My Fair Lady

Ano, to je ono! Pocta jazyku anglickému, který profesoru Higginsovi působí silnou migrénu, krásně kožený pan profesor v neodolatelném podání Rexe Harrisona, písně, které umí aspoň zahvízdat každý a především zlatý hřeb programu, Audrey Hepburn osobně, jež se před očima mění z ošklivého kačátka v dámu, před níž padá na kolena Londýn i divák (13.07.2007)

(1001) Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici? A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn. Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty? (A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.) Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě. (23.12.2007)

Jediné, co mě u tohoto muzikálu mrzí, je to, že je nepřeložitelný do češtiny. Nebo lépe, že nepřeložitelný je ten lingvistický efekt, který v originále tenhle v podstatě konverzační muzikál má, a který titulky ani dobrá znalost angličtiny nahradit nedokáží. Také je pravda, že hudební čísla mají velmi málo prostoru, často navazují jedno přímo na druhé a část po plese mi vždy přišla o něco slabší. Ale nižší hodnocení dát přesto nedokážu. (24.11.2005)

Muzikály jsou můj nejméně oblíbený žánr, proto jsem svá očekávání držel pěkně na uzdě, ale o to víc mě překvapilo, jak byl film zpočátku svižný, milý, zábavný a písně líbivé a nikterak ubíjející. Vskutku k první polovině nelze mít výhrad! Audrey Hepburn je jako přidrzlá prodavačka k sežrání a tahounem celého filmu zůstala až do konce. Jenže od druhé poloviny začalo její břemeno nápadně těžknout až do neúnosné míry, 3 hodiny jsou na muzikál prostě moc (nebo že by byly přespříliš jen pro mě?). Speciálně natahovaný konec takřka znemožnil jakoukoliv katarzi... Za zmínku však ještě určitě stojí bohaté mizanscény, nápadité kostýmy i celá výprava, na My Fair Lady byla očividně odvedena kvalitní práce, bohužel nic nenadělám s tím, že mě nebavila víc než na silné 3*. 7/10 (18.03.2009)

Má záliba vyhýbat se klasikám a muzikálům se na dojmu z My Fair Lady bohužel nemile podepsala. Již od začátku se tu Audrey směšně pitvoří - příšerně vypadá, otravně mluví, křičí a přehrává. Zpěv působí ve filmu nevhodně a rušivě, takže jsem už v prvních minutách přetáčela. A postupně mi tak došlo, že z nudy přetáčím celý film.. Pravděpodobně jsem ignorant, ale tenhle film na mě působil nesympaticky již před shlédnutím, kdy jsem slyšela, kolik stresu z něj Audrey měla (aby ji nakonec přezpívali příšernou ukvákanou "lavlííííí" zpěvačkou) a toho dojmu jsem se už nemohla zbavit po celou dobu. Snad někdy budu mít náladu na druhou projekci. A ta snad dopadne o něco lépe. PS: Ty kulisy byly naprosto příšerné a lacině vyhlížející.. (26.11.2013)