Deň po

War... war never changes… I přes šmírácký televizní vizuál nadmíru atmosférická chuťovečka. Nápaditě artistní zachycení nukleární detonace má sice své kouzlo, ale klidně bych si dal moderní remake s odlupujícím se masem v atomovém CGI pekle. A dost mě iritoval Mahoney, respektive Newton Crosby, v takhle vážném dramatu jsem mu toho obětavého mladíka moc nebaštil. Podobně mohlo vypadat Jericho, kdyby jeho tvůrci nebyli vypatlaní kreténi. Sháním dozimetr a pomalu se chystám na Vlákna. (22.10.2013)

Pôsobivo spracovaný film, predkladajúci divákovi víziu atomového holokaustu na Zemi. Konflikt svetových mocností, ktoré vlastnia jadrový arzenál, môže vypadať presne takto. Ja len dúfam, že si to nikdy neoverím v reálnom živote. Keď začnú vybuchovať atómové bomby je koniec všetkému. A pre tých čo prežijú bude "deň potom" len beznádejným peklom. To je posolstvo tohto film. Peace! **** (11.02.2008)

Neuvěřitelně depresivní a sugestivní film. Pokud trpíte utkvělou představou konce světa nebo se obáváte jaderný války, tak na to radši vůbec nekoukejte. Pokud máte blbou náladu, tenhle film vám jí nezvedne. Musíme jenom doufat, že v reálu se to nestane a pokud ano, tak věřím, že by to bylo nějak takhle.85% (07.07.2016)

Den poté byl jednou z největších událostí v americké televizi. Málokdy se na obrazovkách objeví tak nekompromisně intenzivní televizní film, který by vyděsil tolik diváků. Podíl na tom má ale částečně i to, jakým způsobem byl film tehdy v televizi prezentován. Již několik měsíců před vysíláním připravovala televize diváky na to, že uvidí něco zásadního. Film po scéně jaderného útoku neobsahoval žádné reklamy, po jeho vysílání ho doprovázely diskuze o tom, co diváci právě viděli, a vedle toho televize zřídila horké linky s připravenými poradci. Podstatně sugestivnější zážitek o jaderné hrozbě je nicméně o rok novější britský kvazidokumentární televizní film Threads. (16.07.2003)

Katastrofický film na téma jaderné války mezi USA a SSSR resp. NATO a státy Varšavské smlouvy představuje velmi silné téma. Musím říci, že moje velké očekávání z tohoto filmu se nenaplnilo. Nedočkal jsem se ani věrohodného znázornění války ani precizní ukázky toho, jaký má válka strašný vliv na psychiku lidí. Triky použité při znázornění nukleární katastrofy mi přijdou i na tehdejší dobu slabé. Aby tento nedostatek tvůrci kompenzovali, sáhli dokonce v některých záběrech po autentických záznamech jaderných testů z 50. let prováděných v Pacifiku (nejznámější Castle Bravo) a zamíchali to všechno dohromady. Než takhle špatně, tak raději apokalypsu vůbec nezobrazovat. Ve filmu se objeví i banální chyba, kdy je jedna část pole (blíže kamery) zasažená spadem radioaktivního popela, zatímco druhá není. Než se snažit o výpravný snímek, na který nemám, lepší raději jít cestou zobrazení následků a příběhů postav. Je tu náznak nebo jakýsi pokus jít touto cestou, ale opět bez výsledku. Ač jsem se velmi snažil, nebyl jsem schopen hlavním postavám uvěřit jejich chování. Všechno je to příliš strojené. I jednoduché scény davové paniky jsou až příliš poklidné. Nedovedu si ani představit ten chaos, který by nastal bez větší účasti bezpečnostních složek. I přes všechny neduhy jsem rád, že film na toto téma vzniknul. Domnívám se, že jeden z hlavních důvodů, proč nedošlo k válce mezi USA a SSSR, je právě v existenci jaderných zbraní. Naštěstí i zeleným mozkům došlo, že nukleární válku nelze vyhrát. 40% (27.10.2010)