Šampióni 2

Nostalgické chřipky jsem se od prvního dílu nezbavil a i tady musím staré tříhvězdičkové hodnocení z roku 2014 po opětovném zhlédnutí (2024) přehodit na pět. Stejně jako druhý Karate Kid ani druzí Šampioni neklesají na kvalitě a přidávají další multikulturní komiksové postavičky (asijského krasobruslaře, kovboje s lasem, novou náhradní brankářku, černošského ukecaného střelce "puksmrště", latinskoamerického nezastavitelného rychlíka a hlavně druhého bijce do páru). Někdy je prostě třeba si v tom zlém světě pustit úplně jednoduchou přeslazenou pohádku, nad kterou nemusíte přemýšlet (a ani nesmíte - vyloučení hráčů bez přesilovky, změna dresů uprostřed zápasu, schování klíčového hráče do jiného dresu apod.) a která vás stejně jako první díl netrápí žádnými těžkými dramaty (ve trojce tedy jedna smutná událost je, ale celkem stručně) a naopak vám vžene život do žil typickou vítěznou hudbou. A za zmínku samozřejmě stojí opět další kratičká camea pár slavných hráčů z NHL, <SPOILER>tentokrát se dokonce na scéně mihne i samotný The Great One.</SPOILER> (11.04.2024)

Tohle je dětská záležitost u které si dospělák nejesnou povzdychne nad tou hromadou klišé a místy až hloupým dějem na míle předvídatelným. Jenže když jsem viděl s jakým zaujetím to youtuberská generace (se kterou jsem na to koukal) sleduje, uvědomil jsem si, že pro ně je to prostě fajn film a čím více jsem nad tím přemýšlel, tím více mne to překvapilo. Sice je těchto filmů halda - většinou se jedná o nějaký team outsiderů nebo ,,mstitelů dávného bezpráví'' který nakonec všechny ty zlouny dostane a zvítězí. Ke konci jsem si uvědomil, že v dnešním světě youtuberských ikon, případně marvel hrdinů není špatné, když děti ve filmu fandí svým vrstevníkům v nějakém tom sportovním zápase. Navíc teenagerské filmy umí být mnohem ale mnohem větší bezduché zvěrstvo než tohle co mělo místy i nějakou myšlenku a apelovalo na slušnost a hru fair play. Dávám tedy za dva góly do branky islandu pochopitelně! :-) * * (22.07.2018)

D2: Mighty Ducks je pokračování původních Káčat z roku 1992. Gordon Bombay (Emilio Estevez), úspěšný Minnesotský trenér Káčat, začal po svém trenérském úspěchu znovu budovat kariéru profesionálního hráče. Při jednom ze zápásu nižší ligy, který má rozhodnout o jeho příštím působení v NHL je však zraněn, a vrací se zpět do Minnesoty s chmurnými myšlenky. Z těch ho však brzy dostane přítel Jan (Jan Rubeš), neboť osloví reprezentaci USA s nabídkou trénování mladých hráču na Hrách dobré vůle... Původní díl se mi osobně docela zamlouval - šlo o pohodovou rodinnou komedií ze vším všudy. Pokračování zpočátku vypadá podobně - stejní herci, stejná zápletka... V průběhu se však objevuje čím dál tím víc prvoplánových klišé a film spadá do kategorie těch "rodinných-rodinných" (čti až trapně vyumělkovaných a přihraných). Vše však zachraňuje posledních několik minut (I když ty jsou taky hodně "rodinné" - nepůsobí však už tak uměle..). Není to nejhorší, filmek se dá zhlédnout, ideálně s potomky, ale nic valného nečekejte 45% (02.05.2008)

"D2: The Mighty Ducks" je v podstate skoro totožný film so svojim predchodcom. Máme tu opäť naše obľúbené decká, Emilia Esteveza a rozprávame ten istý príbeh, ktorý však teraz posunieme trošku na národnejšiu úroveň a miesto toho na sebe zapracovať je hlavnou myšlienkou nenechať sa uniesť slávou. Inak v princípe všetko ostatné zostalo skoro úplne rovnaké. Vieme od začiatku ako to dopadne, kto bude zloduchom aj cez čo všetko si naši hrdinovia prejdú. No nemôžem to vyslovene hádzať filmu na triko a negatívum, no súčasne je treba uznať, že veľmi zaujímavý film to vo výsledku nie je. Pozrieť sa to dá, no v princípe neprináša nič nové a je to len pokračovanie, ktoré existuje. Ktoré má okrem toho trošku pomalšie tempo. Ak vám to stačí, smelo do toho. Hodnotenie: C+ (28.07.2023)

Pokračovanie Migthy Ducks je viac-menej typická nastavovaná kaša s mizerným stredom, za to však príjemným nostalgickým úvodom a akčným hokejovým záverom. Scenárista si veľa práve nedal a šablónovito pozliepal dejovú osnovu prvého dielu s menšími obmenami. Výsledkom je rodinný priemer bez ktorého by sme sa určite obišli. 55% (02.11.2008)