Slnečný štát alebo hrdinovia robotníckej triedy

Nemám rád filmy slovenského režiséra Martina Šulíka. Posmešne som si ho prekrstil zo Šulíka na Šulína. Pretože točí samé kokotiny. Post hippiesácke čurácke kokotiny. Jediný jeho film, ktorým ma dokázal aspoň trocha zaujať bol snímok, ktorý zrežíroval v roku 2005. "Slnečný štát alebo hrdinovia robotníckej triedy" je dosť drsná sociálna dráma o štyroch kamarátoch, ktorí sa rozhodli, že budú spolu podnikať. No nedopadne to podľa ich očakávania. Je to neveselá realistická tragikomédia. *** (03.04.2018)

Hodnotím za 2........Typicky český dějově nesouvislý celkem úsměvný a poutavý film. Příběh je svou kvalitou téměř srovnatelný s nedávno zveřejněným snímkem ŠTĚSTÍ . Herecké obsazení téměř nenápadných herců bylo celkem slušně provedeno , jen co mi snad scházelo byl dokonalejší scénář, ketrý filmu celkem dost škodil. Takže nepromarněný čas paráda. (28.06.2006)

Takhle nějak vypadý syrová a drsná realita Ostravska. Jeden z těch lepších současných filmů. Jako komedie moc nefunguje, ale jako drama si zaslouží pozornost. Šulík si zvolil samé excelentní herce. Import slovenských herců se zdařil na jedničku. Kostelný i Martinka byli vidět v Záchranářích, kde ovšem nedostali žádný prostor pro herectví, toho se jim zde dostává habaděj. Oba jsou excelentní herci a doufám, že je uvidím v českých filmech častěji. (10.12.2006)

Když člověk dostane nečekaně výpověď a má jisté závazky k uživení vlastní rodiny, tak to není právě snadné. Čtyři typově odlišní kamarádi (s různým zázemím) se v takové situaci ocitli a ač se snaží sebevíc, další jejich osudy budou pořádně bolet. Sociální (a beznadějná) komedie Martina Šulíka sází na realistické prostředí ostravského života (včetně tamního dialektu) - ironický vhled na něj nám zprostředkovává pomocí vynikajícího hereckého obsazení. Tak kvalitního, že to za poslední roky nemá v tuzemské kinematografii obdoby. Trefně apeluje na kriminalitu, alkoholismus, pošramocené mezilidské vztahy. Šulík neždímá emoce, sází na přirozenost, syrově rozehrává další osudy (i když té chudoby a zoufalství je na jeden film až moc) a neuhýbá zásadním otázkám. (25.08.2006)

Tvorba Martina Šulíka patří s těch porevolučních k těm zdaleka nejsympatičtějším. Od citlivého Slováka lze vycítit upřímnou snahu, on žádné umělé stereotypy nevytváří, byť se konkrétně zde nechává inspirovat tou nejtradičnější realitou prost vzruchu a vizuální představivosti. To dobré ale je, že k těm opakujícím se tragikomickým formulkám od převažující většiny umělecky bezradných fušerů přidává i dávku nezodpovězených otázek. Žádné fňuky, ale dosti tvrdé hledání podstaty. Jeho postavy navíc skutečně dýchají životem, žádný Macháčkovský typ tvorby na tělo, věřím, že Šulík odsledoval i detaily gest od reálných osob. K tomu samotnému principu kladení dotazů - Šulík rozhodně není mudrc, všechno se rozvíjí v rovině náznaků. Ani postavy si své peripetie do závěrečných titulků nemůžou zcela vyřešit, protože to prostě nejde. Život jde dál a rázný řez je jen v pohádkách. Přesto jsem měl s posledního závěru příjemný pocit spokojenosti, minimálním prostředkem v něm Šulík lidsky a věrohodně ukázal, o co v životě jde. Pro mě osobně jedna z českých špiček. (10.05.2010)