Hrdý Budžes

Co do zážitku ze sledování u mě případ hodně podobný one woman show s Lily Tomlin The Search for Signs of Intelligent Life in the Universe. Ze začátku (asi tak půlhodinu) jsem se často náramně bavil, Báře Hrzánové všechna čest, odehrát dvě hodiny komediální sólo na jevišti si vyžaduje spoustu nasazení a talentu... a že se jí to daří hodně úspěšně, mě přesvědčila i později, když mě opakovaně nějakou tou Helenčinou historkou nebo náhlou drobnou změnou v projevu s úsměvem upoutala, i rozesmála – i ve chvíli, co jsem už Hrdého Budžese „jen“ pro úplnost dokoukával až do konce. Věřím, že na divadle by mohl být zážitek lepší, ale inscenace jako celek mě úplně za srdce nechytla. Možná i tím, že dvě hodiny na tento typ předváděného humoru v podání jedné herečky na vesměs jeden způsob, bez aspoň špetky přítomného napětí, můžou být při sledování na obrazovce přeci jen trochu zdlouhavé a bez pocitově hluchých míst se úplně neobešly – stejně jako pár vtipů mi zrovna nesedlo. Na dvojici přihrávačů jsem si nějakou dobu musel zvykat, ale podařilo se. Náhled do dob socialismu humornou optikou dítěte není špatným exkursem a registruji, že jde již o starší inscenaci dle o pár let ještě starší předlohy, ale přeci jen už těch českých komedií s podobně parodickým nadhledem nad návraty před rok 1989 vzniklo za posledních 25–30 let tolik, že mě Hrdý Budžes v tomhle aspektu neobohatil až tak výrazně. Celkový zážitek mi vychází na mírný nadprůměr, výkonem v hlavní roli i pamětihodný, ale zřejmě se k němu již nevrátím. [65%] (17.02.2024)

Konečně jsem měl tu čest a vidět tuhle vynikající podívanou naživo. O to hůř však ale musím hodnotit tento záznam - všechno jede v šíleném tempu, kde je vtip typu (setup)(beat)(punchline), v záznamu se (beat) často úplně vystřihne - příkladem za všechny je pro mě zprasené "Prase", které naživo bylo úplně dokonalé, i když ho člověk čekal. Hektické střihy na záběry přiblížené na herce tomu vůbec nepomáhají. Je tam asi znát těch 16 let od vzniku záznamu k mému zážitku naživo. 16 let repríz, šancí vyladit vystoupení, dostat pod kůži klid a pevnou ruku při přednesu. (09.07.2019)

Nejprve jsem viděl Budžese v televizi, pak jsem na něj šel (musel jít) do divadla, pak jsem si ho ještě pouštěl ze záznamu. Geniální dílo (předloha je oproti inscenaci docela nudná), které mi konečně stravitelným způsobem přiblížilo dobu, kterou jsem (bohudík) nezažil. Žádné sentimentální žvatlaní, ale peprné dialogy, skvělá komedie a hlavně báječná Bára Hrzánová. Už zase koukám na net, kde Budžese dávají...jsem ochotný za ním jet třeba až do Ničína! (13.05.2012)

U záznamů divadelních her pravidelně usínám (s výjimkou Cimrmana samozřejmě), ale sledovat Báru Hrzánovou v Budžesovi je čistá radost. A i když se mi zdá, že jde vlastně spíš než o divadlo o převyprávění knížky, byl jsem (i díky vcelku nápadité realizaci) hodně příjemně překvapen. Ale stejně bych to celé viděl nejraději naživo. (26.06.2005)

Nejen české umění má velkou tradici v zpodobování skutečnosti jakoby dětskýma očima. Zdánlivě naivní a nezralý pohled svou bezprostředností a smyslem pro absurdní detail dokáže odhalit prvky a souvislosti, které dospělým - často i vzdělaným, poučeným, a přímo odbornicky dospělým - zrakům unikají. Nicotnost tvrdé normalizace sedmdesátých let, zoufalý pokus nomenklatur zastavit čas a vývoj, až programové znicotovování jakýchkoliv hodnot a kterékoliv kvality očima osmi- devítileté holčičky nabývá ve zvlášť silných momentech tohoto zvláštního případu divadla jednoho herce až pitoreskního rázu. Dousková s neuvěřitelnou minuciézností (tvořivě domýšlenou Hrzánovou - určitě to není "tajem") - kreslí přesvědčivou podobu krajského (okresního?) močálu výstižně nazývaného Nížínem a postihuje také řádění nižšího stupně normalizace (v tomto ohledu jakoby to byl pandán normalizačního seriálu OKRES NA SEVERU se známou Pláteníkovou úvahou o tom, že vedoucí tajemník okresního kremlu je něco jako osvícenecký absolutistický panovník). Trousit další chvalozpěvy na Thálií poprávu ověnčený výkon Hrzánové nemá smysl; spíše si pozornost zaslouží celý režijní koncept této dramatizace, zvolený způsob jeho invenčního pojednání a koncentrace až desítek odlišných prostředí i rolí na ploše neuvěřitelně malé a v neposlední řadě i zralý profesionální výkon obou spoluherců. To všechno potvrzuje starou polistopadovou pravdu, že doba, kdy kvalita se soustřeďovala především v Praze a do Prahy (něco málo zbylo i na Brno a Ostravu a opravdu spíše omylem "trošíčku trochu" na Plzeň), nenávratně minula. A že mnoho skutečné kvality se dnes najde i na regionálních, zdánlivě zcela neatraktivních scénách. Třeba v kdysi hornické a uranové a ještě předtím i zlaté a stříbrné Příbrami. (09.10.2008)