Plynové lampy

Strhující psychologický thriller s vynikající atmosférou a nádherným herectvím. Psychologické týrání ženy vlastním manželem, který jí se zvráceným potěšením dohání až k šílenství. Prohnaný zloděj a vrah je důmyslný ve své vytrvalosti, se kterou čeká na vhodný okamžik, aby se pokusil zmocnit své kořisti. Průběh filmu s jeho atmosférou je strhující ve své proměně osobnosti v lidskou trosku a ve svém postupném pomalém odkrývání skutečného stavu věcí. Pianista Gregory Anton (skvělý Charles Boyer) je sadista lidské duše, trpělivý ve svém čekání na svou šanci a zároveň nedočkavý při cestě za svým cílem. Zvrhle si užívá vyvíjeného a zvyšovaného psychického tlaku na svou manželku, se kterou manipuluje s důmyslnou zručností. Dědička velké operní pěvkyně Paula Alquist, později Anton (dobrá Ingrid Bergman, jako malá Terry Moore) se pod velkým tlakem svého manžela postupně mění v lidskou trosku s pošramocenými nervy, nízkým sebevědomím a velkou pochybností o realitě a svém zdravém rozumu. Je mu vydána, aby z ní po kouskách odřezával další a další kousek lidské duše a důstojnosti, aby byla neustále ponižována a uváděna v mylnou představu o svém konání. Z dalších rolí: asistent Scotland Yardu Brian Cameron (Joseph Cotten), odhalující pravý stav skutečností v rodině Antonových a rozkrývající starý zločin a vraždu, stará slečna Bessie Thwaites (Dame May Whitty), zvědavá a vlezle neodbytná osoba, hubatá služka Nancy (Angela Lansbury), poslouchající svého pána, nahluchlá kuchařka Elizabeth (Barbara Everest), pěvecký učitel Maestro Guardi (Emil Rameau), a strážník Williams (Tom Stevenson), pomáhající při chytání zločince. Úchvatné, strhující, působivé, zneklidňující, destruktivní, bouřlivé, temné. Vynikající dílo divadelního rázu. (07.09.2012)

Neobyčejně silný zážitek i při opakovaném vidění. Psychothrillerů o ženách ohrožovaných manžely jsou mraky, ale tento má tak mimořádné herecké výkony, že na něj nezapomenete do smrti. Charles Boyer trýzní Ingrid Bergmanovou tak rafinovaně, že si to ta nebožačka ani neuvědomuje. Když jsou otočeni směrem od sebe, vidíme Boyerovu pravou tvář, ale když se střetnou pohledy, je to úplně jiný člověk. Změna, jaké dosáhl pouhým pohledem, jako když přeblikne semafor. No a když vidíte, jak nehne brvou a metodicky Bergmanové lže, sugeruje jí, že se zbláznila a každé její doutnající podezření típne hned v zárodku protiútokem, působí vlastně sadističtěji, než kdyby ji například zavřel ve sklepě a chodil ji tam mlátit pohrabáčem. Spolu s Psychem absolutní špička žánru. 100% (30.11.2006)

Začiatok konca manželského vzťahu spočíva niekedy v pocite nenormálnosti z konania druhého partnera. Čo však zapríčiní, že sa z miláčika a partnera údajne na celý život postupne stáva nesvojprávny magor ? Skvelé rozpracovanie tejto témy v strhujúcej detektívnej dráme o manipulácii s psychikou, obsahuje príťažlivý prvok tajomna. Divácky zážitok umocňuje nielen herecký výkon Ingrid Bergmanovej v úlohe milujúcej manželky, ktorá sa teší na to, že opustený dom, na ktorom leží tieň vraždy z minulosti opäť ožije bohatým spoločenským životom. Pôsobivé londýnske lokácie a priliehavé kostýmy vhodne evokujú edwardiánske obdobie. Určitá predpovedateľnosť vyústenia drámy trochu zatienila vyššiespomenuté pozitíva. Pozn. Občas možno zhliadnuť dodatočne kolorovanú verziu, pre vychutnanie si pôvodného autorského zámeru ale odporúčam uprednostniť pôvodnú čiernobielu. (13.07.2005)

Na Gaslightu se zub času projevil neskutečným způsobem. Atmosféra je sice ukrutně Hitchcockovoská a někdy dokonce i brilantnější, ale nesmírně přehrávající Bergmanová a nesympatické vedlejší postavy kazí celkový dojem velkou měrou. Charles Boyer mi lezl na nervy možná ještě víc, než Ingrid, ke které si stále nemůžu najít cestu. Příběh je průhledný jak igelit, do kterého si balím svačinu. Od naprostého začátku je jasné, kdo kde s kým a jak to dopadne. Celé to zachraňuje Joseph Cotten, u kterého jsem v žádném filmu neviděl špatný výkon, hraje výborně, avšak na scéně se objevuje zřídka. (03.03.2009)

Výborný psychothriler, který zaujme především svou působivou atmosférou a perfektním výkonem Ingrid Bergman. Na kvalitě také přidává gradující napětí a celková pochmurná syrovost snímku. Zážitek bohužel kazí oprsklá Angela Lansbury, která už tenkrát měla podstoupit plastiku svého opičího ksichtu. 80% (14.03.2011)