Hotel Rwanda

„Prosím vás, nedovoľte im, aby ma zabili. Sľubujem, že už nebudem Tuci.“ Až v extrémne vyhrotenej situácii sa ukáže, akí sme v skutočnosti. Tieto typy zdatných scenárov obstoja aj bez známeho kastingu, ale je potešiteľné, že tento konkrétne oslovil mená ako Cheadle, Phoenix, Reno a Nolte. Všetci podávajú výkony, ktoré zdobia filmografiu hocijakého herca na svete. Hrajú s emóciami, ktoré poznáme všetci na svete. Nemalým prekvapením je vynikajúci výkon Sophie Okonedo, ktorej sa však napriek oscarovej nominácii situáciu v nasledujúcich rokoch nepodarilo ustáť a nestala sa z nej hviezda (možno ani o to nestála, ťažko povedať). Zaujímavé je predstaviť si v titulnej úlohe Samuela L. Jacksona. ten totiž okolo filmu dlho krúžil, napokon ale účasť v ňom odmietol, vraj sa mu nepáčil scenár (wtf?). A musím dodať, že hoc mám sama fakt veľmi rád, toto je rola asi predsa len skôr pre civilnejšieho herca Cheadleovho formátu. Veľmi zaujímavé je sledovať správanie belgickej armády, ktorá sa ocitla uprostred nesmierne krvavého konfliktu, ale paradoxne nemôže zasiahnuť. Vyburcovať svet je také ťažké. (09.03.2006)

Souhlasím, že to film citově vydírající není, jen nevím, jestli je to jeho přednost. Mám dojem, že je příliš uhlazený s ohledem na tragédii, kterou se snaží zabývat. Přesně ten případ, kdy si říkám, že realita natolik předčila fikci, že je případnější spíš se podívat na nějaký dokument. To nejsilnější v pozadí jsou totiž samotná fakta a zdaleka ne film sám. Bohužel v obou směrech, chce se říct. Kéž by byl ten film syrovější a děsivější a realita nikoli. (14.03.2015)

Snímky jako Hotel Rwanda (a podobně třeba Schindlerův seznam, i když to srovnávání není nejšťastnější) nejdou hodnotit pouze jako filmy a vlastně se těžce hodnotí vůbec. Člověk se zkrátka nemůže oprostit od toho, že jde o události, které se opravdu staly, a hodnotit jen jednotlivé složky filmu nebo film sám o sobě. Ale kdybych se o to měl pokusit, vyšel by i tak Hotel Rwanda jako nadprůměrný snímek, který nezneužívá tématu k citovému vydírání a snaží se udržet odstup a líčit postavy i události co možná nejpřirozeněji. A za to si tvůrci zaslouží uznání... (22.06.2005)

,,BUĎTE BDĚLÍ, SLEDUJTE SVÝ SOUSEDY“....... /// Ve Rwandském Kigali sílí napětí. Mírová dohoda, mise UNAMIR... to všechno znáte z dokumentů. Tenhle film neřeší plukovníka Dellaireho, dobrodružné duše si taktéž neužijou mnoho sekání mačetou (trochu samozřejmě ano, ale...). O krutosti, násilí, nenávisti a šílenství se hodně mluví, a jen občas je třeba ,,mě“ přesvědčit. Tahle rekonstrukce událostí (včetně onoho rozhovoru, jestli už to je či není genocida) je zaměřená na statečnost a sílu jednotlivce. Příběh o dobrém člověku, Paulovi Rusesabagina, ve kterém s přibývajícím časem neustále přituhuje a je silnej právě ve svý lidskosti. Myslíte, že se to nemůže vrátit? No a co, ať se ten bezcennej póvl.... mámo podej mi další řízek.... ,,...ABY POSLALI POMOC, TAK V NICH MUSÍME PROBUDIT STUD“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do hotelu ,,des Mille Collines“. 2.) Sousedi na mě řvali, že mám pokácet vysoký stromy. 3.) Zjistím, že hopsání autem po Rwandský silnici není důvodem ke zpěvu do rytmu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (04.12.2011)

Z emocionálního hlediska téměř dokonalý snímek, který vychází ze skutečných událostí, které se odehrály během nechvalně proslulé genocidy v roce 1993. Výborný scénář, kvalitní obsazení a chytrá režie. Výsledkem je film, který bodoval po celém světě a kruté události ve střední Africe dokázal zprostředkovat daleko lépe než sdělovací prostředky. Jeden z nejlepších filmů posledních let. Celkový dojem: 100 %. Není to ale film, který by dokázal zprostředkovat dobrou náladu, je to tíživé svědectví o zemi, která je deformovaná svou chudobou a etnickou nenávistí. (13.06.2006)