Štěstí

Pokud hodně moc přivřu obě oči, možná bych se nakonec i nechal slyšet, že se v Česku každý rok objeví alespoň jedno parádní osudové drama. Roku 2005 o sobě dal razantně vědět Bohdan Sláma, když takto natočil depresivní Štěstí (best kontrast ever). A když píšu depresivní, myslím to naprosto smrtelně vážně. Během dialogů mezi Liškou, Vilhelmovou a Geislerovou s vlastními úsměvy na tváři nepočítejte - v žádném případě. Láska bolí. Fest. (08.01.2014)

Poctivě český, realistický příběh, který věrohodně zpracovává klasické téma filmů Bohdana Slámy. Prostředí přírody či vesnice, sociální začlenění, křehké vztahy mezi lidmi, jejich vlastní citové i životní útrapy a vyrovnávání se se sebou samým. Upřímné, opravdové a nezkreslené vylíčení trpkých životů obyčejných lidí. Skvělé charaktery postav a ryzí emoce, které na mě zapůsobily. Tradičně excelují Slámovi dvorní herci, Liška, Vilhelmová, Geislerová, Stašová a další. Souhlasím s uživatelem Vančura, který ve svém komentáři vystihl docela přesně to, jaké dojmy a myšlenky se mi při podobně skutečných filmech honí hlavou. Dokonalý protiklad oproti vší té povrchnosti, lesku, vyumělkovanosti a důrazu na módní a ostatní materialistické statky, které jsou častou náplní současné společnosti téměř ve všem, kam se podíváme. Jak často si uvědomujeme, jak zbytečně a ostudně to všechno oproti skutečným hodnotám působí...? (23.03.2008)

I po druhém zhlédnutí si za svým opovrhujícím názorem stojím - nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že ten film místy úplně absentuje scény, které by osvětlily motivace jednání postav a nesouvisle přeskakuje z jedné scény do druhé. Možná Sláma využívá styl zkratkovitého a věcného vyprávění, který jsem prostě jen nepochopil (a snímek proto celkově nedocenil), nebo je to prostě jen opravdu tak špatně napsané a natočené, jak mi to připadá. Herci jsou v tom více-méně nevinně (Vilhelmová působí velmi přirozeně, snaživý Liška je bohužel zas a znovu obsazen do role sympatického trouby atd.), ale k těm postavám jsem si díky Slámově pojetí nedokázal vytvořit žádný silnější vztah a tudíž mi bylo dost jedno, co se komu přihodí a jak skončí. A možná největší problém vidím v tom, že vlastně nevím, co tím chtěl pan režisér říci a o čem to vůbec je - o nenaplněné opravdové lásce? O tom, jaké to asi je, když se vzdáte svého snu kvůli (pochybné) povinnosti a dobrému skutku (BTW celé dění okolo Geislerové dětí mi přijde dost podivné), či se snad jen Sláma snažil poukázat, že u nás žijí i neprávem nešťastní čestní lidé (či jak to říct)? Já vážně nevím, každopádně žádná z těch dějových linií na mě nezapůsobila víc než průměrně. 50 % (28.03.2007)

Musím říct, že po dlouhé době jsem viděla perfektní český film, který svým obsazením a příběhem mě doslova ohromil. Toto silné a působivé drama bylo skvělé hlavně kvůli hlavním hercům, protože Vilhelmová, ta hrála snad jen očima a Liška byl přirozený a upřímný a hlavně díky této dvojci, která k sobě vyloženě sedla byl příběh opravdu reálný ! Silné a zarážející prostředí donutí přemejšlet nad životem, jaký je, aby sme si vážili svého ,,luxusu ". Dvojce, která k sobě nepatří podniknou obdivuhodnou oběť pro děti, které jsou ,,jen" kamarádky, která je zfetlá a nezajímá se o nikoho a začíná být schizofrení. Musím podotknout, že Geislerová to hrála skvěle, věřila jsem ji každý slovo a hrála tak důvěřivě, až byla odporná. Láska která rozrostla mezi těma dvěma, byla pochopitelná, ale na druhou stranu neměla moc vyhlídky. Sice byli chudí, ale dokázali, že dokáží být šťastní, i bez kariéry. Naprosto mě ten příběh zasáhl, skvěle zahrané, i menší role tomu dodávaly naprostou bezprostřednost a přirozenost. Celkově na mě tenhle snímek zapůsobil jako jen natočený život dvou mladých lidí, které by pro děti udělali všechno a žili vlastně jeden pro druhého. Opravdu ŠTĚSTÍ. (26.07.2009)

Asi jsem měla u tohohle filmu přehnaná očekávání... Ne, že by byl špatný, ale prostě jsem čekala o dost víc nebo možná něco trochu jiného. Dlouhých komentářů je tady spousta, takže už jenom dodám, že se mi opravdu líbili všichni herci, to, jak byl film natočený opravdu jako ze života a hlavně konec (jaký, to přece nebudu prozrazovat). Jinak je to přesně ten formát, na který slyší akademie (jak už naše, tak americká) a který mě poslední dobou začíná trochu unavovat, protože je ho v čechách tak trochu... no víc než dost. (07.04.2006)