Hrát z listu
Impromptu
Réžia:
James LapineScenár:
Sarah KernochanKamera:
Bruno de KeyzerHrajú:
Judy Davis, Hugh Grant, Mandy Patinkin, Bernadette Peters, Julian Sands, Ralph Brown, Georges Corraface, Anton Rodgers, Emma Thompson, Anna Massey (viac)Obsahy(2)
Kdo není milován, je sám i uprostřed davu... Nejprve jí učarovala jeho hudba. A pak on sám, tak jiný než všichni, kteří se jí dosud dvořili a s nimiž žila: křehký, slabý, zranitelný. Nebyla zvyklá, že by musela o přízeň mužů bojovat. A těžko se smiřovala s tím, že se jí některý dokonce vyhýbá a utíká před ní. Nebylo to ovšem tak nepochopitelné. Žena ve své době jedna z nejznámějších na světě, žena oblékající mužský oděv, kouřící dýmku, proslavená svými skandálními romány a ještě skandálnějším sexuálním životem musela jemnému, neduživému skladateli nahánět přímo hrůzu. Možná že nebylo psáno ve hvězdách, že se ti dva mají nakonec sblížit. Spisovatelka George Sandová, vlastním jménem Amandine Lucie Aurore baronka Dudevantová, však nebyla z žen, které se tak snadno vzdávají. Příběh zrodu milostného vztahu mezi slavnou francouzskou spisovatelkou George Sandovou a největším polským hudebním skladatelem Fryderykem Chopinem je zasazen do přelomu první a druhé poloviny třicátých let předminulého století. Popisuje zřídka vídaný zrod vztahu: mužsky se šatící ženu-matku v již značně zralém věku, která dobývá mladého, těžce nemocného muže všemi zbraněmi, jimiž disponuje: na prvním místě jsou to intelekt a ráznost, teprve později i přirozená ženská slabost. Láska dvou uměleckých velikánů, emancipační rozměr revolty nezkrotné baronesy i odvaha, kterou prokázala při dobývání svého budoucího partnera, zaujme silným emocionálním nábojem. V rolích dvou protagonistů této nevšední love story excelují Judy Davisová a Hugh Grant. (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
Průměrný film, kterému dávám 4 hvězdičky jen proto, že mě bavilo sledovat mladého Granta, Patinkina , Thompsonovou a další. Nijak to nevybočuje s průměru, ani hudbením doprovodem ani exteriéry. Mám ráda historické filmy, zvlášť natočené podle některých doložených fakt. A taky se mi dneska hodil happy end. Dneska 4 jinak 3. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,076,211║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Milostný vztah mezi George Sand a Fryderikem Chopinem zřejmě ještě zůstává v povědomí evropské kulturní veřejnosti; avšak s tím, jak mizí do nenávratna historie předminulého století a její paradigmata, v tomto kontextu zejména poetiky a estetické koncepce, upadá i zájem o život umělců, jejichž díla minimálně v případě Aurory Dudevantové jednoznačně nedokázala překonat černou díru času. Tento film, pokud vím, se poprvé obírá jednou z evropských lásek, jíž tento vztah nepochybně byl a zůstává. Ačkoliv není možné muvit o neúspěchu, je po jeho zhlédnutí zřejmé, že autorům se přes vynaloženou snahu nepodařilo prolomit průměr a prvoplánové ulpívání na dostupných pramenech. Situace hereckých protagonistů (snad s jistou výjimkou Emmy Thompsonové a zejména Judy Davisové, která ztělesnila Sanda) tímto limitem byla vymezena až příliš jednoznačně. Nevychválit ovšem neznamená zatratit. Příběh lásky dvou nesporných velikánů, emancipační rozměr revolty nezkrotné baronesy i způsob a odvaha až neženská, kterou prokázala při dobývání svého budoucího partnera, stigmatizovaného tuberkulózou, jíž dokázal relativně dlouho vzdorovat, zaujmou i dnes. V mezích slušně zpracovaného dokumentu. ()
