Plynové lampy

Světoznámý klasik na režisérském poli, výteční herci, spousta oscarových nominací a příběh patřící k žánru, zemi i období, které mám ráda, to přece nemohlo dopadnout špatně. A také že ne. Nejvíce si na Plynových lampách cením ponuré, temné a dechberoucí atmosféry, jež panovala takřka od začátku do konce i přesto, že jsem velice brzy odhadla, zač je toho loket. Chování postav sice bylo v několika chvílích mírně překvapivé a ne úplně logické, ale všechny tyto drobné výtky přebijí herecké výkony, pevná režie a hlavně ona atmosféra. (17.12.2013)

Na Gaslightu se zub času projevil neskutečným způsobem. Atmosféra je sice ukrutně Hitchcockovoská a někdy dokonce i brilantnější, ale nesmírně přehrávající Bergmanová a nesympatické vedlejší postavy kazí celkový dojem velkou měrou. Charles Boyer mi lezl na nervy možná ještě víc, než Ingrid, ke které si stále nemůžu najít cestu. Příběh je průhledný jak igelit, do kterého si balím svačinu. Od naprostého začátku je jasné, kdo kde s kým a jak to dopadne. Celé to zachraňuje Joseph Cotten, u kterého jsem v žádném filmu neviděl špatný výkon, hraje výborně, avšak na scéně se objevuje zřídka. (03.03.2009)

Upřený pohled Charlese Boyera nahání hrůzu ještě po dlouhých desetiletích a to jsem si myslela, že se nikdo netváří vražedněji než má mladší sourozenkyně, když některému jejímu nápadníkovi líčím, jak jsem ji krmila a přebalovala. Takhle má vypadat promyšlené deptání postav i diváka, milí autoři hororů. Vaše purpurové řeky z rozervaných hrdel jsou ve srovnání s nálezem hodinek v kabelce k smíchu. (08.03.2008)

Dobré, ale bohužel, tento thriller dle mě postrádá jakoukoli atmosféru a jakékoli napětí. Čestnou výjimkou je samozřejmě opět překrásná Ingrid Bergman, jejíž zde kritizované přehrávání je naopak na místě - aspoň já tedy neznám moc odlišných způsobů vyjádření emocí. Když shrnu své představy o tom, jak by měl labilní člověk vypadat, musím uznat, že Ingrid je ve své roli doopravdy přesvědčivá. Postupný vývoj její postavy situaci zachraňuje (v závěru jsem se o ni opravdu bál), nicméně Cukor není Hitchcock a pokus o napětí mu zde nevyšel. A děj? Jednou z charakteristik filmu je, že v podstatě vše známe po chvíli, což by mi mohlo sednout, ale zde tomu tak není. Jenom průměrné hodnocení, které se dá ale vysvětlit tak, že film má svůj původ v divadle (podobně mi nesedla už Vražda na objednávku od samotného Hitche). (26.04.2009)

Tak do takého domu s prekliatou minulosťou a temnou atmosférou ani na krok... Dusivý psychohoror, ktorý mi pripomenul z domácej tvorby Vlčí jámu a Neviditelného. Od prvého negatívneho momentu (vytrhnutie listu z ruky Pauly) som vytušil, kto sa za vinou strašidelnej histórie bytu na londýnskom námestí skrýva. Aj napriek tejto predvídateľnosti a pomerne optimistickému záveru to bola skvostná podívaná od viuzálu, hudbu cez herecké výkony až po scenár, ktorý vyvrcholil pomerne silným dialógom s výmenou "rolí" manipulujúceho šialenca a ovládaného medzi Gregorym a Paulou. Ďalšia špička amerického noiru 40. rokov spolu s The Lost Weekend od Billyho Wildera. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (06.07.2018)