Šiesty prápor

Mám rád válečné snímky. A zejména z americko-japonského prostředí. Tady to ale zkrátka tvůrcům totálně nevyšlo. Hromady žvástů, málo přesvědčivé hraní některých herců a minimum akce snímek spolehlivě pohřbilo. Takhle si žluťáckej POW z Krále krysy zkrátka nepředstavuji. Ta hvězda je jen za snahu a oprášení jedné ze slavných a skutečných akcí elitní jednotky Rangerů. (28.07.2011)

Po přečtení ohlasů na čsfd.cz sem čekal hrůzu. Ovšem film celkem příjemě překvapil. Není to nic na co by se nedalo zapomenout, ale že by to byl nejhorší válečný film co jsem viděl říct nemůžu. Na začátku mě zamrzelo, že letadla která v dobovích záběrech bombardují Pearl Harbor jsou americká. To si tvůrci mohli odpustit vzhledem ke zbytečnosti tohoto záběru. A na konci mě překvapili 10 minut dlouhé titulky. Mezitím není nic co by stálo za nějáké rozepisování. (12.05.2006)

Mám docela ráda válečné filmy, málokterý mě zklamal... Ovšem "6. Batalionu" se to povedlo dokonale. Jak může být válečný film tak nezáživný, tak nudný? Vzhůru mě udrželo jen očekávání, kdy už se konečně začne něco dít. Když jsem se ke konci dočkala, žádné nadšení se nedostavilo. Hrdinové mi byli naprosto ukradení a sledovat tento druh filmů zcela bez emocí, bez zájmu, prostě není to pravé "ořechové". Zkrátka od válečných filmů čekám něco jiného než 100 minut plácání, 15 minut akce... a zbytek zaberou titulky. Zhruba před 10-11 lety jsem viděla TV snímek v USA/Maďarské koprodukci "Když utichly trumpety" - špína, krutost a válečné šílenství kapaly z každého záběru, pamatuji si ten film dodnes a ráda bych jej viděla znovu. O "6. Batalionu" si chci pamatovat jediné: abych se mu v budoucnu obloukem vyhnula. (12.02.2009)

Nedokoukal jsem to. Nešlo to. Tak násilná snaha vyvolat v divákovi soucit a lítost nad osudem chudáků amerických vojáků zajatých v japonských táborech, to se prostě nedá. To jejich obrovské odhodlání, nasazení, čest a pospolitost, proti svinským, bezpáteřním, krutým a zákeřným Japoncům. Hlášky typu "Máte důvod válku přežít?" - "Ano, chci vidět jak se vzdáte."...Co Japonec, to hnusnej nesympatickej ksicht, naopak amíci jsou dělení na drsné hezouny a něžné hezouny....Ať jdou s takovejma válečnejma filmama do řiti. (21.10.2007)

Trvalo mi neuvěřitelně dlouho, než jsem se do válečného dramatu Johna Dahla vůbec dostal..Dlouho jsem se neměl čeho chytit, sám příběh o sobě toho tolik nabízí, přesto je až k nepochopení, jak nám tvůrci na místo dramatických okamžiků nabízejí nezáživně upovídané scény a rutinní akci. Vše bez případných sympatií či antipatií. Ani na první pohled silné scény (poprava deseti zajatců) k výraznějším emocím nedonutí, snad jen výprava s (neosobní) kamerou odvádějí slušný nadstandard!! (06.11.2006)