Videodrome

Bizardní úchylnost, kterou by nenatočil tímto způsobem nikdo jiný než David Cronenberg. Kamera, soundtrack, herci všechno dobře sedí na svém místě, pasuje a skládá dokonalou mozaiku. Hranice mezi halucinací – Videodrome a reálným světem je proklatě tenká, halucinace jsou úderné a přesvědčivě vykreslené, rovněž samozřejmě zahrané. Gore se taky docela povedlo (hlavně ke konci se pěkně rozjíždí, např. vhs mechanika uvnitř břicha, přirostlá zbraň k ruce). I když byl začátek pomalejší, celkově na mě film hodně zapůsobil, jako všechny Cronenbergovi filmy/horory. Originální film 9-/10* (29.04.2008)

Videodrom byl kdysi mým prvním setkáním Davidem Cronenbergem a zcela nepřipraveně zaskočen, šokován a vybranými scénami znechucen jsem ho odsoudil a udělil 2 hvězdičky. K panu režisérovi jsem si mezi tím časem úspěšně našel cestu a druhé setkání s jeho kultovním počinem, proslaveným těmi videokazetami v břiše, dopadlo již lépe – stylově půlnoční víkendovou projekci v kině jsem si náramně užil! Stejně jako ve Scanners jde o stylově vymazlenou, bizarní žánrovku 80. let: Cronenberg představuje zákeřný svět budoucnosti, kde se tentokrát projevuje zhoubný vliv moderních technologií a konzumní závislosti na audiovizuálních médiích (televize, video). Konzumní zábava začíná s rostoucím marasmem přerůstat do nebezpečných obskurností a spojení s televizí se stává přímo pohlcujcím. Ze začátku pojímá Cronenberg svůj sci-fi námět hodně komorním způsobem, se spoustou dialogů v mediálním zákulisí, osudné půjčovně nebo delšími scénami akcentujícími dění na obrazovce, aby postupně v tomto světě rozehrál svěží napínavou žánrovku, do níž ve druhé polovině Videodrom přechází. Gradace je to nekompromisní, ale potěšila mě vedle vizuálních kvalit rovněž valná dávka černohumorného nadhledu, kterou jsem zde často (a s přechodem do akce místy i u Jamese Wooda v hl. roli) výrazně vnímal. Za excelentně deziluzivní závěr jsem tentokrát zvažoval i plný počet. [85%] (20.09.2024)

Film je zajímavý i tím, že v jedné z hlavních ženských rolí se zde objevuje Deborah Harry, možná trochu známější jako Debbie Harry, frontmanka skupiny Blondie. A sluší jí i tmavé vlasy. Cronenbergovi se film povedl, je krásnou ukázkou toho, jaký vliv na nás média mohou mít, jak se náš mozek propojuje s obrazy, které jsou nám denně servírovány a my chceme pořád víc a víc a víc. Jenže nikdy nemůžeme dostat dost. Závěrečná smyčka je toho důkazem. (22.11.2013)

Jeden z tech slabich Cronenbergovo filmu. Ze zacatku se to tvari jako nejaky drama o snuffu, ale po pulhodine to uz rejza nevydrzi, nastoupi halucinace, film dostane slusnou atmosferu a vcelku se rozjede a dojde i na par libove prasackejch, i kdyz trikove slabsich zaberu. Problem je, ze se to tak nak furt mota v kruhu a postupny odhalovani, o co ze to tu vlastne jde, neni buhvijak zajimavy a za chvily uz cloveka ani nezajima, jestli se zrovna kouka na "realitu" nebo halucinace hlavniho hrdiny. Nastesti tu je docela charismatickej Woods, takze tenhle pomalu plynouci film docela osvezuje. Neni to vylozene spatny, uz sem videl od Cronenberga daleko vetsi nudy, ale zadnej velkej horor se nekona a tech par dobytkarskejch zaberu to nezachrani. (11.08.2009)

Druhé zhliadnutie po takmer deviatich rokoch mi povedalo podstatne viac. Halucinačne paranoidná cyberpecka, predpovedajúca éru internetu (a jeho temných zákutí), s ktorou do early-cyberpunkového double feature odporúčam nemecký Decoder. Fantastické praktické efekty. (22.10.2014)