Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Juraj GalvánekHrajú:
Pavel Liška, Jan Tříska, Aňa Geislerová, Martin Huba, Jaroslav Dušek, Pavel Nový, Stanislav Dančiak, Jiří Krytinář, Helena Anýžová, Kateřina Růžičková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Festivalovými vavříny ověnčená alegorie současného světa na motivy povídek E. A. Poea ve fantaskním obraze režiséra Jana Švankmajera. Podle vlastního scénáře natočil výtvarník, scenárista a režisér Jan Švankmajer film Šílení, který označuje za „filozofický horor“ a je opět kombinací hraného filmu s animovanými pasážemi. Tématem jsou absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace. Scénář volně vychází z motivů dvou povídek E. A. Poea: „Zaživa pohřben“ a „Šílený psychiatr“. Tyto motivy jsou skloubeny v samostatný děj, který s uvedenými povídkami nesouvisí. Jednou z hlavních postav je Markýz. Tato postava je inspirovaná markýzem de Sade. „Ve scénáři jsem použil některé autentické texty de Sada. Je to film hraný, animace je použita jen skromně ve snech. I když se děj filmu zdánlivě odehrává začátkem 19. století ve Francii, je plný anachronismů a reálií dneška, protože tento film je alegorií současného světa. A blázinec je jeho výstižnou kulisou,“ říká Jan Švankmajer. (Česká televize)
(viac)Recenzie (292)
Po dějové stránce byl film velice dobrý, i když náročný divák asi moc nepochopí tvorbu režiséra. Jde o dílo, které se na českém filmovém plátně nikdy před tím neobjevilo. Odkrývání jednotlivých postav je famózní a neustálé zvraty znejistí diváka tak, že brzo přestane rozlišovat, kdo je blázen a kdo normální. Jde o celkem kontroverzní dílo a já mu nechci přehnaně lichotit ani ho poškodit. Proto budu hodnotit svůj dojem. Jelikož je to první film, který jsem od tohoto režiséra viděl a občas jsem se v ději ztratil, dávám hodnocení 70%. ()
Obdiv ke krátkým animovaným filmům Jana Švankmajera předurčil, abych se s každým novým celovečerním a hraným filmem jeho tvorbě stále více vzdaloval. S tímto předsudkem jsem na Šílení čekal. Před projekcí producent (!) začal několika klišé, kterými diváky poučil, že "o filmech se nemluví, na filmy se dívá" a skutečně toho mnoho nepověděl, nicméně nezapomněl diváky dvakrát neskromně upozornit, že "film není jednoduchý, tedy ať je divák bedlivý". Však také režisér v úvodní sekvenci film sám představuje, pohovoří o inspiraci, nabízí orientaci. Film samotný nevybočuje ani neposunuje jeho tvorbu, přesto nelze mluvit o režisérově (předpokládané) vyčerpanosti. Animované variace s masem a dalšími pochutinami (B. Glaser), jsou však již vzhledem k jejich četnosti v předchozích filmech zoufale neobjevné a fungují jen jako vizuální dějové předěly zvyšující napětí, výtvarně nudí. Stylizace Pavla Lišky, oblepeného všemožnými nálepkami jeho předchozích postav, zatížena jeho typicky nesrozumitelnou artikulací a nedramatickou deklamací, svým (programovým?) naturalismem narušuje jinak sourodý herecký tým Martina Huby, Jaroslava Duška a zvláště (herecky) vyzrálého Jana Třísky. Především de Sade, který Třískou promlouvá provokativními monology, dovršenými obřady rozkoše, nenormálnosti a výsměchu křesťanství, je hlavním aktérem obrazu společnosti, kde šílené léčí šílenci nebo lékaři ještě šílenější a Foucaultovy Dějiny šílenství ještě zdaleka nejsou (a nemohou být) uzavřeny. ()
První setkání se Švankmajerovým celovečerákem jsem si představoval trochu jinak. Cením velmi pozoruhodný rukopis, protože je naprosto nezaměnitelný. Tak jako tak, říkal jsem si, že Šílení by mi mohli námětem sednout, ale byl to zážitek hodně na střídačku, kdy zajímavé momenty posléze zmutovaly do nezáživného vyústění. Příběh je naprosto fantasmagorický a bizarní, což rád vyhledávám, ale tady mi to zkrátka nefungovalo. Je v tom plno podobenství a alegorického vyjádření, ale vůbec jsem neměl chuť v tom něco objevovat. Nevadí, možná tím ideálním bude jiný kousek od veleváženého pana Švankmajera. Za zmínku snad stojí jen Jan Tříska, který všechny strká s přehledem do kapsy. Liška mi tady vyloženě vadil a příjde mi, že jako herec působí výrazem pořád stejně. Jsou filmy, kde mě baví, ale zde to vyznívá jaksi hodně komicky. ()
Tak nedělal bych z toho zas nějakou bombu, je to "jen" velmi nadprůměrný český film. Líbila se mi Poeovsko-současno-šílená atmosféra a herecké výkony (kdosi tu psal, že se mu nelíbila Geislerová, mě se spíš nelíbil Liška, jinak všichni ostatní skvělí.) Není to nic převratně filozofického, přišlo mi to docela polopaticky vysvětleno, žádný hlavolam. Pointa dle mne (kdo nechce ať nečte dál): Svět je přirovnáván k blázinci, pokud je blázinec veden příliš volně (anarchie) je z toho nakonec jeden velký zvrácený bordel, pokud je naopak veden příliš pevnou rukou, chodíme jenom do kolečka, dohlížejí na nás týpci s pendrekama a když zlobíme, odejmou nám "za odměnu" další část těla. V obou takových "zřízeních" zůstane kurva kurvou. Ono "maso" je člověk - tu se vláčí morálním bahnem, tu je mlýnkem mlet na masové červíky (podobnost s The Wall čistě náhodná?) - nakonec je masíčko vždy označkováno, zabaleno (do svěrací kazajky) a uloženo do regálu supermarketu... 8/10 PS: druhé shlédnutí lepší!!! 8,5/10 ()
když jsem tenhle film viděl poprvé, neměl jsem ponětí o Poeovi, nebo de Sadeovi (taj jména se snad ani skloňovat nedají), ale už tehdy mě film neskutečně pohltil, byl to jeden z mála filmů, kde jsem jenom konsternovaně seděl a pozoroval názvu filmu věrnou atmosféru snímku, ale přesto jsou to pro mne jenom 4*, možná kvůli tomu, že jsem tehdy ne zcela porozuměj Švankmajerovu jazyku, možná kvůli něčemu jinému, snad si v nejbližší době dám další projekci ()
Galéria (13)
Fotka © Warner Bros. ČR
Zaujímavosti (10)
- Režisérova manželka Eva Švankmajerová, ktorá sa výtvarnícky podieľala na filme, zomrela mesiac pred premiérou. (Raccoon.city)
- „Scénář v podobě literární předlohy existuje již od 70. roku. Na přípravě jsme začali pracovat na konci roku 1999, hned po dokončení Otesánka. U projektů Jana Švankmajera je tato dlouhá příprava běžná. Vybírají se motivy, diskutujeme o hercích, Jan Švankmajer průběžně pracuje na scénáři a dáváme dohromady finance,“ řekl Jaromír Kallista. (Zdroj: Česká televize)
- Blázinec se nacházel na zámku Velké Březno. Filmovalo se i na hradě Lipnice nad Sázavou. (M.B)
Reklama