Všetko, čo sa odohráva medzi rokmi 1820-1840 je už vopred môjmu srdcu drahé, takže musím zvádzať vnútorný boj, aby som zostal objektívny. Pri Impromptu som žiadny zvláštny boj zvádzať nemusel, boli tam všetky cnosti všetkých filmových profesií (a malými necnosťami sa mi nechce zaoberať). To, že ide o nadpriemernú historickú romantickú komédiu, je snáď zrejmé každému, zvlášť ak si uvedomí, čo znamená v hudbe slovo impromptu a či jeho filmová analógia ho dostatočne vystihuje. Hugh Grant je sladký presne tak, ako to od neho očakávajú jeho obdivovateľky/lia. Judy Davis je fantastická herečka, ale výzorovo ani svojím špecifickým herectvom mi na George Sandovú absolútne nesedí. Niekto zvlášť osvietený usúdil, že predstaviteľku emancipovanej Sandovej nevyhnutne musí hrať žena so živelným a mierne psychopatizujúcim hereckým prejavom. Nevyhnutne nie. Sandová bola ženská ako každá iná, iba občas vytiahla fajku a nohavice, lebo sa narodila o sto rokov skôr ako mala (a zrejme ju to hrozne štvalo). ()
Místy i vtipné (ovšem zase ne k popukání), místy docela hezká kamera (to "divadelní" představení například), ovšem celkově je děj dost nudný a herecké výkony vcelku nezajímavé. Neurazí, nepřekvapí, neuhrane... ()
Průměrný životopisný snímek, který ale potěší hned několika věcmi. Především maličkostmi, jež zapůsobí hlavně na lidi, co o Chopinovi a lidech kolem něj něco ví - třeba když po větě "Dobře, dám vám minutu!" si Chopin sedne ke klavíru a začne hrát Minutový valčík. Dále mě potěšilo věrné převedění. Ference Liszta jsem poznal ještě než se představil, Chopin byl také docela přesný a stejně tak další postavy. A poslední co mě potěšilo (i když za to tvůrci vlastně až tak moc nemůžou) je geniální Chopinova hudba. A vůbec fakt, že se jeho příběhem někdo rozhodl zabývat, protože místy je na co se koukat. A je pěkné mít většinu géniů té doby takhle hezky vedle sebe, i když jen zahráné někým jiným. Škoda sladkého romantického konce; ve skutečnosti osudová láska Sandové a Chopina končila psychickým terorem hlavně ze strany Sandové (nutila Fryderika, aby se účastnil veřejných čtení, kde ho před všemi znemožňovala). To by teprv bylo pokoukání.. ()
"Miluji vroucně, výlučně a vytrvale." George Sandová ()
Příšerný Hugh Grant a téměř nesnesitelná Judy Davis. Ještě že to zachránila hudba a děti se svými vylomeninami. ()
Asi bych přivítala, kdyby se film více soustředil na mužské umělce a méně na ženy, které mi byly všechny nesympatické. Jak Liszt, tak Delacroix a hlavně Musset byli skvělí. ()
H.Grant jako F.Chopin, J.Davisová jako G.Sandová, M.Patinkin jako A. de Musset (nejsympatičtější postava), J.Sands jako F.Liszt a E.Thompsonová jako šlechtična, která díky těmto umělcům vystřízliví z mecenášství. Nečekaně příjemný film s odpovídajícím hudebním (klavírním) doprovodem. ()
Zdá se (i když možná jen mně), že jejich vztah byl nerovný jen zdánlivě - pokud snímek věrně zachytil charakteristické povahové rysy každého z nich, museli se báječně doplňovat. Příběh bez oka mrknutí překračuje důmyslné intriky, obchází zažité konvence a přitom zůstává sám sebou a nad věcí ... živoucí a dychtivý jako plamen, čistý a upřímný jako obraz na vodní hladině - a jedinečný a neopakovatelný jako sám život ... přičemž jeho smysl pro humor je velice osobitý a tak nějak pozitivně lehkomyslný. Poctivé 4* ()
Snad chopí se ruce múz, osudí tuše a kláves. Nepopsatelná tuš litery křídel. Schopnosti srdce. Náruživá "dandy" s fiží tklivě prchlivého, růžového sadaře. ()
