My Fair Lady

Niektoré prehnane klasické, povinne videné a kultové filmy vo mne vzbudzujú strach. Strach z toho, že napriek tradičným hodnoteniam sa mi film nebude páčiť a že po veľkých očakávaniach napokon ostane len zbytočne premrhaný čas. A zvlášť keď sa jedná o muzikálové zaradenie. Audrey Hepburn a Rex Harrison mi však pomohli tento strach prekonať a ja som si túto klasiku vychutnal do sýtosti. A naozaj mi to prišlo vhod a som sám zo seba mierne rozčarovaný. Ozaj som nečakal, že trojhodinový muzikál dokáže byť 'so lovely'. Niektoré songy som však prešiel s trošičku zrýchleným posuvom. Ale napriek tomu boli len dve, ktoré sa mi nepozdávali: na dostihoch a keď Freddy prestupuje na ulici pred Higginsovým domom a čaká Lízu. Takže spokojnosť na 85%. (26.12.2007)

(1001) Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici? A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn. Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty? (A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.) Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě. (23.12.2007)

Muzikály príliš nemusím, zato môžem Audrey Hepburn. Rýdzy nefalšovaný klasický komerčný hollywood, avšak ešte z dôb, kedy zastávali producenti názor, že čím kvalitnejší film natočíme, tým viac zarobíme. Veľký pozor si treba dať na to, aby ste videli originálnu verziu s pôvodnými hlasmi, Hepburnin prízvuk je komediálnym základom filmu. Niekto môže mať menší problém s tým, že (zase) starší pán zbalí mladú kočku. (31.05.2012)

Jediné, co mě u tohoto muzikálu mrzí, je to, že je nepřeložitelný do češtiny. Nebo lépe, že nepřeložitelný je ten lingvistický efekt, který v originále tenhle v podstatě konverzační muzikál má, a který titulky ani dobrá znalost angličtiny nahradit nedokáží. Také je pravda, že hudební čísla mají velmi málo prostoru, často navazují jedno přímo na druhé a část po plese mi vždy přišla o něco slabší. Ale nižší hodnocení dát přesto nedokážu. (24.11.2005)

Kouzelný muzikál a skutečná světová klasika. Kdyby tohle nebyla klasika, tak co tedy?! To nikdo nemůže popřít. Kamera je vskutku skvostná, kostýmy nádherné a vůbec nevadí, že se film natáčel skoro celý v interiérech. Naopak, dodává tomu svůj půvab. Audrey Hapburnová je opravdu rozkošná, Rex Harrison byl coby arogantní, ale i tak svým způsobem sympatický profesor Higgins výtečný, plukovník Pickering v podání Wilfrida Hyde – Whitea a Stanley Holloway alias Alfred Doolittle byli taktéž vynikající. O vynikajících písničkách se netřeba zmiňovat. Král muzikálů, který zraje jako víno. (05.01.2007)