Plynové lampy

Absolutně průhledné a předvídatelné. Jít to do kin někdy v posledních dvaceti letech, mnoho diváků by určitě čekalo v závěru nějakou "šokující" pointu. Na svou dobu však bezpochyby mimořádný počin, jenž jako psychothriller nadprůměrně funguje i dnes. Samozřejmě hlavně zásluhou ústředního hereckého dua (Boyer měl vyloženě ďábelské charisma) a parádní lehce mysteriózní (místy skoro až snové a hororové) atmosféry, vyčarované skvělou čb kamerou. 75 % (03.06.2019)

Dokonale promyšlená koncepce, která je názorným příkladem režijního a scenáristického mistrovství klasického Hollywoodu, zejména žánru noir. Motivačně neobyčejně dotažený snímek, kde oslní hlavně přesně zvolené úhly kamery, typizované herectví hlavních protagonistů nebo dusná atmosféra nejistoty, navazuje na tradici paranoidních Hitchcockových thrillerů jako Podezření nebo Ani stín podezření. Tam paradoxně hlavní zápornou roli (podobnou té Boyerové) ztvárnil Joseph Cotten, který si o rok později v Plynových lampách zahrál zapáleného detektiva. Možná sice trochu šablonovitý, ale neuvěřitelně nadčasový snímek, jehož odkrývání jednotlivých motivů a odhalování perfekcionistické dějové výstavby mi činilo nebývalé potěšení. Nehledě na to, že je to prvotřídní psychothriller, i po skoro sedmdesáti letech. (29.05.2012)

Klasický mysteriózny filmík, ktorý stavia na atmosfére a trochu aj na napätí. Hlavne teda v závere. Od trileru to má ale trochu ďaleko. Atmosféra viktoriánskeho Londýna je výborne zvládnutá, rovnako ako mne doteraz neznámy Boyer, na ktorom síce nestojí celý film, ale dáva mu kvalitnú nadstavbu. Jeho presvedčovacie metódy a poskakovanie do kontrastných emócii je skvelo zvládnuté. A ešte k tomu jeho nepríliš dobrá angličtina - až tu sa dozvedám, že je to rodený Francúz. Bergmanová rolu pološialenej, ale krásnej mladej ženy zváda, takže celková spokojnosť. (26.10.2018)

Viděno v kině, kde mohly na velkém plátně vyniknout všechny kvality tohoto skvělého snímku. Výtečná je kamera, scénář i herecké obsazení: Ingrid Bergman je tady kouzelná a Charles Boyer - který mi mimochodem strašně připomínal Michaela Caina za mlada - zcela famózní. Vysvětlení Gregoryho motivace mi ovšem přišlo poněkud překomplikované a moje mírná rozladěnost s celkovým rozuzlením je hlavním důvodem, proč nakonec nehodnotím plným počtem. (29.04.2012)

Vypočítavé pohledy a lživá obvinění Charlese Boyera rozkládající příčetnost Ingrid Bergmanové na bezmocné kousíčky jsou největší devizou Plynových lamp. Konstantní psychický nátlak na ženskou hrdinku je do filmu převeden vykreslením zprvu bezvýznamných drobností každodenního života, které se postupně rozvinou v cílevědomou cestu do světa šílenství. Kdybych sestavoval žebříček největších (promiňte mi to označení) hajzlů filmového plátna, tenhle by byl hodně blízko první příčce. (16.01.2013)