Pohwa sogeuro

Není to taková pecka jako Pouta války, se kterými se chtě nechtě musí srovnávat, protože jsou to jediné korejské válečné velkofilmy o korejské válce z poslední doby. Film se ale nesnaží podchytit celou korejskou válku jako Pouta, ale ukazuje "pouze" boj nějalika desítek studentů proti předvoji severokorejské armády (natočeno podle skutečnost). Technicky naprosto úžasné, ty peníze na tom jsou vidět. Scénář bohužel není zrovna to, čím by se film mohl chlubit. Tím neříkám, že by byl film nedejbože hloupí, ale nečekejte brilantně vystavěné drama antických rozměrů. 71: Into the fire je přesto velmi nadstardardní vojenský film. 9/10 (09.02.2011)

Korejských 71 debilních, kde místo Yula Brynnera stojí v čele mistr Euroasie v čumění na hrůzy války. A já se mu nedivím. Natáčení digitálními kamerami s extrémním rozlišením totiž vyžaduje od filmového štábu poměrně výrazný tlak na pilu. Technika nám sice umožňuje snímat ostře ty nejjemnější poletující smítka prachu, nemluvě o explozích, jež vymrští tisíce drobných části do vzduchu, které nejsou již rozmazanou šmouhou, ale každá z nich je plně ostrá a můžeme sledovat její trajektorii pohodlně, dokud nám délka záběru povolí, ovšem na druhou stranu je třeba počítat s nutností naprostého ultimátna po stránce maskérské, trikové, kostymérské i po stránce výpravy. Jestli v něčem film opravdu neselhává, tak je to zde. Všudypřítomný prach, špína, krvavé chlístance, obroušené zbraně, poletující střepiny, hořící vojáci a famózní exploze v dlouhých záběrech nenechávají diváka cokoli domýšlet a ačkoli se to párkrát přežene (přestylizovaná přestřelka ve vysoké trávě, až srandovní krvelačnost) oči si užijí svoje. A vlastně to i docela maskuje fakt, že za scénářem dle všeho stojí dvanáctiletý nacionalista po třídenním rychlokurzu scénáristiky, díky čemuž se film sice ohání velkou historií, ale ve výsledku proti sobě stojí doslova naskrz prostřílený protagonista na hromadě mrtvol s kulometem v ruce proti arogantnímu záporákovi v bílé uniformě, co střílí jednoruč z ruského samopalu PPSh-41. (02.10.2014)

Fuúu... ono nechce sa veľmi do toho, celkovo nie tak dávno som ázijsku filmovú kultúru veľmi nemusel. No už nejakú dobu si vyberám to naj. podľa hodnotenia tuna na CSFD a musím uznať, že som robil takpovediac chybu. 71: Into the Fire je ďalšia ukážka toho ako im to tam ide... nenudil som sa, držal som študentom palce, prekvapil nekompromisný koniec... dobré to bolo... vojnovo - akčná pecka ako sa patrí. 8/10 (01.01.2011)

Nečekal bych, že John H. Lee, po skvělém emočním dramatu Nae meori sogui jiugae (A Moment to Remember), natočí válečný film. Než jsem si ho pustil, měl jsem celkem obavy, jenže ty se rozplynuly po prvních pár scénách. Výborně natočený film, který je doprovázen podmanivým hudebním doprovodem. John prostě umí. (23.10.2010)

Na kórejský filmový a herecký prejav si treba jednoducho zvyknúť. Keď tam hrá niekto hlupáka, či naivku tak je to stopercentný hlupák a naivka. Sentimentálno romantické scény podmáznuté neskutočne romantickou hudbou sa vzápätí striedajú s efektnými výbuchmi granátov a bômb. Postrieľaní vojaci s troma - piatimi - dvanástimi guľkami v tele roztancujú na bitevnom poli tancujúc svoj posledný tanec. Telá lietajú vzduchom spolu s kusmi hliny a rozbitých múrov. Scény, za ktoré sa nemusia hanbiť ani holywoodski kaskadéri. Film natočený podľa skutočnej udalosti z čias kórejskej občianskej udalosti, kedy pár nevycvičených a neskúsených študentov čelilo niekoľkonásobnej presile severokórejských vojsk. Dej jednoduchý, Bojové scény fajnové. Milovníci vojnových filmov si asi prídu na svoje . (24.05.2015)