktoré tvoria dokonalú súhru a určujú tempo tohto čarovného príbehu. Príbeh tak jednoduchý, že by som si pri prvom pohľade na scenár povedal, že ako je toto možné roztiahnuť do celovečerného snímku a ešte z toho spraviť plnohodnotné dielo, o ktorom je hovorené takmer len v superlatívoch. Film má v sebe ale niečo, čo sa v scenári popísať nedá a čo musia pochopiť všetci, ktorí sa na filme podieľajú, aby sa zachovala harmónia a vízia, ktorú mal v hlave Ki-duk Kim. Herci naozaj dominovali, príprava na takýto druh takmer poetického herectva musela byť naozaj náročná. Popri uponáhľaných komerčných filmoch pôsobí takýto okúzľujúci a skromný film ako balzam na divákovu dušu. 85%. (20.02.2011)

Je to skvelá romantická poetická dráma od Kim Ki-Duka. Má výborný príbeh o mladíkovi, ktorý na svojej motorke roznáša letáky po rôznych oblastiach, pričom sa po čase vráti a ak je leták stále na mieste, čo značí neprítomnosť majiteľa bytu alebo domu, stane sa jeho dočasným obyvateľom. Tu využíva celý možný komfort, ale zároveň pomôže so všetkým, s čím len môže a nikdy nič neukradne. Lenže pri jednej takejto návšteve urobí chybu a v údajne prázdnom dome si ho všimne týraná manželka skutočného majiteľa, ale jej sa zapáči mladíkov spôsob života a spolu vytvoria pár. Ale na spoločných cestách im nie všetko vychádza práve najideálnejšie. Spracovanie sa vydarilo perfektne, už od samotného začiatku je cítiť, že to bude veľmi zaujímavý zážitok, ale výsledný dojem je ešte lepší. Celé to pôsobí tak originálne a príjemne ľahko, je tu množstvo výborných prvkov, či už minimum dialógov, fotenie, zaujímavý spôsob hry golfu a množstvo iných, jedna skvelá situácia strieda druhú, prakticky pri každej návšteve bytu sa nájde niečo zaujímavé, čo ju od ostatných odlíši, ale najväčšiu pozornosť si samozrejme získa táto perfektná dvojica, medzi ktorými vznikne veľmi zaujímavé puto, v každej ich spoločnej scéne funguje chémia medzi nimi naplno a pritom si za celý čas nevymenia ani jedno slovo, perfektné. Za celý čas tu nie je ani jedna scéna navyše a už po prvej polovici som si pomyslel, že tých originálnych prvkov už bolo aj na niekoľko filmov, ale nakoniec ani to nestačí a ešte príde skvelá záverečná polhodina, ktorá je takmer ako z iného filmu, celý ten nápad je podaný vynikajúco, takže tu skutočne nemám čo vytknúť. Herecké obsadenie je výborné, Jae Hee v hlavnej úlohe to zvládol bez najmenších problémov, ale viac si ma predsa len získala skvelá Lee Seung-Yeon. A nesklame ani tých pár vedľajších postáv, či už manžel, alebo vyšetrovateľ. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, skvelá vizuálna stránka, atmosféra alebo aj veľmi príjemná poetika. Kim Ki-Duk je bezpochyby jeden z najzaujímavejších režisérov vôbec a práve 3-Iron považujem za jeho najlepší film. 86% (31.03.2013)

Krásný, posmutnělý, ale současně nadnášející film. Snímek, který pomalu tiká ke svému závěru... tak, aby v jeho posledních chvílích nejen odkryl před divákem důvod svého názvu 3-IRON, ale překryl všechen smutek a naplnil diváka ohromnou dávkou smíření a naděje. Snímek, který pro mě více něž jakýkoliv jiný film, prezentuje princip neublížení - přijít, nic neničit, vrátit jiným způsobem to, co si beru, přistupovat k druhým jako k lidským (tudíž křehkým) bytostem atd. Vše je navíc předloženo tak poetickým, křehkým a filmařsky čistým způsobem, že mě ten film prostě dostal. Shrnuto a podtrženo: Nádherné, posmutnělé a zároveň plné naděje a (byť s chvílemi násilí) plné klidu a smíru. (02.08.2005)

Můj oblíbenec François Truffaut kdysi poznamenal, že všechno, co je řečeno, namísto aby to bylo ukázáno, je pro diváka ztraceno. Vyprávět příběhy výhradně pomocí obrazů s minimem slov či jejich úplnou nepřítomností - to je totiž ten nejzazší bod filmařského umění. Kim Ki-duk, podobně jako další nesmrtelní velikáni filmového světa, počínaje Hitchcockem a konče Kubrickem, si je tohoto základního filmařského axiomu dokonale vědom. V elegicky rozostřeném oparu 3-iron jej doslova a do obrazu ždímá do poslední kapičky potenciálu. Před konglomerátem se vzdálenou a přesto blízkou východní optikou, která odlišně vyhodnocuje a chápe jak násilí, tak sexuální otevřenost i otázky transcendentální (předně od sebe neodlučuje jednotlivé principy duality, ale chápe je jako celek - např. dobro nemůže existovat bez zla, radost není nic bez smutku apod.), se nedá zastírat, že zde kráčí o skutečnou/neskutečnou kalorickou bombu na 10ti z 10ti úrovních absolutního prožitku. Je to poezie světla a stínu, ohně a ledu, snu a skutečnosti v nerozlučitelném svazku, u které se lze snadno přesnadno nadít i nějaké té malé, ale o to hýčkanější duchovní katarze. Očišťující v dozvuku dopadajících kapek, průzračný ve své skromné hloubce - takový je odpal s 3-iron. // Můj první Kim. (24.03.2009)

Určitě to není špatný film, ale osobně se mi od Kim Ki-duka víc líbily jiné kousky. Nesedlo mi to úmorně pomalé tempo a především pak celková nepravděpodobnost děje, která mi ke konci vadila víc a víc. Ačkoli to má jen hodinu a půl, subjektivně mi to přišlo mnohem delší, jak jsem se u toho nudil. Název filmu mi mimochodem přijde dost debilní. (11.05.2019)