Následky lásky

Tiež rád mlčím. Ticho niekedy povie viac, ako slová. Aj tak sú to väčšinou prázdne slová, komponované do prázdnych myšlienok od prázdnych ľudí. Úžasná montáž záberov doprevádzaná mrazivou hudbou. Síce je mrazivá, ale plná citu. Keď budete mať trpezlivosť, kúsok bezstarostnosti a dostatok dôvtipu, všetko to dá dokonalý zmysel. A bola by škoda ho neochutnať. A neužiť si ho. Plán do budúcnosti: nepodceňovať následky lásky. (31.08.2012)

Následky lásky je ten typ filmu, pri ktorom spoznávame hlavnú postavu postupne. Nevyhnutné minimum sa o ňom dozvieme na začiatku, avšak vysvetlenie jeho činov a spôsobu života prichádza omnoho neskôr. Príznačne sa podrobnosti dozvedáme z jeho úst, keď je na tom psychicky najlabilnejšie. Potom, keď už chápeme, o čom je reč, môžeme si všetko dovtedy videné spojiť a držať mu palce až do konca. Názov trochu klame, tie následky lásky treba trochu viac hľadať, film by sa mohol volať niekoľkými názvami. Napríklad Osamelý muž na elektrickom vedení. Mal som zafixované, že v dobrom talianskom filme musí byť mafia, krásne ženy, typické talianske manželstvo a futbal. V poslednom čase zisťujem, že to nemusí byť pravda, Následky lásky si vystačia bez futbalu a žena, ktorá by mohla robiť rámus, s Tittom komunikuje len krátko a cez telefón. (08.06.2014)

Uzavřený, na život rezignující intelektuál žijící ve stísněnosti pokoje jednoho švýcarského hotelu. A krásná, mladá barmanka. Nikdy jí neodpoví na pozdrav. Rafinované spojení psychologického dramatu o životní prázdnotě a stereotypu, do něhož vstoupí láska, a mafiánského motivu činí z prvního významnějšího snímku režiséra Sorrentina výtečnou podívanou. A ta kamera! /Scala 5. 8. 2014 (21.08.2014)

Tak jsem viděl poprvé nějaký film od oceňovaného a respektovaného italského režiséra Sorrentina. Neodvážím se hned vyrukovat s názorem, že je současně velmi přeceňovaný, k tomu potřebuji vidět hlavně Velkou nádheru a srovnat ji s Honem. V tomto případě se jedná o klubový snímek, pomalu plynoucí, s poměrně slušnou atmosférou a přiznám se, že jsem byl docela napjatý, jaká další tajemství nám hlavní hrdina vyjeví. Toni Servillo si celý film vystačí se "stone face" výrazem, dumal jsem nad tím, zda se aspoň jednou usměje, což se přece jen alespoň v závěru jednou povedlo. Zajímavě působí ty "akční" vsuvky s našlapanou hudbou, jako by Sorrentino věděl, že divák klimbá nebo stejně jako Titto je pohroužen do svých myšlenek a schválně jej chce z tohoto stavu vytrhnout, aby se zase věnoval jeho filmu. Je to mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a dnes nemám rozdavačnou náladu. (02.05.2014)

Sorrentino mě zklamal Velkou nádherou a nadchnul Mladým papežem. Můj třetí pokus s ním skončil zoufalou nudou. Nedokážu ocenit bloudivou kameru po chladných ulicích města a čistě neosobním hotelu, když hlavní hrdina je postava, která jen přežívá zakletá ve svých rituálech a úzce vymezeném prostoru. Postupné odkrývání střípků jeho minulého života, když ještě žil a ne jenom přežíval, mě ničím nedokázalo vtáhnout. Nesympatický, unuděný muž ve mě nevzbudil žádné pocity než jen touhu, ať už tahle bezdějová záležitost konečně skončí. (14.05.2018)