Putá vojny

Pouta války patří k tomu absolutně nejlepšímu, co lze v žánru "válečné drama" vidět. Bohužel to však neplatí ve všech aspektech filmu, nýbrž hlavně po formální stránce, která je naprosto fenomenální. Dočkáme se prakticky dokonalého spojení dynamiky a rychlosti (Black Hawk Down) a síly a intenzity (Saving private Ryan). (27.07.2005)

Neurážela bych tento film srovnáváním s emerickým Ryanem. Pouta války také mají své mušky, mnohdy příliš tlačí na city, ale nelze jim upřít tak jednoznačný protiválečný kontext, že méně než čtyři hvězdičky dát nemohu. Škoda, že testosteron nejde odoperovat, kdyby jeho nadbytek šel léčit, nemusely by být války, z nadbytku estrogenu se takové pitomosti nedělají. (08.05.2012)

Od šikmookých by som očakával niečo viac komornejšie. Som ale rád, že sa vydali touto cestou. Cez navonok povrchné zobrazenie vojnových ukrutností sa k divákovi donáša dychberúci, dojemný a strastiplný príbeh o vzťahoch dvoch bratov, ktorých vojna mala sceliť, no osud to chcel inak. Film zanecháva asi najkvalitnejšie zobrazenie toho, čo dokáže vojna spraviť s človekom v zmene jeho správania. Nevadí, že hneď na začiatku je odhalené, ktorému osud dopraje a ktorému nie. Hercom som konečne prišiel na chuť a skvelý kasting spravil svoje. Tváre a mená sa mi nemýlili, čoho som sa vždy pred východným filmom bál. 95%. (26.09.2007)

Filosofická hloubka u válečných filmů je mi celkem putna, hlavně když mne snímek svou dramatičností a působivým zpracováním dostane do kolen. A to se Taegukgi povedlo dokonale. Jak je už u Korejců dobrým zvykem, emocemi ve filmu nešetří a vám nezbyde, než s pusou do "O" sledovat vypjaté drama dvou bratrů, jihokorejských vojáků, na pozadí velmi krutých, povětšinou zákopových bojů. Některé scény jsou neskutečně silné.. Na nelítostné souboje zoufalých vojáků na bodáky v mazlavém bahně zákopů, popravy lidí, kteří se z nedostatku jídla stali členy komunistické strany či se účastnili komunistických demonstrací, Young-shin a závěrečnou konfrontaci Jin-tae a Jin-seoka, na to jen tak nezapomenu. A že bych místy nedokázal potlačit slzy dojetí, to se mi ještě u válečného filmu nestalo. V mých očích byl vojín Ryan tímto korejským blockbusterem překonán. Král je mrtev, ať žije nový král! (25.10.2005)

Film skončil a ja som ho ešte dobrých pár hodín po pozretí nemohol dostať z hlavy. Taegukgi (alias Brotherhood of War) osobne považujem za jeden z najlepších vojenských filmov, ktoré som kedy videl a to aj napriek tomu, že ani zďaleka nedosahuje filozofickej hĺbky Coppolovej Apocalypsy, Kubrickovej Full Metal Jacket alebo Malickovej Thin Red Line. Z hľadiska kvality to vôbec nevadí, pretože snímka doslova kopíruje (v dobrom) rozprávaciu štruktúru Spielbergovho Saving Private Ryan, pričom v mojom hodnotení, ale Taegukgi Ryana prekonáva v každom smere minimálne o jeden kvalitatívny stupeň (dokonca aj v zobrazovanej krutosti vojny - to čo Spielberg ukázal v prvej dvadsaťminútovke je v Taegukgi prítomne takmer počas celého filmu). Kórejská vojna je nám priblížená na osude dvoch bratov. Čo mňa osobne potom dostalo viac ako akékoľvek dokonalé realistické podanie hrôz vojny bolo hodnoverné ukázanie čo" toto najväčšie zlo" dokáže spraviť s ľudským charakterom. Navyše tam, kde Spielberg v závere využíva postavy k silnej a patetickej národnej proklamácii, režisér Taegukgi svoje postavy neopúšťa kvôli oslave národnej hrdosti, ale ostáva koncetrovaný na ľudí a ich príbeh. Vzťah k filmovým postávam a celkový "zážitok" z filmu ako výsledok tohto postupu je potom oveľa intenzívnejši. (19.02.2005)