⚪Mám veľkú slabosť pre kostýmové drámy a deväťdesiatkovú kameru. Tu je prítomné oboje, ale aj tak film nevyťažil ani polovicu potenciálu. A to je veľká škoda. Osudové stretnutie, vášeň a príťažlivosť sa medzi Chopinom a Sandovou naozaj nedala krájať, žiadna chémia medzi nimi sa neobjavila, Grant napodobňoval poľský akcent, ale inak ako herec zase len dobre vyzeral, keďže jeho herectvo je počas celého jeho života na zamyslenie - i keď, paradoxne, najviac mu vždy išli tieto tiché, zádumčivé typy, čo, koniec koncov, potvrdil o štyri roky neskôr vo filme Rozum a cit (Thompsonová si tento potenciál musela všimnúť tiež), ktorý ako dielo prepojil obe moje slabosti a využil ich naplno.⚪Tu sa síce nachádza pekná kamera, exteriéry i Chopinova hudba, ale všetko akoby kĺzalo po povrchu (dôležité motívy sú slabo načrtnuté, pričom jediný zapamätateľný je potom akýsi kontrast a zmena garde vo vzťahu hrdinov, v ktorom je Sandová viac chlap ako Chopin a naopak), občas až k smrti nudilo a záver vlastne ani neposkytne dostatočné divácke uspokojenie, keďže sa maximálne vynorí bulvárna otázka: ,,Čo všetci na tej Sandovej vlastne videli?" A to pravdepodobne nebol zámer.⚪Film maximálne prinúti k zamysleniu, ako nadpozemsky zaujímavé by muselo byť ocitnúť sa aspoň na jeden v deň podobnej spoločnosti umelcov ako Chopin, Listz, Musset a môcť s nimi konverzovať o živote, práci, umení... Vlastne Sandovej v tomto zmysle asi trochu závidím.⚪ ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1990. ()
Příběh je docela zajímavý, nicméně je natočen poměrně nepoutavým způsobem a působí docela kýčovitě. Ke konci sice kýčovitost přerůstá v romantickou odyseu, ale to už je trochu pozdě. ()
"My všichni zakrátko spočineme v hrobě, kdežto Chopin, ten je věčný!" ()
Románek mezi George Sand a F. Chopinem. Mno, film měl něco do sebe. Pár vtipných okamžiků, dost romantiky, prostě příjemně zpracovaná historie. Jenom Judy Davis mi přišla dost nevýrazná a Hugh Grant měl svoje skvělý herecký výkony daleko před sebou. Kdo mě nadchnul, to byla Emma Thopson, ta prostě umí, i když dostane jenom menší roličku. ()
Na úvod musím poznamenat, že jsem trpěl předsudkem vůči Hugh Grantovi v tom směru, že jsem tohoto přeslazeného herce ultrasladkých romantických komedií neměl nikdy moc v lásce. Čestou výjimku tvoří v duetu s Andie MacDowell ve 4 svatbách a 1 pohřbu. Jako éterický introvertní hypochondr Frederyk Chopin mě ovšem zcela uchvátil. Předesílám, že ulítávám na životopisných filmech, specielně o hudebnících a jako klavírista diletant (tedy člověk, který hudbu miluje a občas se jí snaží i provozovat) oceňuji i Hughovy klavírní kreace, které působily přirozeně. Ve filmu je zachycen počátek vztahu už výše zmiňovaného Chopina s extrovertní divokou a do mužských šatů se oblékající spisovatelkou George Sandovou, téměř učebnicové naplnění klišé o přitahování protikladů. Ústřednímu páru zdatně sekundují další slavné historické osobnosti v podání neméně slavních herců (Mandy Patinkin jako Alfred De Musset a Julian Sands jako Franz Liszt). ()
Škoda, taková příležitost a zůstane v průměru. Zřejmě je to tím, že látka byla svěřena průměrnému režisérovi TV novel. ()
S největším sebezapřením dávám 3*, protože Hugh Grant byl opravdu příšerný a s Chopinem měl společné snad jen pohlaví. Nicméně jinak lehce nadprůměrný film, ovšem plný skvostné hudby, a i díky účasti Emmy Thompson vystupuje přece jen na nějakých 60%. ()