Plynové lampy

Teď, skoro už po třičtvrtě století, by asi po Ingrid Bergmanové požadoval jiné ztvárnění hlavní hrdinky. Nicméně i tak jde o velice dobrou detektivku, zahrnující nátlakovou či vyděračskou metodu, která se v manželstvích objevuje poměrně často, a které přijít na kloub je obtížnější, než když jsou ve hře pouze šperky, byť nedozírné ceny. Není třeba krást brože nebo kapesní hodinky, to dovede každý zloděj, ale správně se rozhořčit, když se rozlije káva na ubrus, v správnou chvíli není nakrájená mrkev do polévky a podobně. Přitom jen málokdy se objeví Joseph Cotten a řekne, jak se věci skutečně mají. Člevěk na to musí přijít sám a zachovat se jak umí. (17.02.2019)

Na Gaslightu se zub času projevil neskutečným způsobem. Atmosféra je sice ukrutně Hitchcockovoská a někdy dokonce i brilantnější, ale nesmírně přehrávající Bergmanová a nesympatické vedlejší postavy kazí celkový dojem velkou měrou. Charles Boyer mi lezl na nervy možná ještě víc, než Ingrid, ke které si stále nemůžu najít cestu. Příběh je průhledný jak igelit, do kterého si balím svačinu. Od naprostého začátku je jasné, kdo kde s kým a jak to dopadne. Celé to zachraňuje Joseph Cotten, u kterého jsem v žádném filmu neviděl špatný výkon, hraje výborně, avšak na scéně se objevuje zřídka. (03.03.2009)

Ingrid Bergman je klasa a já na Plynových lampách jednoduše nenacházím jediné chybky. Strhující příběh se skvělým rozuzlením mě nenechal ani na chvilku vydechnout a ta stylovost z tohoto počinu dolsova dýchá - rok vzniku dělá evidentně svoje. Dvě hodiny tak nakonec utekly jako voda. Mráz běžící po zádech je mi zaručen vždy, když si na Plynové lampy jen vzpomenu. Výsledek? Tento naprosto nepochopitelně opomíjený klenot doporučuji každému - ten se zkrátka nemůže nelíbit :) (A kdo poznal bez čtení titulků Jessicu Fletcherovou, nechť si napíše plus.) (24.04.2012)

Neobyčejně silný zážitek i při opakovaném vidění. Psychothrillerů o ženách ohrožovaných manžely jsou mraky, ale tento má tak mimořádné herecké výkony, že na něj nezapomenete do smrti. Charles Boyer trýzní Ingrid Bergmanovou tak rafinovaně, že si to ta nebožačka ani neuvědomuje. Když jsou otočeni směrem od sebe, vidíme Boyerovu pravou tvář, ale když se střetnou pohledy, je to úplně jiný člověk. Změna, jaké dosáhl pouhým pohledem, jako když přeblikne semafor. No a když vidíte, jak nehne brvou a metodicky Bergmanové lže, sugeruje jí, že se zbláznila a každé její doutnající podezření típne hned v zárodku protiútokem, působí vlastně sadističtěji, než kdyby ji například zavřel ve sklepě a chodil ji tam mlátit pohrabáčem. Spolu s Psychem absolutní špička žánru. 100% (30.11.2006)

Výborná Bergmanová a především výborný Boyer. Role téměř šílené ženy se dá uchopit lehce, ale u Boyera jsem si všiml něčeho zvláštního. Po tomhle filmu toho herce nenávidím a to jsem prosím pěkně žádný jiný film s ním neviděl! Tomu se říká herecké umění. Jinak film samotný je takový malý klenot. Vsadím se, že si ani pět minut před koncem nebudete jisti, kdo je vlastně blázen a kdo je úplně normální. Kdo chce koho zabít, kdo koho okrást a kdo má ty nejčistší úmysly. Myslím, že by to fungovalo i v současném filmu. O filmu více než šedesát let starém ani nemluvě. (23.07.2006)