Šťastné a veselé

Nádherně lidský film o dobrém v lidských bytostech. Poznámka na okraj, odvelení Němců na východní frontu je v tomto případě možná ne za trest, ale ze strany německého vedení spíše prevencí. Rusové slaví Vánoce jako pravoslavní až v lednu. Leda, že by narazili na jednotku ruského impéria složenou z Poláků, Finů, Lotyšů, Litevců či Estonců. A Rakušané popřípadě by jim mohli dělat Skoty. (01.01.2011)

Ty nejsilnější příběhy píše sám život a tento mne naprosto pohltil a rozbil na malé kousky. Válka je ta nejhloupější věc a vždy bude, ale i uprostřed fronty se někdy stane zázrak a i nepřátelé si s úsměvem podají ruce. Tento film popisuje jednu takovou událost, která se odehrála Vánočního večera roku 1914 uprostřed země nikoho. V onom Vánočním čase míru a lásky vojáci opustili své zákopy a oslavili spolu "Šťastné a Veselé". Jsem patřičně měkkosrdcatý robot a měl jsem co dělat, abych nepodlehl dojetí. Silné filmové momenty doslova přetékaly emocemi a srdceryvnými výjevy. Byl jsem unešen. Ač není snímek natočen v Hollywoodsky velkolepém epickém stylu, dokázal naprosto vše a dokonce víc, než mnoho filmových trháků ze zámoří. Ukázal srdce a upřímně ho vložil do divákových dlaní. Nepřetvařoval se a nevzbuzoval odpor přehnaně trapnými scénami. Syrově a drsně ukázal, jak mladí chlapci ztratí prvotní nadšení z války a při poznání smrti takhle zblízka si začnou vážit každého okamžiku, kdy mohou volně dýchat. Krutost a smrt se tu snoubí s přátelstvím a láskou. Jeden z nejlepších filmů o válečném běsnění, jaký jsem měl tu čest zhlédnout. 90% (17.06.2012)

Rozhodol som sa, že prihodím hviezdičku navyše. Pretože je Štedrý deň, ja musím byť v práci a na odreagovanie si púšťam vojnový film. Asi vám to znie ako masochizmus. Ale dal som na tip jedného užívateľa a tiež som zohľadnil názov, a vyplatilo sa. Niečo tak pozitívne sa snáď ani nemohlo odohrávať na fronte! Francúzski, škótski a nemeckí vojaci tu nachádzajú na Vianoce stratené, resp. zdanlivo vzdialené hodnoty v zmierení sa s "nepriateľom". Zaspievajú si spolu koledy, vykonajú polnočnú omšu a na druhý deň mier pokračuje. Veď prečo by nemal? Títo "protivníci" majú k sebe bližšie ako ich krajania, ktorí oplývajú vlasteneckými rečami len z pohodlia domova a s plným žalúdkom. A nie je to otázka len vzdialenosti. Spája ich väčšia ľudskosť. Nechcú bojovať, ale musia. Prestanú a možno budú potrestaní. Ale aspoň s čistým svedomím. Aspoň trochu čistým, pretože zrejme všetci prelievali krv, no spamätali sa. Aspoň v sviatočnom čase. Čo už tie sviatky pre koho znamenajú, je vedľajšie. Ak by mali mať vždy takýto efekt, nech sa to prisúdi aj kresťanom (aj keď v tomto filme je to zobrazené práve opačne, čo je ďalšie plus). Boli v ich mene vojny, tak môžu byť aj zmierenia. Že je to patetické, naivné, alebo až absurdné? No značne, ale tiež podľa skutočnej udalosti. Čiže skôr vojna je absurdná! Iný deň v roku by som asi hodnotil nižšie. Ale teraz to padlo na úrodnú pôdu (z ktorej rastie vianočný stromček a mäkne srdce:). (24.12.2013)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Prostředí 8/10/// +výrazné herecké tváře na všech frontách, dialogy, námět -dějové scény mimo zákopy nejsou tak atraktivní, ani válečných scén tu tolik nenajdeme/// Je to o lidech. Nejen tento film, ale tak celkově. Snímek nám jasně a zřetelně prozrazuje a chce poukázat na to, že i když válečný konflikt proti sobě postaví dva či více stran protivníků, pořád to jsou jenom obyčejní lidí, mladí kluci nebo muži, kteří v dáli za sebou nechali svoje životy. Je to jiný válečný film, než na jaký jsme zvyklí, možná i proto stojí za pozornost./// Celkem 71%/// (06.01.2011)

Bol by to silný príbeh, keby nemal dosť závažné nedostatky a z toho prameniacu nedôveryhodnosť scenára. Pán režisér (a scenárista v jednej osobe) pravdepodobne nepovažoval vôbec za dôležité konzultáciu napr. aj s cirkevným historikom alebo liturgom. Inak by sa - dokonca dvakrát - nedopustil takej závažnej amatérskej chyby ako je slávenie sv. omše tvárou k vojakom (čo bolo v r. 1914 absolútne nemysliteľné). Osobne som presvedčená, že obrovským putom pre zúčastnených vojakov nebola len pieseň Tichá noc (alebo ešte staršia Adeste fideles), ale najmä sv. omša, ktorá bola v tom čase slávená v univerzálnom jazyku cirkvi - latinčine, a ktorá zrútila aj posledné bariéry. Práve puto jednoty a viery v Boha napĺňa dôverou - je totiž mimoriadne a neopísateľne silné (pre veriacich aj v súčasnosti, nehovoriac o vojnových rokoch). Je evidentné, že pán Carion, žiaľ, o tomto pute nevie, a preto nepovažoval za dôležité zdôrazniť ho. Zato si neodpustil "kopnúť" do Cirkvi v podobe dialógu vojnového kňaza a biskupa, ktorý vyznieva veľmi účelovo a nedôveryhodne. Škoda. Napriek týmto výhradám film odporúčam. Je natočený podľa skutočnej udalosti. (28.12.2013)